Blavicon 2017

29. dubna 2017 v 20:24 | Polgara |  Život cosplayera
O jednom prodlouženém víkendu na Blaviconu :-)


K téhle akci jsem přišla jako slepej k houslím, ale stálo to za to. Než se všechno naskládalo do auta a než jsme se všichni dokodrcali na místo určení, tak to nějakou dobu trvalo. Navíc já ten den měla příšernou migrénu a ráno jsem měla oprávněný strach, že neodjedu. Migréna. Ale zvládla jsem to a dorazila na místo určení. Nakonec to dopadlo tak, že já zůstala spát v autě a ostatní šli na oběd. Takhle jsem proklimbala celou cestu do Tábora. Kde už jsem jakž takž oživla a stala se použitelnou.

Nicméně než jsme dobloudili k našim hotelům, docela jsme si užili klikatých táborských uliček. Ale vzhledem k tomu, že existují věci jako je gps anebo mapy na mobilech, tak i my jsme našli svůj cíl. Vyložit věci z aut, nahlásit se na pokojích a domluvit strategický plán. Shodli jsme se na tom, že nejlepší bude jít Housův mlýn, kde se Blavicon konal, obhlédnout nejdřív bez kostýmů. Oproti všem předpovědím panovalo nádherně teplé počasí a my bychom se v kostýmech usmažili.

Jak už to většinou bývá, tak pátek je spíše rozjezdový den. Lidi se teprve sjíždějí a rozkoukávají jako krtek, který se nechtěně dostane na prudké světlo. Ale celkem rychle jsme se zorientovali a hurá šup pro pásku a instrukce od organizátorů. A vzhůru do víru dění. Blavicon byl od 31.3.2017 do 2.4.2017 a právě tenhle víkend jsem si uvědomila proč jsem tolik propadla cosplayerskému světu. Ale postupně.

V pátek se všechno rozjíždělo a lidi se zorientovávali popřípadě seznamovali. Můj původní plán byl pořádně si projít Tábor a užít si všechny možnosti, které nabízejí. Jenže znáte to, plánovat si všechno můžete sebelíp a stejně nakonec všechno dopadne jinak. Zjistila jsem jednu věc, že se do Tábora chci ještě jednou podívat a v klidu si ho projít. Je nádherné město připomínající naši minulost.

Pátek byl klidnější, taky jsme se na pokoj dostali před půlnocí.
Druhý den měl být náročnější. Co mě potěšilo, že nevyšly slibované předpovědi a panovalo nádherné teplé počasí. Housův mlýn se postupně začal plnit nejenom návštěvníky, ale i přijíždějícími cosplayery. Atmosféra Blaviconu byla jedna z nejlepších, kterou jsem kdy zažila. Málokdy se stane, že se sejde takováhle skvělá parta lidí.

Celou atmosféru dolaďovala i vystoupení jednotlivých skupin. Hodně se mi líbila skupina Deloraine, která nám hrála k pozdnějšímu večeru už v pátek a dokázala rozproudit nejednou poslouchajícího. Dokonce se nám podařilo vytleskat si písničku navíc. Stručně a jednoduše byli perfektní. V sobotu se na Blaviconu objevily tři skupiny a to Peregrini, Bran a Percival.

Menší zmatky nastaly během cosplay soutěže, která probíhala už veřejně a jednotliví cosplayeři divákům postupně předvedli, co si pro ně připravili. Trochu se to protáhlo díky menším zádrhelům, ale organizátorům se všechno povedlo ustát a dotáhli všechno na výbornou.

Všechno doplňovala utkání v Gwintu, nechyběli ani šermíři a jejich vystoupení a přednášky. Prohlídka místní mučírny. Jako bonus jsem patřila i prohlídka zbrojnice, která uchovávala filmová brnění. Nebudu říkat jaká, ať vás nepřipravím o překvapení. Nechyběli ani nejmodernější počítače, kde jste si mohli třeba zahrát Zaklínače. Překvapivě :-D

Nicméně ten den jsem nafotila fotografie s Michalem Károu. Výsledné fotografie jsou nádherné. Naše skupinka zůstala na vystoupení Peregrinů a během druhé skupiny se šlo po mém ukecávání fotit na místní vodopády. Srazila se nás partička devíti lidí a řeknu vám, na nás musel být pohled.

Jedná se o místní Jordánské vodopády. Přiznám se, že doskákat před vodopády po kluzkých kamenech v botkách od Ciri byl výkon. Spadl jsem do vody jenom jednou. Pak už jsem se na to vyprdla a šla normálně ve vodě. Docela jsme se tam vyblbli a opět, vznikly krásné a sranda kousky. Při zpáteční cestě jsme přepadli místní dětské hřiště. Nešlo odolat :-D

Závěrečné vystoupení skupiny Percival nemělo chybu. Ta atmosféra, která se tam vytvořila byla neopakovatelná. Hrozně mě pobavil jeden organizátor, který tam pobíhal a nadšeně vykřikoval: "Lidi, já vás miluju. Měl jsem strach, jak to dopadne, ale tohle je něco perfektního." Abych vysvětlila, o co šlo. Tak jsme se tak trošičku rozvášnili a začali tančit na melodie, které nám Percival hrál. To nešlo odolat. Nejdřív jenom tak na straně, v kroužku, a pak nás vytáhli i před podium. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si zatančili i jakýsi ploužák. Asi nemusím podotýkat, že jsme se na pokoj dostali až po půl třetí ráno. :-D

Blavicon neměl chybu a ještě teď vzpomínám na chvíle strávené v Housově mlýně. Navíc, když jde člověk zpátky na hotel po krásných středověkých hradbách, tak se o to víc ponoří do minulosti a může zapomenout na starosti všedních dnů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama