Kumburské svítání 2016

17. září 2016 v 21:20 | Polgara |  Kulturní prožitky
Akce, která slibovala mnohé a dala mi o hodně víc. Jednalo se o další zářez na mé šermířské aktivitě. Fyzicky sice náročné, ale psychicky si tam člověk odpočine. Navíc jsem se mohla dostat do míst, kam bych se asi normálně nepodívala


Hrad tedy dneš již zřícenina Kumburk se nachází kousek od Staré Paky. Pokud nevíte, kde to je, tak nejznámějším orientačním bodem je Jičín anebo hrad Bradlec. Akce Kumburské svítání se konala v sobotu 10. září 2016. My, tedy naše pětičlenná skupinka vyjížděla už v pátek, poněvadž jsme chtěli na hradbách přespat. V práci jsem si vyžebrala, že skončím o hodinu dřív a už ve dvě hodiny se mi za patama jen prášilo. Nicméně táhnout se s krosnou a taškou nebylo nic jednoduchého. Úspěšně jsem dorazila k Hawkovi (trenér a vedoucí naší šermířské skupinky), kde zatím nikdo nebyl. Ostatní dorazili o pár minut později a hurá směr Kumburk. Jelo se dvěma auty, Keron, Rolnička a Sai od Polgary dostali řízky a se slovy: "Maso, maso, maso...." je zabavili jako hladová zvěř :-D Nicméně v tu chvíli jsem si spíš přišla, jako kdybych před sebou měla tři hladové zombíky. :-D

Naskládali jsme věci do auta a vyrazili...a o hodinu a půl později už byli na Kumburku chtělo by se vám říct. Prdlačku pstruzi. Před Mladou Boleslaví se táhla neuvěřitelně dlouhá kolona a normální cesta se protáhla na tři hodiny. Docela ráda jsem pak vyskočila z auta ven. Nicméně ještě jedna vtipná scénka se během cesty stala. Před Kumburkem jsme někde za polovinou měli domluvený sraz s trojkou. Jelo se totiž dvěma auty. Já s Hawkem a trio. Ale Hawkovi se nějak podařilo dojet na Kumburk bez toho aniž by počkal na místě určení. Někdy jsou ty navigace pěkný mršky. :-D.

Když už jsme konečně přijeli na Kumburk, tak nás šel Hawk první nahlásit kumburské paní. A hádejte, kdo byl vyvolen, aby šel s ním? Ostatně, co vlastně remcám, přihlásila jsem se sama. Ale potom, co jsem šplahala po dost velkém kopci a ještě mi něco přeběhlo přes cestu, jsem začala zvažovat, zda to byl dobrý nápad. Ale po vystoupání nahoru, sebrání plic z pod kopce a rozhlédnutí....jo stálo to za to. Sice se šeřilo a bylo vidět čím dál méně. Nahlášení proběhlo rychle. Potom mě Hwak vytáhl na prohlídku okolí. A na závěr mě vzal na rozhlednu. Což je v podstatě polorozbořená věž na nejvyšším místě. Když jsme vystoupali nahoru, zjistili jsme, že si tam nějaký odvážlivec udělal ležení. Hodně ten večer foukal vítr. A fotilo se a fotilo. Měla jsem možnost pozorovat všechna rozsvícená noční města v okolí a krásnou krvavě rudou oblohu.

Po obhlídce jsme se vydali zpátky k autům. Teď už to bylo za úplné tmy, takže jsme museli použít baterky. U aut jsme si naložili krosny na záda, vzali všechny věci a šup znovu do kopečka. A opět jsem se za ten nápad proklínala. Nahoře jsme si rozložili stanoviště. Naším spacím místem se stala ona polorozpadlá věž, jen s tím rozdílem, že nás chránily tři stěny. Ani nebyla taková zima, jak jsem čekala.

Pak jsme vybalili pití, jídlo, sesedli se ke stolu a povídalo se. Sai s sebou dokonce měla kytaru a mohli jsme si zazpívat. Hraje fakt hodně dobře. Někteří spíše dokonce zavýt. :-D A Kerone, jestli ještě někdy uděláš ty svoje děsivé obličeje, dám ti pusu :-P Šlo se spát až kolem jedné. Nikdy jsem netušila, že se do tak malého prostoru vejdeme všichni čtyři, Hawk spal v autě. No nevyspala jsem se. Nešlo to, navíc Keron chrápal jak dřevorubec. :-D Byla jsem vzhůru už od pěti a navíc mě do zad tlačil dost velký kámen. Ráno mě bolela pěkně záda.
V 6:30 byl budíček, v sedm už se muselo být na nohou a pomáhat. Na Kumburku jsme byli jako stafáž, tedy prodloužená ruka kumburské paní. Já dělala prodlouženou vodovodní trubku. To šlechtické oblečení z období gotiky bylo děsně fajn. Opět jsem si musela nadávat. Je sice krásný, vypadám v tom majestátně, ale když v tom máte celej den běhat, stavět, hlídat, odhánět šílené turisty lezoucí na hradby, a tak podobně. Příště si beru oblek pážete anebo jdu za lapku. :-D
Přiznám se, že jsem nevěděla kam s očima. Kumburk je nádherné místo, v podstatě divočina. A je dobré mít s sebou opravdu všechno. Včetně zásob pitné vody. Taková rada pro příště. Nutno si vzít i mokré ubrousky, nebyla tam ani cisterna. Docela mi chyběla, na Kolíně byla. Fňuk. A to nepočítám zaneřáděné toi toiky. Fujky. Radši jsem se prošla trochu dál do lesa.

Ale k samotnému Kumburskému svítání. Akce slavila úspěch, lidí dorazilo víc než dost a i dalo se na co koukat. Osobně se mi líbila skupina Alia Tempora, šermířský spolek Schiavi, soubor historického tance Mariane. Nedílnou součástí každé takové akce je ohnivá šou. A tahle byla perfektní. Odehrávala se v místním sklepení a klobouk dolů před aktéry. Objevili se zde dokonce i švýcarští vojáci jejichž vystoupení hrálo nejenom barvami, ale také nápadem. Opékalo se zde prasátko, mňam. Klobásy, kuře a mnoho dalšího. Pán u roštu nyl natolik hodnej, že mi soukromě ogriloval dva buřty za což moc děkuju. Samostatnou částí byly orientální tance. Hrozně mě zaujaly tanečnice, které na sobě měly oblečení v černo zelené. Potom dvě, které předváděly úžasné variace s růžovými křídly.

V poslední době čím dál víc zjišťuji jedno. Návštěvníkům těchto akcí je jedno, kdo je v kostýmech navlečený, hlavně, že si mohou vyfotit historický oblek. Nejnadšenější byly ovšem děti. Ty dokáží udělat největší radost. Potěšila mě jedna holčička, kterou jsem potkala nahoře na hrabách. Mohlo jí být tak přibližně pět let. Když jsem byla u ní, tak povídá: "Jééé mamí, to je krásná princena." a podala mi kytičku.

Kumburské svítání s sebou přineslo ještě jednu věc. Seznámila jsem se s novými a zajímavými lidmi. Jakmile máte na sobě kostým, tak jste jejich, jak pravil Hawk. Ta atmosféra je tam uvolněná, sice zde panují obavy, aby všechno dobře dopadlo a vystoupení se povedla, ale... vážně nevím, jak to popsat. Bylo to, jako být v jiném světě. A za Kumburské svítání děkuji, je to něco, na co se jenom tak nezapomíná.

Cesta zpátky proběhla už klidněji. Tentokrát bez kolony. Hawk mě odvezl až domů, i když mu z toho pěkně hrabalo. Jeho navigace ho hnala snad přes všechny přechody v ČR a to objel dokonce i ten, který byl u nás na vesnici. :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama