Zlomové okamžiky

12. února 2017 v 15:07 | Polgara |  Život cosplayera
Stačí pouze vyvinout větší množství energie a uvědomit si, co od života chcete. Pak už jde všechno samo


Ten okamžik, kdy vám dojde, že blogujete již devět let. Devět let uplynulo od okamžiku, kdy jsem zveřejnila první článek. Zažila jsem Krutomluva, jenž mě přijal do Autorského klub, přežila jsem Kyttanyu a její rekonstrukci, tohoto soukromého písečku. Tiskaře se mi povedlo úspěšně ignorovat. Nakonec se AK ujal Standa a v ten moment došlo k jakémusi zlomu. Víte, ono AK je především pro zvýšení čtenosti. Na chvíli vás vyzdvihne nad ostatní a dá vám pocit, že přeci jenom na tom se psaním nejste tak špatně. V poslední době doznal Svět snů jistého útlumu a asi by bylo nasnadě říct proč.

Ne, že bych nestíhala. Vždycky se najde čas. Stačí jenom chtít, zbytek jsou jenom výmluvy. Jsem moc unavená, nejde mi to, mám autorský blog (věřte mi, většinou jsou to kecy, jak si pojistit, abyste měli omluvu na to, proč nepíšete.) V podstatě se mi změnil život a já teď řeším, jak dál.

Dříve jsem neznala nic jiného než knížky, vrchol všeho byl, když jsem šla do kina anebo jednou týdně na blogerskou akci. Navíc se ze mě stala čistě kočičí šílená máma. Na facebooku (a i blogu) se to fotkami mojí Nyxí a nových knížek jenom hemžilo. Je až fascinující, jakými změnami za ten život projdete. Jedná se možná o malichernost, ale pro mě tohle hodně znamená. Ukázalo mi to naprosto nový směr.

Je to dva roky, co jsem poprvé šla na con. Jednalo se o Advik, který se každoročně odehrává v Modré škole. V tom čase jsem hrozně obdivovala lidi, kteří si byli schopni vytvořit vlastní kostým a začalo mi šrotovat v hlavě, že bych se do toho zapojila taky. Z nějakého, mně neznámého důvodu se mě ujala Verča a Mathy (TADY najdete článek o vzniku cosplaye Ciri :-), kteří mi hodně pomohli. Ukázali mi, že se člověk nemusí stydět za to, že si kostým nechá vyrobit. On je u mě problém, že zvládnu vyšít nádherný gobelín, polštáře s neuvěřitelnými výšivkami, dokonce i něco upletu, ale tím moje umění výroby končí. Vím to o sobě, takže jsem se s tím hodně prala. Nicméně Verča mě nenechala na holičkách a hodně mi pomohla. A tak se stalo, že jsem šla na první con (jednalo se o Pragoffest v Modré škole) v nádherném kostýmu Ciri. Což je jedná z hlavních postav ze Zaklínače. Tam se mě ujal první den Nero Auditore. Hrozně mě překvapilo chování cosplayerů a lidí organizujících cony. Najednou je to vaše rodina a nenechají vás ve štychu. A větře mi, bylo to jako kdybych vstoupila do jiného světa.

V té době se o mně začala zajímat i firma Cenega Czech o níž jsem nedávno napsala článek. I tento bod byl pro mě hodně zlomový.

Nicméně nejzlomovějším byla květen 2016, kdy jsem se jakožto Ciri vydala na velké focení, které pořádalo Dark Vision Studio a odehrávalo se na Divoké Šárce. Opět se mnou jela Verča s Mathym. Netušila jsem, že tenhle den bude pro mě hodně zlomový. Když došlo na focení scének, kde se bojuje, začal okolo mě brousit pirát, který mě velmi pozorně pozoroval. Hodně radil, jak meč držet tak, abych nevypadala jako amatér. Z nějakého důvodu si mě po skončení akce vyhledal a dal si se mnou schůzku. A tak začalo moje šermířské období. Mám za sebou boj s tyčema, kdy jsem od naprostého dřeva dokázala bojovat jako....snad nebudu znít egoisticky, pokud použiji slovo začátečnický bojovník. Pak přišly na řadu dýk a teprve od cca listopadu 2016 jsme začali používat meče. Já bojuji se svoji Vlašťovkou, což je jednoručka a je neuvěřitelně lehká. Když si ji potěžkal Hawk (náš učitel šermu), tak prohlásil: "Ta je snad napuštěná heliem."

Pokročila jsem i meči, už to trochu vypadá a až teprve nyní věřím, že jednou budu stejně tak dobrá jako Hawk anebo Keron. Nedávno mi bylo řečeno, že já musím dřít víc než ostatní, ale, že jsem trvdohlavá a vždycky dosáhnu toho, čeho chci. Věřte mi, že v ten okamžik moje ego poskočilo o několik metrů výš.

A to je možná právě ten problém, proč můj blog tak trochu zahnívá. Nápadů na psaní je spousty, vždyť jsem pořád někde venku, ani na chvíli se nenudím, ale vím, že je lepší nenapsat nic než do světa vypustit vynucený a špatně napsaný článek. Mluvíte s někým, kdo vystřídal několik domén než se trvale usadil a byl sám se sebou spokojený. Trvalo to. A i tento blog byl jednou definitivně smazaný, neblogovala jsem dva měsíce, ale pak jsem se k tomu zase vrátila a chci u toho zůstat.

Již mám jasno jakým směrem se budu ubírat. Ono je sice krásné dostávat knížky zadarmo na recenze, ale máte pár háčků. Proto budu dál psát pro Fantasyi, Vlčí boudu, nechám si Metaforu, nakladatelství Host, občas zrecenzuji knížky od Nakladatelství Epocha (zde už přes dva roky pracuji), ale nebudu recenzovat na klíček. Ráda bych rozšířila rubriku cosplayerství, věřte mi o tomhle je pořád, co psát. Možná bych zkusila napsat něco o šermu a akcích s tím spojených.

Pokud vám dojde, že něco vás nepohání tolik, co dřív, tak je na čase s tím něco udělat. Vždycky s tím jde něco udělat. Například jsem si nikdy nedovedla představit, že budu mít byt. A za pár měsíců mě čeká stěhování o podnájmu s kamarádkou a strašně se na to těším. Stačí pouze vyvinout větší množství energie a uvědomit si, co od života chcete. Pak už jde všechno samo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama