Výlet do Olomouce a Burčákový pochod z Hodonína do Nechor

23. října 2016 v 18:42 | Polgara |  Kulturní prožitky
Burčákový pochod bez burčáku :-D


Do Olomouce jsem jela za kamarádkou a kolegyní z Nakladatelství Epocha, Pavlou. Cesta vlakem proběhla relativně v pohodě, navíc jsem jela první třídou, takže jsem si nemohla stěžovat. Na nádraží mě očekávala Pavla, která zařídila veškerou zábavu po dobu víkendu. :-)

Co mě překvapilo, kolik akcí se ten den konalo. Po rychlo ubytování a navečeření se jsme zamířily s Pavlou do míst, kde se něco dělo. Tedy na místní univerzitu v Olomouci, kde probíhala Noc vědců. Vzhledem k tomu, že už bylo pozdě večer, tak mi to moc nemyslelo a spíše jsem se jenom kochala tím, jak se Pavla snažila rozluštit různé hlavolamy. V jednu chvíli nevydržela a říká: "Hele, pomoz mi taky." Tss. :-D Ještě jsme zašly do místní botanické zahrady, kde se byl Geocatching. Ten už mi šel lépe, poněvadž tam člověk dostal baterku, kterou osvětlovaly reflexní šipky. Cesta k cíli byla jednoduchá, a když jsme ho našly, tak šup zpátky do oprátky. Jako bonus tam totiž bylo luštění židovských letopočtů. Přiznám se, že tady jsme se zapotily obě dvě.

Druhý den, tedy 1. 10. 2016 se vstávalo brzy, jelikož nás čekala cesta vlakem do Hodonína, který se nachází Moravě. Pavla pro mě přichystala výlet, který měl několik tras. My si vybrali tu nejdelší, tedy 24 kilometrů. Těšila jsem se. K našemu údivu nám vyšlo počasí a ten den bylo 27. stupňů a to už byl říjen. Přišlo mi, že se celá česká republika rozhodla vyrazit na pochod, protože těch lidí, co tam bylo... na začátku startu člověk dostal mapu a papír se stanovišti, na nichž pak vyfasoval kontrolní razítka. Tady trochu odbočím. V poslední době jsem objevila kouzlo Turistického deníku. Což je nová hračička pro cestovatele. Jsou různé druhy deníků a několikery velikosti turistických známek. Už mám jednu z Kumburku a tohle byl další zářez.

Najít startovní šipku nebyl problém. Horší bylo následně nezabloudit, v jednu chvíli jsme lehce zazmatkovali, ale nakonec jsme zvolili taktiku "jdi za davem". Šel s námi ještě přítel Pavly, Fridex, který většinu času zajišťoval takovou dvounohou GPS navigaci. Bez něj bychom zřejmě neskončilyi na Moravě, ale možná někde na Šumavě :-D.

Postupně se dav relativně zmenšoval, poněvadž se rozděloval do tří skupin. A to ti, kteří šli nejkratší cestou. Což bylo šest kilometrů. Většina vyrazila na pochod buď s dětmi anebo protože se těšili na burčák a uvízli hned v první větší vesnici. Potom ti, kteří se rozhodli pro 12 kilometrů a neužívali tolik burčáku. Nakonec ti, kteří zvolili smrtelných 24 km. Šli jsme, šlapali, funěli námahou... první větší zastávka byla v Dolních Bojanovicích. Co mě překvapilo byl Burčákový pochod bez burčáku. Mohl se prodávat pouze na schválených stanovišitích, kterých bylo pár, jinak byl zákaz. Docela by mě zajímalo, co se dělo minule, že to takhle zařídili.

První burčák, který jsem ochutnala byl právě v Dolních Bojanovicích a to hned na prvním stánku těsně před vstupem do vesnice. Jsou tři druhy burčáku, bílý, červený a růžový. Já začala bílým a byl mňam. Postupně došlo i na ochutnávání místních pochutin. Mohla bych napsat, co to je burčák. Ale to prostě popsat nejde. Navíc, co burčák, to originál. Každý výrobce má svoji specifickou chuť a co stánek, to jiná příchuť. Než jsme se vymotali z Dolních Bojanovic, chvíli to trvalo. Budu se opakovat, ale těch lidí.

Hodně mě na podobných akcí baví pozorovat lidi okolo. Některé scénky, které se tam stanou pobaví. Občas mě ale nepřestane fascinovat myšlení výletníků. Jak si někteří mohou na 24 kilometrový pochod vzít podpatky a divit se, že je bolí nohy? Cestou jsme míjeli dost vinic, které nebyly oplocené. A přiznám se bez mučení, neodolali jsme. Ten, kdo chodil krást trsy s hroznovým vínem byl Fridex. My dvě hrdinně čekaly na okraji. :-D Opět, co vinice, to jiné víno. Ke konci jsme narazili na ty, kde bylo napsáno, co je to za durh. Zřejmě věděli, že turisti nezklamou. Takže jsme našli i odrůdu určenou k výrobě veltínského bílého :-D

Dalším záchytným bodem byl Starý Poddvorov, kde je jeden z nejstarších mlýnů. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na starého dobrého Čarodějova učně. V Novém Poddvorově je pro změnu 30 metrová rozhledna. Přiznám se, že až dosud jsem nevěděla, že se bojím výšek. Tak trochu jsem se sekla v polovině schodů a chtěla jsem slézt. Pavla mi to nedovolila a hezky mě dotlačila až nahoru. Výhled za to stál, bylo tam krásně, ale moc mě neuklidňoval fakt, že dost foukalo a rozhledna se trochu hýbala. Docela ráda jsem se pak ocitla na pevné zemi.

Závěrem celé cesty byly Nechory. Jestli mi přišlo, že už na začátku bylo spousty lidí, tak tady jich bylo dvakrát tolik. Nechory jsou spíše městečko než vesnice a krásné udělané. Moc se mi líbily zušlechtěné zahrádky, které byly na každém rohu. A nádherně nakreslené obrazce na všech domech. Pokud jsem to pochopila správně, tak to je symbol vinařů. Protože ani jeden nebyl stejný, a co domek, to jiný ornament. V Nechorách jsme se najedli, prohlídli si stánky a samozřejmě nakoupili pravé moravské víno. Ochutnala jsem i místní bramborák na který se stála dlouhá fronta.

S čím byl problém při zpáteční cestě. Byly přeplněné autobusy. Ale naštěstí jsme se dostali hned do prvního a hurá zpátky do Olomouce. Tou dobou byli všichni rozjaření a značně rozdovádění. Takže se člověk ani na okamžik nenudil. Já sama ochutnala pouze dva burčáky. Za a, protože vím, kdy mám dost a za b, protože mi pokaždé po burčáku ztěžkly nohy a šlo se mi hůř.

Večer, po návratu domů, což bylo kolem osmé hodiny, jsme se po vydezinfikování a odsmradění věnovali hraní deskových her. Teda konkrétně jedné, kde jsme se docela vyblbli. V podstatě šlo o to nakrmit pandu a postarat se, aby byla všechna pole zavlažená. :-D

Druhý den ráno, kdy jsme si trochu přispali, jsem se po rozloučení s Pavlou a Fridexem vydala po procházce Olomoucí. Už jsem tohle město navštívila po několikáté a mám ho ráda. Má, co nabídnout a jsou tam krásné památky. Černou věží počínaje a svatým kopečkem konce. První, na co vám padne zrak je bezesporu Sloup nejsvětější trojice, který dominuje místnímu náměstí. Kostel svatého Mořiče je hned za rohem a rozhodně stojí za návštěvu. Konečně jsem si pořádně prošla kostěl svatého Václava. Pozoruhodná je i olomoucká radnice s orlojem. Vzhledem k tomu, že ten den byla neděla, byly některé vstupy zadarmo. Což sem zjistila, až když jsem omylem zabrousila do místního muzea, kde mě uvítal vrátný s tím, že dneska se nic neplatí a nekompromisně mě vtáhl dovnitř. :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amy^^ Amy^^ | 7. listopadu 2016 v 17:54 | Reagovat

Jej,já v Dolním Bojanovicích bydlím.
Je to kvůli zlodějům,stalo se ,že jednou ukradli burčák a pak ho prodávali ve svém stânku.A jeśtě musí být schválený obcí,jinak to nemá cenu.

2 Kikulka Kikulka | Web | 17. listopadu 2016 v 20:16 | Reagovat

Olomouc je krásné město ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama