Carrie Ryan – Les rukou a zubů

12. srpna 2016 v 11:24 | Polgara |  Sci-fi, Dystopie
Les ukrývající "nečisté"...podaří se přeživším uchránit jejich obydlí a životy?



Nakladatelství: Mladá
fronta
Rok vydání: 2011
Počet stran: 320

Mary je hrdinka žijící ve vesnici, kterou ze všech stran obepíná plot. Ten je tu proto, aby chránil obyvatele před "nečistými". To jsou lidé nakažení nemocí, která z nich udělá chodící mrtvé. Vesnice má přísná pravidla, která musí všichni bez rozdílu dodržovat, a na všechno dohlíží řád sester. Jenže Mary má sen, o němž přemýšlí každý den a jednoho dne se všechno změní natolik, že dostane možnost si svůj sen splnit. Ale ne tak, jak by čekala.

Les rukou a zubů je zvláštní směsicí dystopického románu. Náš svět, tak jak ho známe, zničila katastrofa a naši hrdinové žijí v přesvědčení, že už nic jiného není. Přiznám se, že k Mary jsem si musela hledat hodně dlouho cestu. Nemám ji jako hrdinku ráda. Přišla mi trochu jako sobec. Na druhou stranu jsem si několikrát musela opakovat, že byla dost silná na to, aby všechny ty problémy zvládla a nezbláznila se z toho. Přesto… našlo se pár hrdinek, které mi od začátku pily krev, ale tohle byl extrém. Všechny ostatní postavy jsem brala, včetně její matka, ale Mary ne.

Příběh je vystavěný výborně. Spisovatelka vám ho dávkuje po kouscích. Hraje si s vámi a s vaší představivostí. Od začátku víte, že se v lese ukrývá něco nepřirozeného, ale nevíte, jak to vypadá. Pouze to slyšíte. A až po čase vás vpustí do světa plného zombie. Je fascinující, jak jinak je dokázala popsat, aby nepůsobili rychle. Líbila se mi představa zombie, které naši hrdinové přezdívali Rychlá. Byla takovým děsivým neznámem, které na vás může zaútočit i ze zdi kláštera.

Carrie Ryanová dokázala vystihnout i život na vesnici, který trochu připomínal středověk. Temný a děsivě hluboký středověk. Lidé, se museli podřizovat církevní instituci, která rozhodovala také tom, koho si vezmou. Každý měl svůj účel a nemohl zůstat bez užitku. Což bylo víc než logické.

Zajímavý byl systém plošin. To jsou místa, kam se lidé ukrývali, pokud nečistí narušili plot. Problém byl, že vždy nastala panika a ti, co se dostali nahoru jako první, vytáhli žebříky předčasně. Takže mnozí padli naprosto zbytečně. Co mi naopak vadilo, byl neuvěřitelně složitý vztah mezi hrdinkou a jejími vyvolenými. Za tohle bych spisovatelům sekala prsty. Romantiku beru, ale do tohohle prostředí se to tak nějak nehodilo. Navíc to působilo i nepřirozeně a hrozně mě to tam rušilo. Ale co nadělám, bohužel to k dnešní dystopické literatuře chtě nechtě patří.

Co mě mrzelo, že ostatní postavy zůstávaly ve stínu Mary. Odnesl to hodně Trevis a Harry. Dozvíte se, jak vypadají, co jim občas prolétne hlavou, ale spisovatelka se do nich nikdy nepustí podrobně. Stejně tak matka Mary, kterou vidíte jen jakou pouhý stín očima hlavní hrdinky. Dalším postřehem budiž to, že všechno vidíte z pohledu Mary. Ta holčina má jednu vadu. Myslí. Víte o ní naprosto všechno, ale je zajímavé, že většina zůstane uvnitř ní. Tedy mnoho neřekne.

Celkově se mi Les rukou a zubů líbil, ale koho jsem nepřekousla je hlavní hrdinka Mary. Naposledy jsem takový problém měla se sérii Sukuba od Richelle Mead, kde jsem byla alergická na Georginu. Pokud by vás zajímala recenze, tak si ji můžete přečíst ZDE. Příběh perfektní, ale hlavní hrdinka byla tak trochu na zabití. To její fňukání vám poleze na nervy už v prvním díle. Nicméně přesto mohu Les rukou a zubů doporučit. Je to čtivo na jeden víkend, nic světoborného, co se týče hrdinů, ale pokud jde o příběh a prostředí, tak Carrie Ryan to zvládla na výbornou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Kráčmarová Tereza Kráčmarová | Web | 13. srpna 2016 v 12:04 | Reagovat

Á, tuhle knížku jsem úplně žrala, myslím, že to je tak 4 roky zpět. A zrovna nedávno jsme s kamarádkou přemýšleli, jak se vlastně jmenovala :D

2 Otmilka Otmilka | 13. srpna 2016 v 17:31 | Reagovat

Zrovna nedávno jsem si na tuhle vzpomněla! Četla jsem ji v roce vydání, tudíž ještě na základce a už tehdy jsem z ní měla takový neslaný, nemastný pocit. A teď když se na to dívám zpět, uvědomuju si, jak byl celý svět dění nepropracovaný, našly by se  věci, které mi logicky neseděly - typu z čeho celá vesnice žila, když de facto neexistuje šance dostat se ven a vrátit se nenakažený. Vím, že jsem přečetla i druhý díl, ale pak jsem na to definitivně zanevřela. Jak píšeš - jako oddechovka na víkend dobrý, ale nic víc. A myslím, že existují daleko lepší oddechovky.

3 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 10:39 | Reagovat

Vzbudila si mou zvědavost, přečtu si ji. Jen se trochu bojím toho zombie tématu, je jich poslední dobou všude dost, tak snad to bude mít originální zápletku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama