Den Nezávislosti: Nový útok (2016)

23. července 2016 v 21:36 | Polgara |  Filmy
Je zajímavé, kolik pokračování starých dobrých jediček se v poslední době vyrojilo. Ne jinak tomu je i u Dne nezávislosti, který si na důstojného nástupce počkal hodně dlouho.


Dvacet let mělo lidstvo na to, aby se vzpamatovalo z děsivého útoku. Dokázalo využít možností, které mu daly zničené lodě a technika mimozemšťanů. Vytvořilo si obranu nejenom na zemi, ale také okolo země ve vesmíru. Má dokonce obrannou vesmírnou linii. Všichni si myslí, že jsou v bezpečí a život běží, jako kdyby neexistovala žádná hrozba. Tedy až do okamžiku, kdy na zemi znovu zaútočí vetřelci. Opět se ukáže, jak jsou lidé slabí, ale zároveň silní.

Trochu klišé, ale relativně dobře natočené klišé. Bavila jsem se od začátku do konce, i přestože tma bylo pár momentů za které bych režíséra Rolanda Emmericha poslala do režisérského pekla pokud nějaké je. Líbily se mi narážky na psotavy z prvního Dne nezávislosti. Na odkazy, jež po sobě zanechaly. Ale především na jejich potomky, kteří se snaží jít v jejich stopách.

Zaujmou vás především dva herci, kteří na sebe strhnou veškerou pozornost Jeff Goldblum jako David Levindson a Liam Hermswordh, který hraje mladého pilota Jakea Morrissona. Nutno podotknout, že z těch dvou mě víc uchvátil Hermworth, jenž hraje mladého a drzého kluka, který dává okatě najevo, že na něj žádná pravidla neplatí, a tak se díky svému chování nejednou dostane do problému. Vedle něho je relativně slušný Goldblum, který se svého parťáka snaží klidnit. Což se mu moc nedaří.

Kdo mě zaujal byl Brent Spiner, který si opět zahrál doktora Brakishe Okuna. Překvapilo mě kolik prostoru dostal. Nezůstal ve stínu hlavních hrdinů a dokázal je někdy dokonce předčít. Totéž bohužel neplatí o Sele Wardová a její postavě prezidentky Lanfordové. Což je víc než škoda, přitom se jedná o velmi zajímavou hrdinku. Dokonce i Patricie Whitmorová (Maika Monrová) nebyla schopná překročit stín hlavních dvou hrdinů. Přijde mi, že se režisér zaměřil na dva lidi a ostatní jsou pouze jejich doplněk. Skoro si jich ani nevšimnete.

Znovu zde bylo použito heslo "Nepřítel mého nepřítele je můj přítel." Dokonce i tihle šmejdi měli někoho, koho se báli a ten někdo se stal nečekaným spojencem lidí. Tedy i potom, co ho lehce vyděšení lidé málem zprovodili ze světa.

Co se týče efektů. Ty už není třeba v dnešní době komentovat. Jsou perfektní. Nicméně je překvapivé, že se, co se týče destrukce protentokrát zaměřili na evropská města a ne ubohou Ameriku, kterou všichni ufoni chtějí vždycky zničit jako první, protože vědí, že je pupkem celé země. V poslední době mě tak trochu začíná iritovat americký patriotismus, který se cpe do všech katastrofických filmů. Je fascinující, jak mají mimozemšťani nastudovaný zeměpis a hned vědí, kde přesně zaútočit. Mohli by vymyslet taky něco originálnějšího :-D

Nutno podotknout, že když vidíte ničivou destrukci Londýna, Paříže a mnoha dalších, zastaví se vám dech. Navíc, jak většina památek a domů lítá ve vzduchu je vážně fascinující. Líbil se mi i závěrečný souboj s matkou obludou, která dostala pěkně na zadek. Nic nového sice nepřinesl, nepočítám-li autobus plný dětí a jednoho šíblého vědce, ale pobavil. A o to v tomhle filmu jde. Nečekejte nic světoborného. Upřímně, pokud by divák chtěl nějaký smysluplný snímek zvolí úplně něco jiného. Den nezávislosti: Nový útok je příjemná jízda plná akčních scén a z kina odcházíte s pocitem, že to nebyla zase taková ztráta času.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mysweethell mysweethell | Web | 23. července 2016 v 22:08 | Reagovat

Na Dnu Nezávislosti jsem byla nedávno s bratrem. Nemůžu říct, že by mě pokračování nějak nadchlo nebo naopak zklamalo, ale rozhodně jsem čekala větší důraz na fyzikální zákony :) Ale jak jsi psala, nemá to být asi nic na zamyšlení a já to moc pitvám... :)
PS. Souhlasím s Amíkama!!!!!!

2 evi evi | Web | 2. srpna 2016 v 13:17 | Reagovat

To víš, že jsem si tenhle film taky nenechala ujít:D A z velkého prostoru, který tentokrát dostal Brent "poručík Data" Spiner, jsem byla hodně příjemně překvapená, vždyť jeho postava potrhlého vědce už za těch dvacet let téměř zkultovněla:D
Jo, a gratuluju k rozhovoru, který jsem teď našla na Srdci blogu! A díky moc, že jsi mě zmínila, moc mě to potěšilo:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama