Eigasai 2017 - 10. ročník festivalu japonského filmu a kultury

26. února 2017 v 15:43 | Polgara |  Kulturní prožitky
Jak se smějí Japonci


Jednalo se o moji první návštěvu. Neměla jsem tušení, že se v Praze něco takového koná, a proto jsem byla ráda, že mě na tuhle akci kamarádka vytáhla. Festival nesl podtitulek Jak se smějí Japonci. Víc než výstižné, hodně mě překvapilo kolik filmů natočili a nešli ani do kin. Přitom je to škoda, některé snímky vážně stály za to. Festival probíhal od 16 do 22. 2. 2017 v kinosálu v Lucerně. Já jsem jej navštívila poslední den. Zajímavé bylo i číslo, kolik lidí tam přišlo během jednoho dne. 450, což už je na takovouhle akci slušné číslo.

Kromě promítání filmů mohl návštěvník okusit japonské speciality, hudbu, zažít tradiční zvyky na vlastní kůži a filmy byly jakýmsi příjemným doplňkem. Kamarádka mě vytáhla na film Kočičí samuraj (2014). Příběh vypráví o dvou rodech, které spolu válčí řadu deseti letí. Jedni preferují kočky, druzí psy. Ale je to především o časech, kdy samurajové žili ze dne na den a museli přijímat podřadné úkoly.

Róninové, samurajové bez pána, tradiční obydlí, pověry, kam se podíváš, nádherné katany, kimona všech barev, ale především zvláštní a pro nás nikdy nepochopený svět tradic a zvyků. Přesně o tomhle je Kočičí samuraj v originále Neko zamurai. Nutno podotknout, že nikdy dřív jsem ve filmu neviděla tolik koček jako tady. Vzhledem k tomu, že kočky zbožňuju, tak to byl pro mě ráj. Madarameho Kjútara si oblíbíte hned, jeho charisma a všudypřítomné poznámky komentující dění vás okamžitě pohltí. Navíc při několika scénách se nejednou smálo celé kino. Protože tady nejde udržet vážnou tvář.

Líbilo se mi, jak si dokázali dělat legraci ze svých tradic a zvyků. Kouzelná je scéna, kdy Madarame vpustí do svého domu lidi z klanu milujícího psy. Chtějí se přesvědčit, že splnil úkol jenž mu zadali. On jim ukáže hrob. Chtějí se podívat pod hlínu, ale on prohlásí, že nechce vyprovokovat duše zemřelých. Takových scén je tam mnoho. Je zvláštní, jak nás tyhle staré, staletími prověřené tradice fascinují. Kdyby tomu tak nebylo, tak nevzniká tolik festivalů na tohle téma.

Člověk má totiž vzácný dar. Pokaždé ho láká to, co je pro něho nedostupné a něčím lákavé. Jaké by to bylo žít jako samuraj podle nejstarších japonských tradic? Proč si to alespoň nezkusit zažít díky mnoha filmům, které se k nám v poslední době dostávají čím dál tím víc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | E-mail | Web | 27. února 2017 v 10:18 | Reagovat

No jéje, to by bylo něco pro přítele... tak snad příště. 😊

2 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 28. února 2017 v 23:15 | Reagovat

Jé ?
O tom jsem ani nevěděl. Příště se tam rozodně musím jít podívat.
Mimochodem, máš to moc krásně zpracované. :)

3 Polgara Polgara | 3. března 2017 v 10:56 | Reagovat

[1]: Určitě běžte, Eigasai za to stojí :-)

[2]: Děkuju za pochvalu, potěšila. Asi se budu opakovat, ale vřele doporučuj. Navíc se člověk podívá do Lucerny :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama