Šermířské soustředění - 2. část

19. srpna 2017 v 15:21 | Polgara |  Kulturní prožitky
Odkaz na první část najdete ZDE


Soustředění, den druhý. A třebas to i někdy dopíšu :D Pátek u mě probíhal v kocovinovém rozpoložení. Z nějakého důvodu jsem ráno vstala už před devátou, šla si vyčistit zuby a chvíli seděla venku na lavičce. Bylo nádherné ráno a já si užívala ticho a klid. Pak jsem si zase zalezla. Což jsem neměla dělat. Když jsme potom vstala, udělalo se mi špatně. Ale plyne z toho takové poučení. Už nikdy si nedám žádnou cigaretu.

Nicméně z nějakého důvodu jsem se soustředěním ploužila jako zombie. Přiznám se, že tenhle den mám jako v mlze. Sai mě kolem třetí hodiny poslala spát. A přiznám se, že jsem ráda její doporučení splnila. Padla jsem a umřela. Doslova. Takhle rychle jsem neusnula ani nepamatuju. Sice mě mrzelo, že jsem prošvihla jednu část, ale co. Stává se a nebyla jsem jediná. Nicméně o tom později.

Jakmile jsem se cca po čtvrté hodině vzbudila, už mi bylo konečně dobře. A očividně jsem přišla včas. Zrovna dokončovali cvičení. Nicméně přišla řada na pauzu, a pak na jednoduché hry. Nezklamalo opět Who am I, které se tentokrát trochu protáhlo. Přiznám se, že tentokrát jsem se musela škodolibě tlemit Cronesovi. Ten si chudák vytáhl Hurvínka. A my už měli všichni uhodnuto, chystali jsme si na výborné naložené maso a on ještě hádal. A je to pohádková postava? My: Jooo. Je živá? My: Neee. Má nějakou budovu? My: Jooo. A takhle to jelo pořád dokola. Crones se tam dokonce ze zoufalství chytal za hlavu a byl ochotný se vzdát naložených hermelínů jen aby toho zatracenýho Hurvínka uhodl. Nutno podotknout, že se mu to povedlo. A ten jeho vítězný výraz byl k nezaplacení. Ale málem přišel o nakládané maso páně Kéronova. My všichni ostatní už jsme se vrhali na jídlo a on s prohlášením: "Nepůjdu jíst, dokud to neuhodnu." A nakonec to skutečně uhodl, ale zapotil se u toho. :D

Večer jsme to všichni zabalili relativně brzy. Za a jsme byli po včerejšku unavení a čekala nás dost náročná sobota. Nepřidávaly nám ani neustálé přechody z deště o šíleného vedra. V jednu chvíli trénujete na zahradě, a pak se musíte rychle schovat dovnitř. Což o to, nám by déšť nevadil. Ale zbraně by mohly chytit lišku (rez). Taky, že chytily.

Když jsem druhý den ráno vylezla ven, tak obloha nevypadala moc přívětivě. Když mě uviděl Crones, tak neodolal poznámce: "Jééé, co ty tady? tebe bych tu takhle brzy nečekal." Ha ha ha. Snídaně proběhla relativně v klidu. Každej si ulovil, co bylo po ruce a začalo se plánovat. Dokonce i oteplovat. Z nějakého důvodu se nikomu nechtělo nahoru na kopec, kde se mělo trénovat s tyčema. No, z nějakého důvodu. Pak se oteplilo a bylo krásných třicet stupňů. Hawk prohlásil, že se nahoru půjde až po obědě. Ne, že by to někomu vadilo.

Psi si vesele běhali po zahradě. Z nějakého důvodu se jim hrozně zalíbila plachta, pod kterou venku spal Crones s Kéronem. Za a) tam bylo několik kolíků, které plachtu držely u země a za b) se po ní prostě běhalo lépe než po trávě. Takže člověk po čase začal ignorovat řev tipu: "Archibalde, Larsi, já vás zabiju. Padejte z tý plachty." Obzvlášť to znělo velmi důrazně ve chvíli, kdy hustě pršelo a drazí psíci si z plachty udělali arénu. :-D

Tentokrát jsem si dala záležet na vrhacích nožích. Ale řeknu vám, po čase jsem se mohla zbláznit vzteky. Někdy se mi to povedlo, jindy zase ne. A větu: "Tahej to přes záda." Jsem začala nenávidět. Co se mi zalíbilo byl boj meče a druhé zbraně.

Dodatek k druhému obrázku: Úplně nahoře je Vlašťovka, ta pravá šermířská. Uprostřed dýka alias Hobití meč a dole Vlašťovka vyráběná podle herní předlohy hry Zaklínač. To malé je lovecký nůž.

Ono mít v jedné ruce moji Vlašťovku a v druhé Hobití meč (takovou přezdívku dostala moje dýka) je něco nezapomenutelného. Co bylo fajn po dlouhé době zase vytáhnout dýky. Nevím, jak k tomu došlo, ale můj Hobití meč dostala Sai. Její vražedný pohled mě provázel celou dobu. Ale já za to fakt nemůžu, to šlo tak nějak samo. :-D

Oběd proběhl rychle. Ten den došlo taky na čištění zbraní. A já si nadávala do blbců, že jsem si svoje WD40 nechala doma. Proč si ho brát na šermířské soustředění, k čemu by mi tam bylo, že jo. Naštěstí Hawk, Kéron a Crones byli dostatečně zásobení, tudíž jsme si většinou půjčovali WD40 a brusku od nich. Dost mě vyděsilo, jak měla moje Vlašťovka (abych to vysvětlila. Jedná se o můj první šermířský meč, který vyráběl ještě starý Kronďák. A svoje jméno získala po Vlašťovce, kterou vlastní postava Cirilly ze Zaklínače. Navíc jsem jí jeden čas používala ke svému cosplayi Ciri) lišku zažranou. Dokonce i dýka dostala zabrat. Dalo to práci vyčistit, ale podařilo se.

Aby toho nebylo málo, tak nám došla voda. Dobrá, asi by to zase chtělo zasvětit, což? Nuže, vana, wc a dokonce i umyvadla tam byla. Ale netekla voda. Takže se dovalilo spousty barelu s pitnou vodou a někdy se používala i voda ze sudu. Ale ani ta není nekonečná. Tak jsme utvořili řetěz a nosilo se. Já měla zákaz tahat cokoli těžkého. Tak jsem dostala do ruky prázdné kbelíky a dělala prodlouženou trubku. Zase. :-D

Pak přišla na řadu pauza na svačinu. Hawk tentokrát rozhodl, že se půjde trénovat nahoru a rozdělil nás do několika skupin. A hádejte, kdo si šel vychutnat kopeček v tom největším vedru? Ano, správně. Ciri. Tedy já. Ale co, stejně jsem si to chtěla vyběhnout a projít. Takže tyči, namasírovat svaly a hurá na horu. Kéron nás pěkně protáhl, ale nebylo to nakonec tak zlé. Upřímně čekala jsem ten kopec větší. Jedinej problém byl, že se jednalo o dost strmý sráz, který jste museli vyšlapávat s rozvahou. Ale i to všichni kupodivu přežili ve zdraví. Když jsme vylezli nahoru, naskytl se nám neuvěřitelný pohled na otevřenou krajinu. Kéron nás nechal chvíli vydechnout, a pak zavelel: "Krokování." A jelo se. Zkuste si krokovat na kopci, na nerovném terénu. Poté, co jsme skončili, dostal Crones skvělý nápad: Parakotouly. Ale jen Crones a já jsme byli jediní, kteří si parakotouly vyzkoušeli.

Po krokování jsme měli za úkol najít dlouhé lísky, aby se z nich daly vyrobit pochodně. Večer nás totiž čekalo točení se zapálenými pochodněmi a tyčemi. Výroba pochodní je relativně jednoduchá, jak Hawk, tak Kéron věděli, co a jak. Výroba pochodní proběhla bez větších úrazů a kotrmelců. Potom došlo na sek mačetou či šavlí. Většina chtěla z nějakého důvodu mačetu. Naplnili jsme si plastové lahve vodou a každej si postupně vyzkoušel, jak přesný má sek. Mně se to povedlo kupodivu na poprvé, ale stejně se tam chybička našla. Řez na lahvi měl být rovný, já ho měla trochu šikmý. Ale ten pocit, že se mi to přeci jenom povedlo byl k nezaplacení. Lepší je ovšem fakt, že to skutečně funguje. Navíc jsem se jako bonus osvěžila, protože pokud přeseknete lahev s vodou, tak je jasné, že ta voda vystříkne kolem.

Na závěr dne si pro nás Hawk s Kéronem přichystali něco jako závěrečnou zkoušku. Měli jsme jim postupně zopakovat všechno, co jsme se za ty tři dny naučili. Dali nám dvacet minut na projití si všeho. Nejdřív jsme jeli každej zvlášť, pak jsme se domluvili jako skupinka a jeden po jednom jsme postupně dávali dohromady celou látku soustředění. A společnými silami jsme ji dohromady dali. Tím pádem bylo všechno hlavní hotové a mohlo se přejít na další část. Ten den se ještě hrálo znovu Who am I? Byla to sranda. Tentokrát skončili poslední tři. Nicméně, když už končila hra, přijela Pája, která nám v neděli měla předvést boj s dvěma tesáky. Na to lze říct jediné. Malá, ale šikovná.

Hodně mě pobavilo její vyříkávání si sympatií s Archiem. Ale poté, co si řekli, kdo je kdo si docela rozuměli. :-D Jakmile se setmělo, tak Hawk s Kéronem zaveleli směr pochodně. Pejsci museli být uvázáni, aby se jim nic nestalo a hurá na to. Nicméně o tom příště :-)

Fotografie nafotila Mefisto. Ty vrhací nože má na svědomí Crones z Fotogeek.net

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. srpna 2017 v 16:24 | Reagovat

To muselo být fajn soustředění, ale mě osobně by to nebavilo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama