Šermířské soustředění - 1. část

1. srpna 2017 v 19:06 | Polgara |  Kulturní prožitky
Zocelování v divočině :)


Pár článků tu o šermování již padlo a možná by bylo na čase vysvětlit, co vlastně podnikám. Nicméně v mém případě je přesnější pojem snažím podnikat. Techniky se naučím, ale trvá mi to. Je to rok a pár měsíců, a podle Hawka, šermířský učitel naší skupiny, jsem pokrok udělala. Pořád si však říkám, že mě čeká ještě hodně práce než budu tak dobrá jako Hawk anebo Kéron. Ale upřímně šerm mě baví a miluju ho. Dal mi nové rozměry a jenom tak s ním nepřestanu.

Zpátky k věci. Je tomu pár dní, co proběhlo naše první šermířské soustředění. Je nás 11+ mini Pája, jestli počítám dobře. A během čtyř dnů jsme se měli rozhodnout, co dál, a jak dál. Rozhodlo se a událo se toho víc než by jeden čekal. Ono upřímně, když čtyři dny neděláte nic jiného než-li šerm a vše, co k tomu náleží, tak se ani nudit nemůžete.

Proč věci dělat jednoduše, když to jde složitě. Je až neuvěřitelné, jak si dokážu věci zkomplikovat. Na zádech jsem táhla krosnu, která mě mírně převažovala a v ruce tašku plnou ingrediencí, které mi měly vydržet čtyři dny. Plus meč a dýku. Prostě perfektní způsob cestování. Jednou jsem s tou krosnou málem spadla. Tašku jsem musela vyřešit tak, že jsem si ji hodila přes ramena a funěla si to k Hawkovi. Tam jsem dostala tučňákové kafe. Slast a po zasloužené námaze, z asloužená odměna.

Čekalo se ještě na Mefisto, která přišla přesně na čas. A pak jsme hráli tetris na živo. V podstatě jsme praktikovali to, co na předchozích akcích. Já a Hawk jsme Mefisto podávali věci z okna a ona skládala puzzle. Víte, co je fascinující? Že, i když člověk jede pouze na čtyři dny, tak s sebou táhne vybavení nejmíň na týden. Hrozně jsem se bavila hláškou: "Hlavně nezapomeň utopence." A pak jsem i já a hrnec utopenců byla vyhozena do auta. A upřímně, docela ráda jsem se zabořila do sedačky.

Na Keronovu chatu jsme přijeli jako jedni z posledních. Většina již byla na místě. Okolo nich pobíhali dva úžasní pejsci, kteří nevěděli, co dřív. Oba jsou ještě štěňátka a bylo pro ně tudíž všechno nové.

Nutno podotknout, že jako první padli naši božští utopenci. Vím, samochvála smrdí, ale povedli se.

Takže, rozdělit si ležení, někteří si museli postavit stany a připravit dřevo na oheň. Tak nějak postupně se začaly připravit propriety na jednotlivé činnosti. Třeba terč na lukostřelbu, vrhání nožů atd. Hrozně jsem se smála naším dvěma psím maskotům. Čím větší klacek, tím lepší klacek. Nejlepší okamžik nastal ve chvíli, kdy se ti dva začali prát o klacek. Lars, jenž je o dobrou polovinu menší si hrdě nesl dřevo v tlamě. Najednou přiběhl Archie a úlovek mu sebral. Cca půl metru před Larsem běžel Archie a v tlamě držel vítězný "oheň". Lars na něj dorážel a snažil se mu klacek sebrat. Prostě komická dvojka. Ti dva perlili ještě ve chvíli, kdy jsme snášeli dřevo na oheň. Honza, který dřevo sekal, je musel odhánět od své hromádky, protože mu sebrali všechno, co nasekal. Když zjistil, že tam jim pšenka nepokvete, tak se obrátili na naši hromadu. Taky neúspěch. Ale nelenili a našli si jinou zábavu.
Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem si myslela, že vrhání nožů bude jednoduché. Jo, houby s octem slavný soude. Ale nebyla jsem jediná. Řeknu to takhle. O desítky pokusů později se mi podařilo první den splnit limit zadaný Hawkem. 3 zabodnuté nože v desce. Poprvé a naposledy. Ale to předbíhám.

Kdo se proti nám spiknul bylo počasí. Déšť, slunce, déšť slunce. Ale naštěstí byl vymyšlený takový program, abychom se nenudili ani uvnitř. První den byl hodně rozjezdový, ale myslím, že se nakonec povedl. Hodně se mi líbila hra Who am I. Jeden človíček napíše na papírky jména slavných osobností. Poté si každý hráč vylosuje papírek na který se nesmí podívat. Nicméně, ostatní jeho papírek vidí. Buď se baví tichou, v našem případě hlasitou škodolibostí anebo s ním soucítí. Mhm, vlastně se jen baví hlasitou škodolibostí :-D

Jo, trpěla jsem. Nejhorší bylo doptat se, jaká jsem vlastně postava. Takže jsem byla Ciri, Fantomas, Božena Němcová, Jack Sparrow, Jack Rozparovač a Rákosníček. Nejvíc jsem se k mému vzteku zapotila u Ciri. Řeknu vám, takhle dlouhé vedení nemají ani v Americe. Ale na Cronesovo vedení jsem neměla. Chudák si vytáhle Hurvínka.

Ten den proběhl ještě pistolový duel, kde jsme se docela vyřádili. Myslím, že moje padnutí po výstřelu a předtím prohlášení: "Doprdele." Pobavilo všechny okolostojící. Abych to vysvětlila. Pistole byly dvě, jedna nabitá a druhá ne. Jenom Hawk věděl, která je která. Jako první dobrovolník jsem se přihlásila já a se mnou šla Izzy. Když jsem mačkala spoušť, tak mi to na poprvé nevyšlo. Izzy už vystřelila, tak jsem musela padnout. A velmi efektivně. :D

Vtipná byla ještě phobia party. Tam se vyřádili všichni. V podstatě tam musíte předvést, co máte za strach. A někteří se dosti vyblbli. Večer se řešilo ještě pár věcí ohledně budoucnosti, a pak už jen volná zábava. Mám z ní jedno poučení. Alkoholu zvládnu relativně dost, moji výhodou je, že vím, kdy přestat, aby mi druhý den nebylo špatně. Ten večer jsem to hodně nevychytala, protože jsem si poprvé v životě dala cigarety. Nějak se mi chtělo. Je zvláštní, že když sedíte a bavíte se s přáteli, tak dopad alkoholu nevnímáte. Pocítila jsem to až druhý den. Ale o tom někdy příště. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama