Život je jen náhoda....

29. května 2018 v 15:49 | Polgara |  Zaujalo mě
Jednou jsi dole, jednou nahoře...


Je zvláštní, kolik zážitků vám život postaví do cesty. Ať už těch příjemných, či těch méně příjemných. Není tomu ani rok, co kamarád, říkejme mu Poutník, musel volat policajty. Šli jsme pozdě večer z tréninku a naproti, na chodníku ležel bez hnutí člověk. Bezdomovec. Napadlo by mnohé stoprocentně. Přiznávám, mě to napadlo taky a hodně znaků by tom odpovídalo. Jenže, co se má v takovéto situaci dělat. Nejběžnější a tou nejméně správou bývá to, že ležící postavu necháte bez povšimnutí a nic neuděláte. Ono je to nejjednodušší. Ale…

A teď budu trochu kázat. Dám příklad sama na sobě. Pracuji na Staroměstském náměstí a dnes jsem prvně v životě musela shánět policajty, poněvadž nám vchod blokoval bezdomovec. Abych to vysvětlila, tak máme kancelář uvnitř domu a vchod je bohužel na rušné třídě. Nicméně, teď si za to nadávám, jsem udělala jednu dost nebezpečnou věc. Několikrát jsem do něho šťouchla, abych se přesvědčila, že dýchá. A to, i přestože pevně objímal lahev od whiskey, lezly po něm mouchy a měl okolo sebe zvratky.

Je to poučení pro příště, nehrát si na hrdinu a ani se nesnažit pomoct. Nikdy nevíte, co opilí člověk dokáže. Tenhle byl hodně v limbu a nevnímal svět kolem sebe, pouze něco zamumlal. Měla jsem nahnáno, ale policii jsem zavolala. Na přítomnost existencí různého druhu je člověk v lokalitě Staroměstského náměstí bohužel zvyklí. Zkuste si jít po 23 hodině dom směrem k metru. Chuťovka.

Jenže nemusí to být vždy podivné existence. Nejednou se mi stalo, že občas někdo upadne či se skácí anebo má podivné křeče. Může se jednat o cokoli, od křeče, kolaps, epilepsii a mnoho dalšího. V takovémhle případě, pokud nevím, co dělat, je dobré zavolat sanitku, popsat situaci a pokud mohu, počkat na místě, dokud sanitka nepřijede. Ono se to lehko říká, ale kolikrát čtu v novinách, že okradli někoho, kdo při cestě dopravou dostal epileptický záchvat. Tak, když už nic jiného, zabráníme alespoň tomu, aby ten člověk měl další potíže. Již takhle toho má víc než dost.

Proč o tom píši. Doteď ve mně zůstává obraz kamaráda Poutníka, který se zachoval velmi dobře. Zavolal záchytku a on a my s ním, jsme počkali, dokud kluci nepřijeli. A, i když jsme jeli tramvají, tak se celou cestu otáčel zpátky a situaci řešil. Nezavřel před ní oči. Nutno podotknout, že má za sebou zdravotnický kurz, a ví, jak se v takovýhle situacích chovat. Možná právě díky tomu jsem byla dnes schopná tu policii zavolat a nezdrhnout jako malá holka.

Asi je zbytečné říkat, co dělat v podobných situacích. Je to svým způsobem poučení a varování. Za prvé, pomoc druhému člověku a za druhé uvědomění si, že takhle nikdy nechci skončit. Zdraví se bohužel ovlivnit nedá, ale pití a další "maličkosti" ano.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FoxFirer FoxFirer | E-mail | Web | 29. května 2018 v 16:12 | Reagovat

No hlavní je, že všechno dobře dopadlo. :-)

2 nudistka nudistka | Web | 29. května 2018 v 18:05 | Reagovat

Šikovná holka. V Praze je to nebezpečné ve dne i v noci, to vím dobře, ledacos jsem viděla, takže ti rozumím a chápu.

3 Královna Klára Královna Klára | Web | 29. května 2018 v 22:31 | Reagovat

S tím, že lidi se radši problému vyhnou, než aby někomu pomohli, mám bohužel zkušenosti. Byla jsem malá, nejspíš ani ne desetiletá žába, když jsem jednou takhle s tetou, které v té době mohlo být okolo osmnácti, čekala na nádraží a bohužel si nás tam vyhlédl zdrogovaný bezdomovec. Začal na nás slovně útočit, vyhrožovat, nejspíš měl nějaké i nějaké halucinace. My jsme tam seděly jako přibité, příliš jsme se báli zvednout a odejít, byl příliš blízko nás a nikdo neví, co ten člověk může udělat. To nádraží bylo v tu dobu plné lidí, byli tam i dospělí chlapi. Myslíš, že někdo něco udělal? Lidi se dívali na druhou stranu, ti, kteří mohli, tak odešli. Nikdo se nezmohl ani zavolat policii. Naštěstí se nic nestalo, bezdomovce to po chvilce přestalo bavit a my jsme utekly.
Druhý zážitek mám, když mě máma a ta samá teta o několik let později vezli z nemocnice s podvrtnutým kotníkem. Bylo to odpoledne, byla špička a navíc v úseku, přes který jsme jeli, byl semafor, takže tam aut bylo opravdu plno. Uprostřed cesty ležel bezvládný člověk, starý pán, bohužel zpitý pod obraz, a snažila se ho odtamtud marně odtáhnout mladá paní, která měla tak metr padesát a kojence v autě. Ta jediná zastavila, ostatní ji objížděli a jenom na ni troubili. My jsme zastavily taky, pomohly jí a zavolaly sanitku. Nikdo jiný se neobtěžoval. Takže takhle. Je moc fajn, jak jste se zachovali. Já si vždycky říkám, ať se mi proboha nic nikde nestane mezi lidma, protože bych se pomoci nedočkala.

4 K K | Web | 26. června 2018 v 10:24 | Reagovat

Někdy je hrozně obtížné zhodnotit, kdy je situace bezpečná a kdy už ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama