Jak jsme dělali utopence

28. července 2017 v 23:23 | Polgara |  Kulturní prožitky
Manufaktura v akci


Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero řekami...ne, teď vážně. Šermířské soustředění se pomalu, ale jistě blížilo a začalo se řešit, co kdo připraví a udělá. Přiznám se, že jsem chvilku přemýšlela, jestli se jedeme soustředit anebo válčit. Možná obojí, kdo ví. :-D

Nicméně, Hawk dostal za úkol udělat utopence, protože pořád bájil o tom, jak dělá výborné utopence, tak se není čemu divit, že se dostal do prvního kola výběru. On skučel, my ostatní se tiše bavili. Tedy až do chvíle, než napsal na facebook prosbu o pomoc. Vzhledem k tomu, že jsem v tu dobu stejně neměla do čeho píchnout a upřímně, byla jsem trochu zvědavá na Gordona Ramseyeho v akci, tak jsem se přihlásila jako dobrovolník.

Nejdřív nákup. Naštěstí, utopenci jsou relativně jednodušší, takže jsme toho moc nebrali. Tedy relativně. Museli jsme jich udělat pro 12 lidí a tak, aby na každého vyšly dva. Tedy 24 kousků. Prozření na mě přišlo v okamžiku, když mi došlo, kolik množství cibule budeme muset nakrájet. A, že tam té cibule je. Krájet ji umím, ale vždycky u ní brečím jak želva. Tak jsem s pocitem na popravu jdoucího vzala nůž a jala se krájet nejdřív červenou, a pak bílou cibuli. Hawk mě zarazil s prohlášením, že takhle se to nekrájí a jistě mě maminka učila, jak správně krájet cibuli. Chvilku jsem na něj zírala s pocitem: "Sakra, co mi uniklo." Jsem řekla: "Ne, neučila."

Takže, vzít cibuli, odříznout vršek. Musí se nechat kořen, kde je šťáva. Potom oloupat a můžeme krájet. Osobně dávám přednost krájení na kolečka, které je jednodušší a cibule se vám díky tomu tolik nerozpadá. Konec školení.

Dělat utopence je sranda. Vtipná byla ta část, kdy jsme řešili, jestli buřty loupat či neloupat. Hawk prohlásil: "Neloupat." Nicméně, potom, co jsme buřtíky doloupali, tak začalo jejich naplňování. Už při výrobě jsem na ně dostávala chuť. Bylo několik pater, vždycky je hezky vyskládat, a pak doplnit o to, co zbylo z použitých ingrediencí. A takhle pořád dokola. Dokud jsme nedodělali posledního utopence. Nakonec jsme přidali nálev, který Hawk mezitím nechával probublávat a díky tomu provoněl celý byt. Navíc jsem měla ochutnat čerstvý nálev na utopence a no: "Chutnal božsky." Přidat nálev a již bylo skoro hotovo.

Přiznám se, že jsem se bavila na téma chilli papričky. Trochu nám ji zbylo, a tak jsem ji zabodla hezky navrch a doprostřed. Hawk se celou dobu tiše pochechtával a s prohlášením: "Ta hezky bude čekat na Zaklínače." Odešel pro celofán. Proč tohle zdůrazňuji. Potom, co utopenci byli na soustředění úspěšně vyloveni a snědeni, se ta chilli paprička ocitla až úplně vespod. Nemám ráda chilli papričky!

Sranda byla zabalit utopence tak. aby vydrželi do soustředění. Tedy vzít celofán a obalovat je jako miminko plenou. Doslova. Uklidit bordýlek, naposledy se pokochat vytvořeným dílem a už to máme, zaděláme...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 29. července 2017 v 8:06 | Reagovat

Úplně se sbíhají sliny... :-)

2 Sariklen Sariklen | Web | 29. července 2017 v 14:19 | Reagovat

Vypadají dost dobře! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama