Svět knihy 2017 z pohledu nakladatelského

30. května 2017 v 20:47 | Polgara |  Kulturní prožitky
A jak to vypadá na Světě knihy z pohledu vystavovatele?


Svět knihy. Neexistuje snad nikdo, kdo by tam alespoň jednou za život nezavítal. Před třemi lety jsem tam chodila jako návštěvník, teď je to pro mě čistě práce. Uznávám, člověk nemá moc čas si odskočit a zajít na přednášky anebo autogramiády, ale na druhou stranu, když pracujete v nakladatelství, tak za vámi často spisovatelé přijdou sami. Nicméně, už na začátku května začíná pro nakladatele a knihkupce blázinec.

Musí se zajistit zboží, aby ho bylo dostatek, připravit nejenom papírově, ale i fyzicky, udělat cenovky, zajistit na stánek občerstvení popřípadě pohoštění pro autory. A v poslední řadě přežít Svět knihy v psychickém zdraví a nezbláznit se z toho. Každoročně u mě spolu bojují dva pocity. Na jednu stranu se netěším, protože vím, že to bude spousty práce. Na stranu druhou se nemohu dočkat.

Na SK máme dva stánky, jeden za Nakladatelství Epocha a druhý za tu fantastickou část. S tou sídlíme na krásném stánku XB1. Vzhledem k tomu, že má tvar vesmírné lodi, tak již druhým rokem tam straším ve star trekovském kostýmu. Vzhledem k tomu, že u nás nacházejí útočiště cosplayeři, tak tam docela zapadám. :-D

Nicméně SK začíná pro nakladatele a knihkupce již ve středu 10. května, kdy se instalují stánky. A nastala klasika. Ještě ve středu ráno jsme dolaďovali poslední věci a na poslední chvíli se přemýšlelo, co nám chybí. Nicméně i my nakonec úspěšně vyrazili na Výstaviště, vyložili věci a začali stavět stánek. Pořád si nemohu zvyknout na ten pocit, kdy se tam se všemi zdravíte a vidíte tam stovky lidí pobíhajících jak mravenečci. I výstaviště se probouzí ze spánku a ožívá nečekaným ruchem. Přiznám se, že jsem byla ráda, že nejsem v tom vyhořelém křídle. Je tam strašně těžký a nedýchatelný vzduch. V našem křídle máme hned u stánku otevřená vrata, která jsou naštěstí většinu času otevřená. Ono, když jste někde od 9 do 19 hodin čtyři dny v kuse, tak jste za tenhle komfort rádi. Středa úspěšně za námi a jeden z největších knižních veletrhů před námi.

Navíc, aby toho nebylo málo, tak tento rok nám jako bonus přibyla srandička zvaná EET nebo-li elektronická evidence tržeb. NESNÁŠÍM HO!

Čtvrtek je rozjezdový. Chodí především knihovny a studenti. Je i méně lidí, ale člověk nemá čas se nudit. Člověk se nejednou pousměje, když vidí, jak se malí kluci prohlíží knížku, loví v peněžence, pak se rozesmutní a říká: "Na tuhle nemám." Najednou se ozval jeho kamarád se slovy: "Já ti na to půjčím, pak mi to vrátíš." V ten čtvrtek na Výstaviště vtrhlo hodně děti. Místy jsem si přišla jako ve školce, ale bylo zajímavé pozorovat jejich reakce. Velký úspěch měly naše brnění vystavená na stánku. Čtvrtek uběhl ani nevím jak a přežili jsme všichni v relativně psychickém pořádku přežili.

Ve čtvrtek se šlo na každoroční večírek, který pořádá Euromedia a tentokrát se konal pár minut od Veletržního paláce. Byl povinný dress code, takže jsem si s sebou musela vzít večerní šaty a hurá na raut. Těšila jsem, ale odcházela jsem lehce otrávená. Raut byl vedený ve vegetariánském duchu. Navíc jídlo bylo na stolech, kde se i sedělo a tudíž se ti, co si chtěli jídlo nabrat museli naklánět přes sedící. Kolega tak nejednou musel podávat talíř. Nakonec to vyřešil tak, že talíř posunul na kraj. Někteří seděli i na schodech...velmi rychle jsme zmizeli. Takže jo, sice jsem se tak nějak najedla, ale, že bych si z toho sedla na zadek.

Pátek už byl pro veřejnost. O to víc chodilo lidí, začali se trousit i známější blogeři a blogerky. Navíc začali besedy, křty, autogramiády, přednášky a mnoho dalšího. Přiznám se, že tento rok jsem nebyla ani na jedné akci. Jen jsem smutně koukala na ostatní, jak se nadšeně baví na čem všem byli. Dokonce i knížky jsem si koupila jen dvě. Co to se mnou je? Ono nejde o to, že by se mi nechtělo, ale nebyl čas. Navíc jsem neustále poletovala mezi dvěma stánky a snažila se, aby nebyly žádné zmatky. Což se ne vždy povedlo. Ono upřímně nejednou jsem ztratila pojem, kdo k nám patří, kdo je tam přes Jiřího Walkera Procházku a kdo je od XB1. Na druhou stranu musím říct, že všichni výše jmenovaní jsou naprosto precizní a perfektní, takže všechno klapalo jak má. Zároveň jsem na SK zjistila, jak jsem si odvykla stát několik hodin na jednom místě. Ano, permanentně jsem doplňovala zboží, běhala k zákazníkům, zařizovala vstup atd, ale...ne, tohle není pro mě.
V sobotu jsme museli doplňovat, takže už před půl devátou jsem musela být v nakladatelství ve skladu a stihnout připravit seznam chybějících titulů. A že jich nebylo málo. V deset hodin jsem byla s přípravou hotová a teď už jenom počkat na Komára a jeho auto a zpátky na Výstaviště. Sobota utekla nevím jak. Už bylo živěji, objevilo se pár dalších cosplayerů, stavili se za mnou staří známí. V sobotu přišla pomoct s prodejem kamarádka Ivi, která se toho zhostila na výbornou. Velkou pomocí byl i jistý nejmenovaný blonďatý pán, který se zhostil nevděčné role jako profesionál a pomáhal nám, co to šlo. :-)

Hodně velké děkuju patří jedné kolegyni s vlasy, které jí sahají až na zem a jsou černé jako noc. Dostala dost nevděčnou roli, vedení stánku a bez ní by se to nezvládlo tak hladce.

Z pár setkání jmenuji třeba Hanku Pačesovou (Hachimitsu cosplay), která mi nesla polymorf, abych si mohla vyrobit upíří zuby. Nakonec se k nám přidal Michal Arrow Martínek a zkejsli jsme u kafe skoro hodinu. Potom posezení s Jitkou Ládrovou. Viděly jsme se snad naposledy před rokem a bylo o čem si povídat. Velmi letecky se u mě stavila Syki, určitě znáte, jedna z nejznámějších knižních blogerek. Potom pokec s Lukášem Tůmou, výborný grafik a společník. Nechybělo ani blbnutí a povídání s Dušanem Davajem Vindišem, který mi nejednou zpestřoval chvilky na stánku :-D. Jako každoročně se zastavil i Zdeněk Rampas (představitel fantastiky, uděluje Sfingu). Hodně mě potěšilo bližší setkání s Janou Rečkovou (Protože se stmívá, Dračí mor, Dračí zloději), kterou potkávám i na conech. Dobře se mi povídalo i s Oscarem Fuchsem (Frost), jen škoda, že toho času nebylo víc. Zastavil se i Koky, člověk, který má energie na rozdávání, je to výborný fotograf a má skvělou 3D tiskárnu. :-D Celá sobota byla zakončená posezením v hospodě, kde se k nám připojila spisovatelka Liba Cunnigs (Bez slitování, Himalájský deník). Vzhledem k únavě, jak fyzické, tak psychické jsem zmizela už něco po deváté a hurá domů a spát.

Když jsem tu teď všechny hezky vypsala dochází mi, že jsem na některé určitě zapomněla, protože tam prostě člověk neví, co dřív. Ke konci už máte takovou ty fázi, kdy si připadáte jako chodící zombie a chcete, aby to bylo za vámi.

Sobotou pro mě knižní veletrh skončil. Přiznám se, že jsem se trochu s úlevou vyhnula poslednímu dni a uklízení, protože v neděli jsem musela na focení a ještě ten večer na natáčení jednoho mini filmu. Ale to už je jiný příběh.

Na fotografii se bavím s Janou Rečkovou, která na našem stánku strávila taky nějakou tu chvíli. Ani jsem si nevšimla, že mě jistý pan autor Josef Pecinovský fotí :-)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bigbiz bigbiz | 31. května 2017 v 12:44 | Reagovat

XB1, víš, podle čeho se to jmenuje? Podle jednoho filmu československé produkce, Ikarie XB1. Proto ten stánek byl možná laděný do podoby kosmické lodi.

2 Dragell Dragell | E-mail | Web | 31. května 2017 v 13:19 | Reagovat

Fascinuje mě, jak jste to tam přežili. Já tam byla jen rekreačně a v neděli jsem byla doslova na pokraji sil :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama