Toulovcovy maštale – Zaklínačské zimní focení

12. dubna 2018 v 21:17 | Polgara |  Život cosplayera
Kdo si hraje nezlobí, kdo zlobí, ten fotí :-D


HRÁLI:

Na další nemám kontakt. Pokud dostanu, ráda dodám odkaz :)

To se tak domluví parta lidí, kteří milují Zaklínače natolik, že se rozhodli pořídit si kostýmy z tohoto světa. A tak se jednoho zimního dne sešel Geralt, Triss, Ciri, Deathtlaff, druhý Geralt, druhá Ciri a pár fotografů. I přestože mrzlo a venku panoval mráz a sníh byl všude kolem nás, tak jsme vyrazili vyzbrojeni neochvějnou nadějí v krásné fotografie. Vypadá to jako pohádka, což? Věřte mi, do pohádky to má hodně daleko.

Babička jednoho z protagonistů nás vysadila pár kilometrů od Toulovcových maštalí. Ocitli jsme se v běloskvoucí krajině, kde se od sněhu odráželo slunce. Což o to, sníh byl jeden z těch menších problémů. Horší bylo, že byly čtyři pod nulou a cesty byly pokryté ledem. Vážně jsem byla ráda, že jsem si vzala boty na přezutí a nešla v botkách od Ciri. Asi bych nepřežila. Nicméně, i tak jsem se stihla vyflákat. Geralt hlásí hned na začátku cesty, tedy než vstoupíme na smrtící led: "Snažte se nezabít a dorazit v celku." Já, hrdý člen výpravy pyšně prohlásím: "Ale no tak, přeci nejsme jelita." O deset minut později se válím na zemi, s rukou pod zády a naraženým zadkem. Geralt neodolá a rýpne si: "Neříkala jsi něco o tom, že nejsme jelita?" Zavrčím a lehce kulhajíc pokračuji vpřed.

Najednou se po chvíli ozve jeden z fotografů: "Do zadele, já si zapomněl foťák." Vzhledem k tomu, že jsme ušli už velký kus, tak jsem mu upřímně nezáviděla. Chytil se za hlavu, zanadával a sprintem se vydal pro foťák. Upřímně jsem doufala, že tím už máme vybráno. Cestu jsme přežili, nějak se vyškrábali nahoru a ocitli na místě činu. Jeskyně za ten výšlap, padání a klouzání stály. Užasle jsem se rozhlížela a i přes počínající únavu a zimu jsem si místo obešla. Problém v tom, když jste někde modelem je, že nemáte čas si danou lokalitu projít a v klidu prohlédnout. Takže jsem si ho zařadila do míst, kam se chci ještě jednou podívat.

Fotografové si nás postupně odchytávali. Nejlépe mi bylo v kabátku, ještě jedno kabátku, dece a plášti :-D Když jsem se pokaždé vymotávala z vrstev, cítila jsem, jak mi zima zalézá až do morku kostí. Proto jsem běhala, dělala kraviny a lezla všude možně. Vtipné je, že jedno z prvních focení bylo to, jak Ciri běží vstříc nepříteli s mečem před sebou.

Další část byla, jak všichni stojíme u ohně. Osobně jsem zvědavá na fotografie s Triss po boku. Tedy, jestli je kdy dostaneme. Ale popojedeme. Při tomto focení se k nám přidal kolemjdoucí, jenž nás se zájmem pozoroval. Pak se zeptal, zda si s námi může udělat pár fotek Co mě nikdy nepřestane fascinovat je, jak na cosplayery celkově reagují, snad mi prominete normální lidé. Někdy se setkáme s nechápavými reakcemi ve stylu: "Něco se tu točí, neruš je." Jindy nadšeně okukují a povídají si s námi či se začnou fotit.

Budu trochu škodolibá. Tady velmi zaujala naše Triss a její bujné poprsí. Odchytil si jí jeden chlapík a nafotil ji ze všech možných úhlů. Ten jeho nadšenej výraz byl k nezaplacení. :-D

Pak si mě odtáhl do křoví poslední fotograf. Ehm, teď zas vážně.:-D Na moje požádání si mě odtáhl do jeskyní, které doslova lákaly k nějakému tomu plížení. Chvíli se instalovalo, pomocníci běhali kolem, drželi anebo podávali. Pak nastalo ticho, nastavování, na svěcování. Všechno muselo být do puntíku přesně, poněvadž jsme chtěli použít i mlhovač. Já ještě přemýšlela, jak fotku vylepšit, tak říkám: "Co kdybych si lehla na zem, jako když se plížím." Pipin se zatvářil lehce překvapeně, ale souhlasil. Jejej, ani byste nevěřili, jak byla promrzlá a ledová. Začaly mi cvakat zuby a klepat se mi ruce. Ale zatnula jsem zuby a vydržela. Navíc, výsledek vážně stál za to.

Jako poslední přišly na řadu pochodně. Pipin chtěl počkat do setmění, aby vynikly. Postupně jsme se u pochodní vystřídali čtyři. Vždy dvojice Geralt a Ciri. Najednou všichni zostražitěli ještě víc a dával se velký pozor, aby nic nechytilo. Nedalo mi to a musela jsem vzpomínat na šermířské soustředění, kde se s pochodněmi i točilo.

Jakmile se nafotili pochodně, sbalili jsme věci a šli zpátky. Z nějakého důvodu cesta uběhla rychleji a bez větších zádrhelů. Jediný problém byl, když se přecházelo přes úzkou lávku. Já samozřejmě nezklamala a místo, abych šla po lávce, tak jsem to vzala s rozběhem přes potok. Najednou se ozve škodolibé: "Ciri, nechybí ti deka?" Otočila jsem se a deka si krásně rozloženě plula po hladině. Tak vzhůru po druhé do vody. Achjo :-D

U aut jsme se rozloučili a vydali směr příznivější končiny. Promrzlí, unavení, promočení od sněhu, ale spokojení. Je to už nějaký pátek, co tahle akce proběhla a teprve nyní se mi dostalo do rukou pár fotografií. Takže na konec přidávám pár ukázek…

Autor fotografie: Dejv Sejms cvak

Autor fotografie: Foto Roman Čierný
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pipin Roman Čierny Pipin Roman Čierny | 13. dubna 2018 v 1:05 | Reagovat

Já jen doufám, že neochvějná naděje v krásné fotografie byla naplněná. Jinak díky, bylo to super, moc jsme si to užili. :-)

2 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 12:34 | Reagovat

Moc ti to sluší, jsou to krásné fotky. :-)

Bílá s bílou tiše splyne,
odraz slunce klouže po hladině,
mráz jenž místo chladu pálí,
Ciri na zrmi se válí... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama