Šermířské soustředění 2018 - Den první

12. srpna 2018 v 15:27 | Polgara |  Kulturní prožitky
Rok se s rokem sešel a je za mnou další šermířské soustředění, Tentokrát jsme se rozrostli o jednoho nováčka.
A jak probíhalo to loňské si můžete přečíst zde, zde a zde


Znáte ten pocit, když někam odjíždíte a máte pocit, že jste něco zapomněli? Ještě večer před odjezdem jsem se přesvědčovala, že mám všechno. Spacák, repelent, oblečení, nůž, baterku, kostýmy, meč, dýku, krabičku první pomoci, zásoby alkoholu, a když jsem potom na sebe tu krosnu vzala, tak jsem se lehce převážila. Přítel mě musel narovnávat. Tedy až poté, co se dosmál a prohlásil: "Hádám, že ta krosna je těžší než ty." Ano, byla.

Ale zvládla jsem a docestovali jsme až na místo určení, kde čekala Mefisto s Hawkem. Začalo se nakládat a znovu došlo na hru tetris. Zkuste si zbraně pro celou šermířskou skupinu, čtyři velké krosny a utopence naskládat do auta. A jo, ještě tyče bych málem zapomněla. Nicméně zvítězili jsme a vzhůru na Keronovu chatu. Upřímně, nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale tohle místo je ještě větší zapadákov než moje rodná vesnice.

Ani navigace vísku nemohla najít. Nutno podotknout, že jsme na šermířské soustředění jeli v sestavě tří aut. V jednom tři lidi, dva psi, zbraně a bagáž. V druhém čtyři lidi, bagáž a zbraně a ve třetím tři lidi, bagáž a zbraně a kostýmy pro skupinu. Takže dohromady nás na jedné pidi chatičce pobývalo 10 a dva pesani.

Jenže v závěru nás nezdržela ani tak navigace, jakožto touha všech účastníků zájezdu dokoupit na poslední chvíli pár věcí. Začalo to McDonaldem, kdy šéf jízdy Hawk zatoužil po kafi. Původně jsem si myslela, že benzín potřebuje pouze auto, ale očividně ani řidič se neobejde bez dobíjení baterek. A tak se zastavilo u první signální. Ani byste nevěřili, kolik lidí se najednou přidalo.:D
Další zastávka patřila Lídlu a Albertu. Tentokrát jsem se musela smát nahlas, poněvadž nejurputnější v tomhle byla Mefisto. Absolutně urgentně potřebovala, světe div se, jogurty. Nevím, co na nich má, ale je fakt, že co ji znám, tak se cpe pokaždé tímhle jogurtovým potěšením. A aby toho nebylo málo, tak se vrátila s několika kelímky a dvěma okurkami. Náš řidič na ni chvilku užasle koukal, pak se rozhodl radši mlčet a zapálil si. O chvíli později se vrátil přítel, říkejme mu Madman s plechovkami piva a cigaretami a vypadal velmi spokojeně. Náš šéf jízdy neodolal a rýpnul si: "Ciri, nepotřebuješ ještě do drogerie?"

Abych vysvětlila svoji přezdívku. Buď mě kamarádi oslovují jako Polgaro či této Pol anebo Ciri. To máte taky. Kdysi dávno, před miliony let, v předaleké galaxii se konalo hromadné focení na Divoké Šárce. Já tam strašila v cosplayi Ciri (Sapkowski, Zaklínač). No a držela jsem obrovský dvoumetrový meč Vlašťovku a jaksi jsem ho neuměla držet. Odchytila si mě slečna fotografka a chtěla po mně nějaké pózy s vytaženým mečem. Najednou se k nám přimotali dva pánové, očividně šermíři a navigovali mě, co a jak. Jeden z nich se později představil jako Hawk. Když mě dostali do normálně vypadající pozice, tak fotografka neodolala a zeptala se: "Už jsou pánové spokojeni?" Přiznávám, já jsem pak za tohle byla ráda, hned to pak vypadalo na fotkách lépe. A slovo dalo slovo, s Hawkem jsme se sešli a tak nějak jsem začala šermovat a přezdívka Ciri mi už zůstala,

Madman na to: "Nepokoušej ji, nebo tam fakt půjde." A jo, byla jsem v pokušení, na truc těm dvěma, tam skutečně jít. Jenže nešla jsem. Za prvé: Lenost. Za druhé: Hawk zavelel: Jedem. Asi vytušil moje úmysly.:D

Na chatu jsme dojeli jako poslední. Stejně jako loni. Ale což, i tak jsme hned zapadli do dění. Jako první na nás vystartovali dva pejsci obřích velikostí. Jeden je irský foxteriér a druhý australák. První se jmenuje Lars, je zrzavý, hubený, a když ho člověk pohladí, je to, jako kdyby se mazlil s kartáčem. Druhý je chlupatý, rozjančený a milášek, který nevynechá žádný ženský rozkrok bez povšimnutí. Archie. A tihle dva, když se na vás vyřítí, tak je to, jako kdyby vás přejel kombajn. Takže první se museli zachránit utopenci, a pak teprve Ciri. Tedy já. Začal shon, jak se snášeli všechny věci a řešilo se kdo, kde bude spát. Vyhrála jsem místnost s Madmanem, Rolničkou a Martym, což mi vyhovovalo.

Nicméně, jakožto první přišel na řadu oběd. Živiny jsou důležité. A i šermíř musí býti nasycen a vyživen. Voják se stará, voják má. Klasické pravidlo přežití mezi šermíři. Ale zjistila jsem, že se dá domluvit nějak v menší skupince a něco společného vymyslet. Takže vedli karbanátky a bramborová kaše a legionářský nášup. Oběd proběhl rychle a vzhůru do akce,

Přiznávám, že ten den toho bylo tolik, že mě minulo vrhání nožů. Ale absolutně. Jako jo, člověk věděl, že tam něco takového je, ale nějak to míjel. Ono, když vás do toho nikdo nekope, tak máte tendenci to přehlížet. Přitom se jedná o jednu z věcí, která mě baví. I tak jsme se nenudili. Jako první přišlo na řadu používání dýky. Už druhým rokem si říkám, že si pořídím kratší dýku. Ta moje dostala přezdívku Hobití meč a málokdo má radost z toho, pokud jde proti mně a já mám tuhle věcičku. Tentokrát vyhrál Crones. Takový viking a bůh v živoucí podobě. Přeberte si to, jak chcete.

Vysoký, urostlý a vousatý. A já, proti němu se svými 161 cm a 54 kily a dýkou delší než by měla být. Vražedná kombinace. Ani jeden jsme si nezůstali nic dlužen. Já jsem dostala zásah do kolene, což kurňa bolelo a chvíli jsem tam poskakovala a Crones taky jeden. Jak se tedy říká…"Oko za oko, zub za zub." Doteď mě štve, že ani u jednoho nešlo o záměr, ale pouhou náhodu. Postupně jsme se protočili se všema a vystřídali tak, abychom si zvykli na všechny kolegy šermíře.

Aby toho nebylo málo, tak si pro nás Pája s Hawkem a Kéronem po boku připravili nácvik scéniky. Abyste rozuměli. Šermíř má umět nejenom bojovat, ale taky divadelničit. Tedy zvládat scéniku s hranými pády, umět reagovat na divadelní facky či vytvářet různé a nečekané situace.

Představte si, že dostanete na čelo papírek. A tam je například Darth Vader a druhý má Aramise. Já vidím Aramise, ale nevím, co mám na čele já. Ale děsí mě to, protože můj kolega Marty se tlemí. Nicméně účelem této hry je, abychom vytvořili rozhovor a pomocí otázek se doptali na svoji postavu. Nejednou tak vznikly vtipné situace.

Po velké námaze, přišla zasloužená odměna. Utopenci. Dvojího druhu. A to od Hawka, s nimiž pomáhala Polgaří maličkost a Pájiny. Porovnávalo se. Pájiny byly jemnější a méně kořeně, s menším množstvím zeleniny. Hawkovi víc kořeněné, víc zeleniny a ostřejší. U obojího si člověk zaslintal. Hodně mě pobavila reakce Rolničky, kterou Hawk dával k dobru. A nezklamala. Vrhla se na utopence jako hladové zvířátko a místama se jí nafukovaly tvářičky a líce ji zrudly nadšením.:D Promiň Rolní, já prostě musela.

Den utekl neuvěřitelně rychle. Možná za to mohlo vedro, možná únava z práce a dlouhých dní, ale všichni jsme odpadli na šermíře velmi brzy. Tedy v půl druhé ráno. Dokonce i oheň se zapálil a sedět v divočině, nad hlavou mít oblohu posetou hvězdami a bavit se s přáteli, má něco do sebe.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama