Polgařino stěhování vol. 1

9. června 2017 v 11:25 | Polgara |  Život cosplayera
Ne nadarmo se říká, že je lepší vyhořet než se stěhovat :)


Za svůj život jsem se stěhovala už jednou a to z Prahy, kde jsme bydleli do mých dvaceti let, na vesnici. Je, jak mně se tenkrát nechtělo. Ale nakonec se i mě podařilo odtáhnout z pražského bytu a nakonec jsem tam zůstala přes osm let. Tak nějak jsem si řekla, že je na čase opustit pohodlí domova.

Věřte mi, bylo to hodně nervů a příprav. Já sama byla smířená a připravená jako nikdy, jen trochu nastaly potíže ze strany rodinky. Ale nakonec mamka hrozně mile překvapila a všechno dobře dopadlo.

Nejhorší byl pro mě okamžik, co s Nyxí. Nyxí je šestiletá kočička. Napůl obyčejná česká a napůl britská modrá. Zkoušela jsem ji mít týden zavřenou jenom u sebe v pokoji. Je, ta mi celou dobu nadávala. Je totiž zvyklá denně chodit ven, když je teplo, tak je venku i v noci. Jenom v hodně kruté zimě (cca od listopadu do února) chrní přes noc pravidelně u mě v posteli. Nyxí je zlatíčko v tom, že vždy, když jsem přicházela domů z práce, tak na mě čekala u dveří a vítala mě mňoukáním a vrněním. Udělaly jsme si z toho každodenní rituál. V poslední době se naučila to, že pokud jsem jedla dole v kuchyni, tak si sedle před stůl a čekala na mě. Jakmile jsem se zvedla, mazala nahoru po schodech a šup do pokoje. Někteří si řeknou, že to moc řeším, ale trochu si vyčítám, že jsem ji nechala doma. Vím, že o ní bude postaráno, ale už v předvečer stěhování, kdy jsem začala stěhovat krabice, mi dala najevo, že z toho nadšená není. Udělala jediné možné, trochu se mazlila, a pak šla ven.

Vážně jsem si říkala, že bych ji vzala na zkoušku do bytu a uvidím, jak by si zvykla. Někteří mi radili kšíry, že nejednou viděli, jak někdo venčí kočku. Jenže, zvládla by to? Netrápila by se? Teď si může lítat po poli, kde si loví potravu. Nejednou je z ní cítí seno a kolikrát se mi stane, že jen tak sedí na zahradě a pozoruje cvrkot okolo. Uvidíme, třeba to zvládne. Jak byste se v takové situaci zachovali vy?

Nicméně zpátky k stěhování. Věcí jsem moc neměla, jedná se totiž od podnájem v Praze, který mám napůl s kamarádkou ze šermu. Každá máme jeden pokoj, společnou kuchyň, chodbu, wc a koupelnu. Takže například svoji mega knihovnu jsem musela nechat doma. Vzala jsem si jen to nejnutnější, pár drobností a něco, abych se tu cítila příjemně. Nicméně musela jsem některé věci shánět na internetu. Nevěřili byste, co všechno se dá sehnat za odvoz. Podařilo se mi takhle najít skříň, pro kterou si jedu v úterý. Postel si nakonec budu vyrábět z palety. Keron (kamarád a kolega ze šermířské skupiny) mě pustí do svojí dílny, poradí mi, co a jak a zbytek bude na mě. Čeká mě ještě malování. Ale to se zvládne.
Trochu jsem si naběhla, protože jsem slíbila, že za pomoc dostanou guláš a pivo. Mno, tak jsem pátek trávila tím, že jsem dělala hovězí guláš. Vím, že samochvála smrdí, ale vážně se mi povedl.

V sobotu po desáté hodině přijel Crones. Přiznám se, že díky naším přezdívkám mi nastaly nejednou vtipné situace. Například, když se mě mamka ptala, jak se Crones jmenuje. A já na to: "No, Crones. Já jeho civilní jméno neznám." :-D Nicméně, při představování Cronese jsem se musela hodně držet, abych se nerozesmála. Mamka se totiž nevzdávala a snažila se z Cronese vydolovat jeho pravé jméno. Nošení věcí do auta šlo rychle. Nacpali jsme tam i šuplíky a složenou matraci. A hurá směr pražský život. Když jsem odjížděla, ohlížela jsem se. Bylo to zvláštní. Na jednu stranu se nestěhuju nikam daleko, navíc budu domů jezdit na víkendy a svátky, ale stejně. Asi to řeším víc než je zdrávo.

Nicméně na místě činu, tedy novém bydlišti jsme vyskládali věci, jelo se výtahem na několikrát. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Nakonec jsme se všichni úspěšně sesedli v pokoji u Sai, protože můj byl ještě zavalený čerstvě přivezenými věcmi a začal se podávat guláš. Potěšilo mě, jak všem chutnalo. Někteří si dokonce přidali a nezbyla ani zbytečná kapka. Tak nějak jsme se rozseděli a rozkecali. Aby toho nebylo málo, tak okolo nás blbli dva psi ve štěněčím věku. Lars a Archie. Tyto činnosti jsme po nějaké době a po snědeném guláši přesunuli do hospody. No, řekli jsme si, že zůstaneme chvíli. Na chvíli to rozhodně nebylo. :-D

Nicméně i naše seance se rozpustila a já se Sai jsme se přesunuly do společného bydlení. Jak já jsem Sai záviděla, že už má všechno hotovo. Mě to teprve čekalo, ale uklízet moc nemělo smysl, protože mě čekalo ještě vyzvednout si postel a skříň. Tudíž jsem prvních pár nocí spala na matraci a nějak se s uvedením do bydlícího stavu nenamáhala.

Jestli jsem si myslela, že stěhování postele a skříně bude hračka, tak jsem se šeredně spletla. Ale to je vyprávění trochu na dýl. :-)

Nutno podotknout, že nikdo ze šermířské smečky mě nenechal ve štychu a všichni pomohli. Pro mě to bylo něco nového a užívala jsem si to. Málokdy se vám stane, že byste měli takhle věrné přátelé, kteří nechají všeho a pomohou. Řekněme, že tohle se nezapomíná a neuvěřitelně to zahřeje na duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 9. června 2017 v 12:30 | Reagovat

Přeji ať se ti v novém bytě líbí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama