Tereza Matoušková – Děti vánice

27. července 2016 v 21:35 | Polgara |  Fantasy
Vyprávění o tom, pokud kouzla ponechaná napospas osudu zdivočí, sama se stávají hrozbou...


Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 192

Terezu Matouškovu snad nemusím představovat. Nenápadná osůbka, která si libuje v černé se do světa spisovatelů prodírala velmi pomalu, ale svěřepě. Zpočátku vydávala vlastním nákladem z čehož vznikly dvě knížky - Branou snů a Dnes se neproměňuj. Potom následovala útlounká knížečka Hladová přání, jež, až by se mohla zaměnit za pohádku jsou příběhem mnohem temnějším. Aby toho nebylo málo, tak dalším kratším vyprávěním ze světa Podmoří jsou Vílí kruhy, které už Temnářku protlačují do popředí. Autorka je činorodou osobou, věnuje se literárním workshopů pod vedením zkušeného matadora Míli Lince, několikrát se umístila v povídkových sbornících.

Děti vánice jsou dalším pokračováním osudů hrdinů z podmořského světa, které vydala ve spolupráci s Nakladatelstvím Epocha. Zorena a Atalan putují se svojí armádou do míst, kde panují nepokoje. Jenže jsou zasaženi silnou sněhovou bouří a uvězněni na jižní části Swéru. Bouře je tak silná, že zde chtě nechtě musí přečkat. Jenže nakonec musí čelit mnohem většímu nebezpečí než je ubohá vánice....

Je fascinující, jak Temnářka dokáže rozvrstvit svůj příběh tak, aby čtenáře chytila do sítě. Na jednu stranu se znovu dozvídáme víc o světa Podmoří. Ale přesto to není hlavní motiv. Je to jen další díl skladáčky, který zapadne na místo ve správném okamžiku. Co je fascinující, jak si jde ruku v ruce věda a magie. Jedno totiž nemůže být bez druhého. I tentokrát se znovu dozvídáme o tom, jak skvěle tyto dva rozdílné principy dokáží fungovat pohromadě. Nedej bože, pokud se někdo rozhodne za využít a vytvořit něco, co dokáže ničit celé civilizace.

Tereza Matoušková výborně zvládá psychologii postav, ale především jejich vnitřní obavy. Ty se nejednou projevují na jejich rozhodování ovlivněné pocity. Nicméně přesto je vidět, že někteří hrdinové, které mladá autorka vytvořila ušli velký kus cesty. Atalan sice pořád častěji myslí svým penisem, ale svým způsobem dospěl i on. Hodně se mi líbí Temnářčin smysl pro humor a některé ironické narážky. Například, když vojáci vtipkují o své velitelce a jejích tělesných přednostech. Je to přesně ten druh humoru, který v armádě panuje. Hodně mě překvapilo, kolik flashbacků se v knížce objevilo. Lidi mají tendenci hodně vzpomínat a tady se to projevuje hodně na Zoreně, která se v myšlenkách vrací hluboko do minulosti. Nicméně tomu je tak nejenom u ní. Díky tomu se trochu odkrývá historie jednotlivých hrdinů.

Je zajíamavé, že se Temnářka ve svých příbězích hodně věnuje dětem. Bylo tomu tak již v Hladových přáních, kdy malá dívka Jukata svými přáními a důvěřivostí způsobila nečekané množství problémů, ale i tentokrát se ukáže, že dítě dokáže být pěkně nebezpečné. Nebudu prozrazovat proč, snad jenom, že když spojíte ostré zoubky, velký hlad a odtržení od světa vznikne z toho pěkně nebezpečná potvůrka.

Tereza Matoušková bezesporu umí psát a ví, jak čtenáře chytit a nepustit. Uvědomuje si, že je důležitý nejenom příběh, ale především jeho hrdinové. Využívá všech jejich silných stránek, ale taky těch slabých. Zároveň skvěle vystihuje jednotlivé rozdělení kast v jejím podmořském světě. Nicméně knížku jsem musela číst na dvakrát, abych plně pochopila všechny skryté narážky. A rozhodně to není čtení na jeden večer. Pokud máte rádi fantasy plnou mágů, starých i nových bohů, tak právě Děti vánice obsahují všechny tyto ingredience a zcela vás pohltí do svých sítí.
ZDROJ OBRÁZKU Nakladatelství Epocha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama