Ralsko a Fotokemp

5. července 2017 v 14:01 | Polgara |  Život cosplayera
Víkend strávený v Ralsku :-)


Ralsko, přiznám se, že když jsem Crones nabízel místo v autě a ptal se mě, jestli se nechci účastnit Fotokempu, netušila jsem, co za akci mě čeká. Vyráželi jsme v pátek 22. 6. 2017, ale co předcházelo tomu, než jsme se úspěšně nasoukali do auta a vyrazili…

Sraz byl v Nerudově ulici, kde bydlí Krtek. Ne, není to slepé zvířátko, ale kluk s přezdívkou Krtek. :-D Nicméně, dohrabat se tam s těžkou krosnou, světelným mečem a ještě těžší taškou v ruce byl docela výkon. Obzvlášť, když jsem šla ze Staroměstské. Tak hupky dupky do Nerudovky. Nevím, jestli jste touhle ulicí někdy šli. Je nádherná to bezesporu a patří mezi nejnavštěvovanější místa v Praze. Ale jít v těhle dusnech ten kopec a s bagáží jako bonusem, je sebevražda. Funěla jsem jako parní lokomotiva. Když jsem se úspěšně dohrabala k bytu, tak tam na mě čekal vysmátý Crones, jenž mě přivítal slovy: "Kudy si to brala?"

Dostala jsem výborné kafe, chvilku jsme si odpočinuli, a pak začalo velké nakládání. Crones a Krtek museli do auta nacpat všechno vybavení. Tedy fotoaparáty, stativy a mnoho dalšího. Ty věci nedokážu ani pojmenovat, takže se nebudu pokoušet o nějaký výčet :-D Nicméně Tetris se povedlo a my po cca půl hodině vyrazili směr Ralsko. Cesta autem proběhla relativně v klidu. Tedy až na pár srážek s řidiči blbci.

V Ralsku jsme vyzvedli holčinu, která tam už nějakou dobu čekala a stihla si postavit i studnu, kterou potřebovala ke svému cosplayi. My na ni chvíli užasle zírali, ale fakt nekecala. Tu studnu postavila Smějící se
Místo táboření jsme našli hned. Bylo fakt hezký, u rybníčka, na měkkém a relativně mimo dosah nechtěných očí. Nevýhodou byli komáři a žáby. Postavili jsme ležení, spalo se jen pod plachtami, rozdělali oheň a začalo se povídat a grilovat, smažit atd. Dokonce i opečený hermelín se tu našel.
Co mě překvapilo, kolik je v Ralsku motorkářů. Jeden se objevil i poblíž našeho ležení. Zastavil a dokonce nás varoval, ať si dáváme pozor, že tu policajti každé ráno dělají šťáru. Že tu s kamarády minulé léto tábořili a vyhodili je odtud. Pak se s námi dal do řeči. Přiznám se, že ženská část osazenstva z něho nespustila okamžiku, kdy se svlékal z obleku jen do trenek. Na ten jeho zadek byl vážně dokonalej pohled. Crones si neodpustil pár poznámek.

Nicméně když jsme měli maso na ohni a atmosféra se trochu uvolnila, tak bohužel přijel policajt. Ale byl slušnej a řekl nám, že nám dvě hodiny na to, abychom opustili prostory. My přikývli, dojedli a začal asi nejrychlejší přesun na světě. Co teď? Nicméně pánové měli náhradní plán. Když jsme se přesouvali za pomocí kolony tří aut, tak nám přes cestu přeběhla bachyně s mladými. V tu chvíli jsme všichni byli rádi za to, že sedíme v autě.

Nové místo úspěšně nalezeno, zaparkováno, vybaleno a mohlo se pokračovat. Ale sezení na parkovišti už tak pohodlné nebylo. Ale užívala jsem si to. Ralsko je nádherné a fascinující. Fascinující tím způsobem, že tam člověk najde staré chátrající budovy, které jsou už na pokraji zhroucení. Zároveň se můžete procházet uprostřed chráněné krajinné oblasti vojenskými prostory. Některé působí jako taková ta opuštěná města duchů. Najdeme zde pneumatiky, zbytky po vojácích. Podařilo se nám nalézt i pár kostí a radši jsem nechtěla vědět, čí jsou. Když jsem sbírala dřevo na oheň, tak jsem najednou ztuhla a zjistila jsem, že přede mnou stojí krásná srnka. Nevím, kdo byl víc v šoku. Zda ona anebo já.
Spaní v přírodě mi nevadí. Je to nádhernej zážitek. Hledět na oblohu, která je posetá hvězdami a užívat si toho božského ticha. Tedy do okamžiku, než jdou spát i všichni ostatní. Tři lidi chrápali jak dřevorubci. Buď já anebo Crones jsme na ně mlaskali, ale nepomohlo to. Aby toho nebylo máklo, tak v sobotu cca v šest ráno do jednoho vstali a začali se bavit. To už Crones nevydržel a říká: "V noci jsem po vás nic házet nemohl, ale jestli se nepřesunete dál od ležení, tak po vás něco hodím." A nastalo ticho. Konečně.

Poté, co jsme se nasnídali, nastal přesun na první lokaci. Jako první jsem vzala na focení cosplayi Mellisandry. Ono vymyslet pózy, které by odpovídaly této postavě a nepůsobily by lacině, byl docela výkon. Já vždycky dala nástřel představy a Crones a ostatní dotvořili zbytek. Vážím si toho kolik péče a pozornosti mi věnovali. Například i takovým detailům, že mi není vidět do obličeje, poněvadž mi tam překáží větvička. Ten den jsem měla dost poškrábané nohy a popálenej zadek. Kolikrát jsem musela lézt do míst, kde to moc pohodlné nebylo, ale ty fotografie stojí za to.

Co mě nikdy nepřestane rozčilovat, je lidská lhostejnost vůči pořírodě. Já se upřímně nedivím, že tam jezdí policajti a kontrolují svoje území. I na místě, kde lidi často táboří byl bordel. My byli jediný, kdo měl pytle na odpadky a vezl si svoje smetí až do Prahy a tam ho teprv vyhodil. Kolikrát se mi stalo, že jsem v otevřené přírodě málem šlápla na sklo. Tu byla pohozená plechovka, tu lahev od piva, tu obal. A propo, to vás neučili, jak po sobě uklidit, když v přírodě chtě nechtě musíte na toaletu? Příroda není odpadkový koš! Ten je o pár kilometrů dál.

Druhým kostýmem, který jsem ten den vytáhla, byla Mara Jade. U ní to bylo jednodušší. Jen příště si dát pozor a nedržet světelný meč za čepel. Nejradši bych si nafackovala. Ale co, stává se i v lepších rodinách. U ní jsou ty pozice jednodušší. A navíc se tam dá hrát i se světlem. Nicméně tou dobou už jsem byla tak unavená, že jsem byla ráda, že stojím pevně na nohou. A v jednu chvíli, zatímco ostatní fotili, jsem si dala desitiminutového šlofíka. Navíc mě chytila jako bonus migréna. Potěšila mě kamarádka a fajn holčina, kterou jsem poznala ten den. Navíc dělá naprosto úžasné kostýmy. Prý: "Potichu, Ciri spí."
Když jsme fotili u domů, které dříve obývali vojáci, tak nám Crones vyprávěl historku o tom, jak byly tyhle budovy opuštěny. Prý, když armáda odsud odcházela, tak všechno kompletně vyklidila, dokonce i vytřeli, předali starostovi klíče a ticho. A skutečně jsme tam našli staré zásuvky, tu a tam dráty trčící ze zdí anebo panenku, kterou tam nechala nějaká holčička. Místy to působilo hodně strašidelně.

Sobota utekla ani nevím jak. My se vrátili na naše stanoviště, znovu rozdělali oheň a dali si zasloužený odpočinek. Tentokrát jsme se s Cronesem radši přesunuli na parkoviště pod otevřenou oblohu. Alespoň jsme se vyspali bez hlasitého chrápání. Jedinou nevýhodou byla ranní rosa, která nás osvěžila. V neděli jsem již nefotila. Pouze pomáhala s přenášením věcí a pozorovala dění. Už po dvanácté jsme mířili zpátky do Prahy s pocitem, že se všichni těšíme na totéž. Sprchu a postel.

Na fotografie Ralska a okolí odkaz nedávám. Ty jsem fotila já :-)
Ale přidávám odkaz na webovky kluků, kteří celou tuhle akci zorganizovali a ještě jednou jim tímto děkuju. Usmívající se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lektvarka Lektvarka | E-mail | 5. července 2017 v 14:23 | Reagovat

Slíbila jsem si, že budu potichu. Jenže ...... DOMOV!!! TO JE MŮJ DOMOV!! TADY BYDLÍM AAAAA!! :D
Ehm.. snad se vám u nás libilo:)

2 Polgara Polgara | 5. července 2017 v 14:31 | Reagovat

[1]: Bylo tam nádherně. Vůbec se mi nechtělo do Prahy. A určitě se chci do Ralska ještě jednou podívat :-)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 5. července 2017 v 17:39 | Reagovat

Moc mě oslovily snímky, kde jsi dramaticky zachycena v nádherných bordových šatech. Skvělé! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama