Blavicon: Sněm králů (2018) - 1. část

2. května 2018 v 7:28 | Polgara |  Život cosplayera

Rok se s rokem sešel a Blavicon je opět za námi...a jaké převažují pocity?


































Rok se s rokem sešel a je to znovu Blavicon. Akce konající se v Táboře. Tématikou akce byl Sněm králů. Žili, byli kdysi čtyři králové. Radovid, Foltest, Lady henrietta a Francesca. Každ měl svá specifika, každý vládl jinému národu a záleží jen na vás, komu věnujete svoji přízeň…

Tentokráte byl zaklínačský con mnohem větší než minulý ročník. Prodali se všechny lístky a některé cenou dokonce vyskočili až přes čtyři tisíce korun. K tomuhle se váže jedna vtipná historka. Člověk, tedy já, si zajistí ubytování a jídlo. A v posledním okamžiku zjistí, že si tak trochu zapomněl koupit lístek na celý con a už se pomalu loučí s účastí. Nicméně jsem si svým způsobem vydělala. Poučení pro příště, první si koupit lístek, že Ciri? :-D Řekněme, že lístek stál tisíc korun, naštěstí jsem čirou náhodou slavila narozeniny, takže jsem si ho nechala dát jako dárek. Uznávám, lehce vyčurané, ale pro jednou se to dá prominout.

Když nadešel den D, tak jsem se nenáviděla. Krosna byla těžká, ale není se, co divit, vzhledem k tomu, že v ní byly tři kostýmy, dva poháry na víno a ještě věci na bál, a to jsem jako bonus v ruce táhla dva meče. Ale podařilo se. Se vší bagáží jsem se dokodrcala ke kamarádům, kteří na Blavicon jeli čirou náhodou též a vzali mě autem. Cestou jsme potkali vojenskou kolonu, protože armáda ten den nacvičovala mobilizaci. Takže já a Pája jsme z toho měly druhé Vánoce, mávaly na vojáky a se zájmem je prohlížely. Crones, jenž se musel soustředit na řízení se tiše bavil. Někdy i hlasitě, jelikož si neodpustil pár komentářů. Do tábora jsme dorazili s půl hodinovým předstihem. Takže jsem se rovnou v Hausově mlýně zaregistrovala a vyzvedla si lístek. A tiše a ochotně, dobloudit k ubytovně…ne, teď vážně. Mám alternativní orientační smysl. Což v realitě znamená, že jsem schopná se ztratit kdekoli. Takže jsem došla relativně na místo určení a koukám, jsem na opačné straně města. V duchu mě napadala na mou adresu všechna možná sprostá slova.

Vyřešila jsem to jednoduše. Zašla jsem do místní hospody a zeptala se nejstaršího pijana, jenž tam byl přítomen. Kromě toho, že se začal hurónsky smát, tak prohlásil: "Jooo slečno, to se musíte vrátit o značný kus zpátky a jít pořád dolů, pak se dát doleva. Jinak byste musela přeplavat řeku." Povzdechla jsem si a začala se otáčet k odchodu. Vzápětí se ozvalo: "Nechcete si dát pivo na ochlazení? Kam ty meče táhnete? To jdete někoho zabít? Posaďte se na chvilku." Celkem mě překvapilo, že táborští o akci nevěděli. Dost jsem je vyprávěním zaujala a někteří se chtěli jít podívat. Je škoda, že cony nevyužívají propagace v místech, kde se konají. Nevím, jak to tam mají, ale během svého putování si dost lidí smutně povzdechlo, že o zaklínačském conu nevědělo. A je to škoda, protože tam bylo i dost šermířů.

Ale popojedeme. Ubytovnu jsem nakonec našla. Pak tam přišla Rina, Ondra a Nuray a začali jsme se navlékat do kostýmů. Než jsme se všichni oblékli bylo půl čtvrté. Já už šedivěla, tedy obrazně řečeno. Ale co, to hlavní jsem stihla. Deloraíne a páteční bál.

Deloraine je velmi dobrá česká skupina, která nazpívala písničky se zaklínačským motivem. S Rinou, pár elfy jsme stáli v prvních řadách. A užívali jsme si každou sloku. Křtili tam své nové album Vlašťovku. Co mě překvapilo, že na piáno je doprovázela cosplayerky představující Ciri a celkem slušně to tam roztáčela. Jako první příležitosti využili elfové, my dvě se k nim přidali časem. Nakonec to skončilo tak, že před pódiem se vytvořil tančící kroužek. Dokonce jsme vtáhli i několik malých dětí a návštěvníků a vytvořila se tak neopakovatelná atmosféra.

Zazněly písně jako Yennefer, Zaklínačova píseň, Vlašťovka či jedna z jejich nejznámějších Priscilla´s song. Je zvláštní, jak dokázali propojit tklivé melodie s testy vystihujícími jednotlivé charaktery ze zaklínačského světa. A nebyla jsem jediná, kdo nejednou uronil jednu slzu. Ono totiž je velmi snadné podlehnout omamným tónům a nechat se unášet na vlnách dávných dobrodružství.

Po skončení vystoupení skupiny Deloraine se dav rozprchl. Každý svým směrem. Já zamířila do deskoherny, kde zároveň byly i počítače a Crones s Pájou. Tak nějak jsem si říkala, že by bylo fajn vyzkoušet si technologii VR, když už tam je. Sice jsem první zkušební pokusy měla již za sebou díky předešlým akcím, ale stejně je to lákadlo, které vás nikdy neomrzí. Nicméně, vždy, když jsem tam přišla, tak bylo obsazeno. A tak jsem se přesunula k deskovkám. Stoly obsazené taktéž a dokonce se zapojili i cosplayeři, kteří využili gwintové karetní hry a zahráli si jí.

Jedno pravidlo je na conech neměnné. Člověk si musí najít zábavu sám. Takže od kravinek, kdy tam člověk vymyslí dřevěnou ceduli s nápisem Foltest je želé a vyvolá tam rvačku mezi elfy, přívrženci Foltesta a návštěvníky conu až po zdrhání před strážemi Foltesta (Ivo by mohl vyprávět).

Tábor je krásné město, atak není divu, že člověk neodolá touze si ho projít. Já coby vznešená kněžna v modrých šatech, Rina, coby velkokněžna a Michal Kára coby fotograf. Aby toho nebylo málo, tak se k nám přidala Lady Henrietta a její stráže. A tak se tahle podivná parta sešla na hradbách a fotilo se. Toč se dokola, líbí se mi tvoje vlasy a to, co šaty dělají, když se rozvlní. O pár desítek snímků později: "Mhm, nelíbí se mi tvůj výraz, ještě s tím něco vymyslíme. Chci je vyfotit u vody." Pomoc! Ale člověk si to užívá a s každou nově vzniklou fotografií se učí další věci. Jak světlo dopadá na obličej, správný úhel pohledu. Komu sedí tohle a tohle, osvětlení bleskem a mnoho dalšího. Stručně a jednoduše, kdo si hraje, nezlobí.

A pak nastal čas bálu. Přiznávám, jednalo se o část na kterou jsem se těšila nejvíc. Nešlo odolat a nevyzvat krále Radovida k tanci. A tak jsme si zatančili krásnou Polku. Umí vést výborně a je trpělivý, takže to vypadalo kupodivu elegantně. Taneční zábava pak pokračovala. Tančilo se venku před pódiem a postupně se přidávali další a další. Já pak byla odtažena Madmanem, který se staral nahoře o deskovky a na tohle si vzal propustku. Stálo mě to pivo a medovinu pro Iva :-D Když máte partnera, jenž umí vést, je to něco jiného. A snad poprvé v životě jsem na středověkou hudbu tančila swing, jaife, polku, valčík...ale boleli mě nožičky, protože jsem si já křupka vzala podpatky. Ale přežila jsem, dokonce i s úspěchem a za údivu dalších cosplayerů. Když jsem odcházel z kola od krále Radovida, tak se od elfky (Hellhaunters) ozvalo: "Tak ty tu takhle paříš, jo?" No co, i slepá veverka jednou najde oříšek…




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. K. K. | Web | 2. května 2018 v 10:42 | Reagovat

Skvělý report! Já jsem se se Zaklínačem a všeho kolem něho začala seznamovat teprve velmi nedávno - to je pro mě vlastně dost typické, na všechno přijdu tak nějak pozdě, třeba Star Wars jsem viděla poprvé až letos O_O . Dostala jsem se k tomu přes kamarádku, která mě seznámila s hrami (škoda že mi zrovna odchází notebook :-? ) a já se potom pustila do knih, které jsem si hned zamilovala - vážně, tak výbornou fantasy už jsem dlouho nečetla. Blavicon jsem zaznamenala letos tak nějak na instagramu přes jednu cosplayerku, ale že je to vyloženě con zaměřený na Zaklínače jsem se dozvěděla až díky tvému článku. Vypadá to ale každopádně skvěle :-)

2 Winter Winter | Web | 2. května 2018 v 11:33 | Reagovat

Jéé ty jsi tam byla taky, tak to jsme se možná potkaly a vůbec o tom nevěděly. :-) Byla to moc fajn akce, tentokrát fakt lepší než loni. Natočila jsem o tom i vlog, který jsem poslala do soutěže o nejlepší vzpomínku, co se konala na jejich facebookových stránkách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama