Polgařino stěhování vol. 2

9. června 2017 v 18:00 | Polgara |  Život cosplayera
Radosti stěhování pokračují...


Jeden by řekl, že tím všechny radosti se stěhováním končí. Nekončí, právě naopak. Teprve začínají. Vzhledem k tomu, že mi chyběly dvě nejdůležitější části - postel a skříň, tak jsem strávila několik hodin hledání na internetu. Hodně mě překvapilo, kolik věcí se dá sehnat jenom za odvoz. Existuje neuvěřitelné množství webovek s názvem daruji za odvoz, pouze za odvoz, sháním za odvoz a mnoho dalšího.

Největším problémem bylo sehnat postel. Ty jsou hned pryč a dávat za použitou postel cca 1500 kč se mi vážně nechtělo. Nicméně zvítězila jsem a postel jsem úspěšně odlovila. Museli pomoc rodičové, kteří mi ji přivezli na místo činu. To bylo to nejmenší, horší bylo dostat postel do čtvrtého patra. Do našeho mini výtahu se nevešla, takže hezky po schodech. Já s mamkou na jedné straně a táta na druhé. V ten okamžik jsem si přišla, jako kdybych zažila situaci Leonarda, Raje, Sheldona a Howarda ze seriálu Teorie velkého třesku. Nevím, jestli znáte, ale tam je jeden díl, kdy stěhuj nábytek. A vznikají tam docela šílené situace. No, dvě z nich jsem zažila ten den. Úspěšně jsme se dostali na první plošinu, a pak jsme se trochu zarazili, poněvadž jsme postel nemohli vytočit. Tak jsem si vzpomněla na hlášku: "A počítal jsi i s tím rohem?"

Další horký okamžik byl ten, kdy nám postel začala vyklouzávat. V tu chvíli jsem se modlila ke všem svatým, protože jsem si tam tak trochu přiskřípla prsty. Jee, já skučela. Ale žiju. Když už jsme se konečně dostali do čtvrtého patra, tak nastal jiný problém. Postel byla moc široká. Fáze číslo dvě, odklidit všechny věci, co šly, a pak doufat, že to bude to stačit. Vytočili jsme to, sice s většími nervy, ale vytočili a nastěhovali. Hurá, mám postel. Tentokrát jsem si chtě nechtě uklidit musela, protože to u mě vypadalo jako po útoku zombie.

V úterý se pro změnu jelo pro skříň. Té jsem se bála o dost víc a i přes ujišťování mamky, že se mi tam vejde, že není o moc širší než postel…řekněme, že obavy tam byly. V práci jsem ten den čekala do pěti na Komára, který přijel s dodávkou přímo před nakladatelství. Na pomoc mi přišel Zaklínač (kamarád a šermíř, co má perfektní cosplay Geralta) a vyrazilo se do Hostivaře.

Jednoduché, řeknete si. Ale ani tohle se neobešlo bez komplikací. Za a začalo dost hustě pršet, za b všechny silnice byly ucpané. Poté, co jsme přijeli na místo, tak tam čekala mamka s tátou a s nejdůležitější částí - s popruhy. Aby toho nebylo málo, tak jsme se trefili do doby, kdy se stěhoval jeden byt, a tak museli jsme se střídat o výtah. Opět se stávaly nejednou vtipné scénky. Například to, když se srazíte s těžkými věcmi před výtahem a dáváte si vzájemně přednost. :-D S paní jsme alespoň pokecaly.

Skříň jsme z části museli rozmontovat, a pak ji naložit. Hrozilo totiž, že se do auta nevejde. Navíc v té době, použiji hlášku jednoho filmu: "Chcalo a chcalo." Doklouzat se do místa mého bydliště bylo to nejmenší. Horší bylo zaparkovat. Komár se pěkně vztekal. Nakonec jsme to museli vyřešit tak, že zastavil uprostřed silnice. Nakonec jsme tam běhali všichni tři s kusy nábytku, promoklí až na kůži, abychom, co nejrychleji uvolnili silnici, protože už tam stál jeden mírně nervózní řidič.

Když jsem se přiřítila do bytu, tak mě Keron uvítal slovy: "Nazdar Ciri, jsi nějaká mokrá." Řekla jsem ahoj a letěla dál pomáhat. Nicméně, nakonec musel opět pomoc Keron. Nemá ani tušení, jak to v tu chvíli bodlo. Dostat takhle "masivní truhličku" (uhodnete odkud tahle hláška je?¨) do čtvrtého patra, byl nadlidský výkon. Ale povedlo se. Mhmm, jenže tentýž problém, co s postelí. Teorie velkého třesku hadr. Ale s obdivem jsem sledovala, jak to kluci zvládli. Zaklínač se ještě chvíli zdržel, a pak jsem osiřela. Tedy skoro. Zůstal ještě Keron. Ten mě Sai pozval na zapití úspěšného stěhování. Navíc udělal výbornou domácí "kapsu". Mňam. Řekněme, že to bylo uvolňující. A to doslova. Modří vědí. :-D

Ve středu jsem chtěla přijít domů a uklidit si. Mhmm, omyl. Opět tam byl Keron, který mi volal se slovy: "Je průser, skříň zvedá parket." V tu chvíli mě napadala všechna možná sprostá slova. Ale zmohla jsem se na jediné: "Za cca pět minut jsem doma." Výborně, tohle mi chybělo. Obzvlášť po takhle blbém dni v práci, jaký jsem ten den za sebou měla.

Znovu se ukázalo, že smečka nenechá nikoho ve štychu. Když jsem přišla, tak tam byl už Keronův brácha, který pomáhal zachraňovat situaci. Přemýšlela jsem, jestli skočit z okna anebo se zhroutit. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem se snažila zapojit do procesu a pomáhat. Nábytek byl společnými silami přerovnán a parkety zachráněny a já na pokraji sil. Když jsem osaměla, tak jsem do půl jedenácté uklízela. Konečně jsem si mohla uklidit věci do skříně, narovnat do polic a byt si zútulnit. Dalo mi to práci, ale je hotovo. Jediné, co mě čeká je ještě malování, ale to už bude to nejmenší. Ráda bych si pořídila 3D tapetu a nějaký ten plakát. Ale to už jsou maličkosti a radosti. Takže vzhůru do toho, rychle od toho.

PS: Od Hawka jsem dostala hračičku zvanou antistress. Je neuvěřitelné, kolik hodin se s tím dá zabít, a jak to člověka uvolní. Dal mi ji se slovy: "Člověk by měl mít něco nového, když se nastěhuje." Plus donesl věšák, díky čemuž mi ubyla jedna starost a záclony. Ty teprve musím pověsit. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama