Meč a koruna – 700. výročí narození Karla IV.

26. května 2016 v 16:32 | Polgara |  Kulturní prožitky
O zážitku coby účastníka rekonstrukce historické bitvy...


Když se tak vracím zpátky, tak si říkám, že samotná bitva začala už v okamžiku příprav na ni. Odjíždělo se už v pátek 20. května 2016. Řeknu vám, narvat všechny věci do jednoho auta, obzvlášť, pakliže se jedná o šermířskou a lučištnickou výbavu... řekněme, že Hawkova hláška to vystihla dostatečně: "Lord of the Tetris." Potom, co jsme měli hotovo, nastal čas odjezdu. Čekalo nás ještě vyzvednutí spolubojovnice. Tu jsme nabírali v Jarově. Zde jsem si odskočila pro deset buřtíku a krásně voňavý a ještě teplý chleba. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že tam bude táborák. Poté, co jsme nabrali kolegyňku, tak se jelo dál. S trenérem jsme se skoro celou cestu živě bavili, zadní řady však mlčely. Kamarádka měla náladu jako špatně vyspalej medvěd a bylo lepší jí nechat být. Hrozně mě bavily hovory trenéra s navigací. Ti dva se tak krásně doplňovali :-D

Jakmile jsme dorazili na místo činu, tedy Kolínské jízdárny, kde už bylo skoro plno, šli jsme se registrovat. Dostali jsme krásná cvakátka, která se jim letos hodně povedlo. Samozřejmě by to nebyla Polgara, aby si hned jedno neukořstila pro sebe. Potom se šel postavit stan, který oproti ostatním vypadal značně uboze, ale co, na to jedno přespání stačil. Musela jsem obdivovat krásné dobové stany středověkého stylu. Nutno podotknout, že někteří se fakt vyřádili. Kdo mě zná, ví, že jsem fotící cvok, takže se můj mobil a foťák zastavili až v sobotu večer :-D Byla to moje první pořádná šermířská akce, takže jsem byla jak v Jiříkově vidění. A užívala jsem si to. Hodně mě překvapilo chování lidí. Byli milí, příjemní a hned si se mnou tykali. Moje nezkušenost se projevila otázkou: "A co se bude teď dít?" Hawkey se na mě dost skepticky podíval a povídá: "Nic, teď si budeš užívat to nicnedělání." Tak jsem jen užasle sklapla pusu. Povídalo se, popíjelo, žralo (upřímně, tam nelze nic nenechat bez ochutnání) a seznamovalo. Co jsem musela obdivovat, byly výrobky, které s sebou přivezli různí řemeslníci. Trenér mě zatáhl k místní šperkařce. Kateřina, pokud si její jméno pamatuji správně a už tam padla část mých peněz. Vyrábí nádherné šperky a trenér mi říkal, že má i lepší než, co přivezla sem.

Co mě bavilo, bylo, jak se většina hned převlékla do dobových kostýmů a užívala si možnosti pobíhat ve středověkých šatech. Tudíž jsem potkala rytíře, panoše, šlechtičny, kněží, dokonce i kolegyni jeptišku, prostý lid, padouchy, lučištníky... přiznám se, že jsem taky měla tendenci se převléknout, ale vydržela jsem to až do soboty. Nicméně pátek byl sice pohodový a nic se relativně nedělo, ale i tak jsem usnula až kolem půl třetí a vstávala v pět. Navíc sranda byla, že v táboře bylo slyšet fakt všechno. Vedle našeho stanu byla rodina s dvěma malými dětmi, která vlastnila krásný dobový stan a měla k němu i charakteristický kotlíček na polínkách. Navíc po půlnoci začali krásně hrát na kytaru a zpívat. Jop, v noci se taky ozývaly hlášky tipu: "Nechrápej." Takhle na jednu holčinu řval celej tábor. :-D

Den druhý, sobota 21. května 2016. Co mě překvapilo, že v těch pět ráno nebyla taková zima, jak sem čekala. Spala bych déle, ale už tou dobou panovalo světlo, které vám to nedovolilo. Tak jsem vylezla, dala si kafe a výborný domácí koláček a seznamovala se. Hned si mě odchytly dvě holčiny z vedlejšího stanu. A nestačila jsem zírat. Už tu první noc se tam totiž stihl vytvořit světoznámý pár, který všichni u snídaně samozřejmě probírali. Pak jsme ještě Lindě dělala garde, aby za ní nešel jeden kluk a během cesty na toi toiky mi vysvětlovala důvod. K toi toikám... první den dobrý, ale už v tu sobotu se tam nalezly neuvěřitelně odpudivé poklady... fujky hnujky. Na celý tábor tam byly dvě pojízdné cisterny s pitnou vodou. Což znamenalo, že někteří odjížděli silně nevonící, protože tam šlo vykonat jen čištění zubů, umytí nožek smradlavek a nahození obličeje.

V sobotu došlo i na převlékání do kostýmů. Vzhledem k tomu, že se šermem začínám a trenér nechtěl, abych hned v první bitvě přišla o život, tak mi přiřadil roli vodonoše. Což v podstatě znamená to, že nápájím bojující a jsem cosi, jako markytána. K tomu se vrátím ještě později. Co mě překvapilo, jak se tržiště stihlo naplnit stánky. Konečně jsem si pořídila pořádné šermířské rukavice, nechala tam tak pětistvoku za jídlo a pití a dokonce jsem si koupila i krásné náušnice. Dokonce tam prodávaly i krásné šaty, nejen prostého lidu, ale také ty pro šlechtičny. Vím, co si pořídím příště O:-)
V 11 hodin začal průvod městem. Zpočátku to byla sranda, poněvadž nebylo takové vedro. Nicméně, jak se připozdívalo, začalo přituhovat. Vyšli jsme z Kolínské jízdárny, první král s královnou, vlajkonoši, šlechta, a pak ti ostatní. :-) Vtipné bylo, že holčinu, která představovala královnu, jsem poznala až v okamžiku, kdy jsme se vrátili na jízdárnu. Ale zpátky k průvodu. V podstatě jsme si hezky prošli Kolín, stali se velkou atrakcí města, nechali se oslňovat blesky, a když jsme přišli na náměstí, tak jsme se seřadili do kruhu. Před krále a královnu nastoupil vyvolávač, který zahájil turnaj. A hned několik. Potom okolostojící lid pozval na slavnosti v jízdárně. Nakonec jsme se vrátili zpátky, teď už trochu víc roztroušeně. Někteří zamířili do hospod a restaurací, jiní nepohrdli kuchyní v jízdárně.

Tam jsem se nachvíli dala do řeči s královnou, kterou někteří znají jako Annu Malinovou neboli Silvara´s cosplay. Byla to vtipná chvilka. :D Pak jsem procházela stánky, kochala se a ochutnávala. V jednu chvíli se tam král Karel IV. Začal fotit s dalšími šlechtici, a když mě zmerčil, tak pravil: "Sestro, pojďte taky k nám, aby bylo vidět, že Karel IV. myslel na duchovno." Musela jsem se strašně řehnit, byl milý a vtipný. No a ve tři konečně bitva.

Je to především o trpělivosti a čekání. Co mě překvapilo, jak byl chaotický začátek. Vzhledem k tomu, že jsem dělala vodonoše, tak jsem se pořadatelů ptala, kam jít. Oni na to: "My nevíme, ale asi dozadu, protože tam šla většina vodonošů." Oka, tak jsem šla dozadu. Tam už se řadili lučištníci, rytíři v těžkém a lehkém brnění a dokonce i jeden, co vlastnil cosi podobné kanónu. Nicméně, vonodošky byly čtyři. Jedna se hned ujala vedoucí role a rozdávala příkazy. Potom, co začala bitva jsme se rozdělili do dvojic, ale stejně to vždy dopadlo tak, že jsme rytířům dávaly napít potom, co se stáhli z bitevního pole. Až ke konci, kdy už všichni padali k zemi a boj končil, jsem od své vedoucí markytány dostala pokyn, abych šla do pole a napojila je. Oka po druhé. Za a stříleli šípy, dokonce i z děla, za b jsem měla od trenéra nařízeno zůstat v ústraní a nenechat se zabít na poli. Dilema, které jsem vyřešila tím, že jsem přestala myslet a šla do pole. Z nějakého mě neznámého důvodu se do mě netrefil ani jeden šíp a dokonce i rytíři se mi vyhýbali. Kostým jeptišky asi udělal své :-)

Dobojováno, dotancováno (ano, dokonce i šlechta předvedla něco ze svého tanečního umění), doseznámeno, bylo na čase se sbalit a jet domů. Je zvláštní, že je jednodušší stan zabalit než ho postavit. Ten den sem byla už hodně unavená, ale spokojená. Byl to krásný a nezapomenutelný zážitek, za který jsem vděčná a doufám, že takových bude víc.









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 26. května 2016 v 18:47 | Reagovat

úžasné !!!! :-)  ;-)

2 Alatriel Alatriel | Web | 26. května 2016 v 20:50 | Reagovat

Taky jsem byla, ale jako střelec ze samostřílu =D Jestli si byla jak v Jiříkově vidění, tak počkej na Libušín to je teprve akce roku :-D

3 Cholerik Cholerik | Web | 26. května 2016 v 20:53 | Reagovat

No - sice sme prijeli jednim autem, ale podle vseho jsem byl na uplne jine akci, nez ty;-) I kdyz nekolik strycnych bohu by tu bylo;-)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 1. června 2016 v 20:44 | Reagovat

Přišla jsem ti pochválit rozhovor a fotky na srdci blogu:) a jak tak koukam i tady :) jsi mistr převleku:)

5 Anna Anna | Web | 2. června 2016 v 13:42 | Reagovat

Super... Zážitky z první akce jsou vždycky nejlepší... Jestli se můžu zeptat tak jaký období děláte se skupinou? Ať vím jestli hledat jeptišku na Bilé hoře... :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. června 2016 v 14:38 | Reagovat

Pěkné zážitky jsi měla. Četla jsem i rozhovor na Srdci blogu.Zaujala mne věta, že ti vadí chybný pravopis- projdi si tento svůj článek- nemyslím překlepy či vynechaná písmenka, to se mi stává často, ale 3 hrubky v i a y -zkus je najít...zřejmě jsi článek po sobě nečetla (také se mi to stává ve spěchu). Nikdo není neomylný- nic ve zlém. Máš krásný a přehledný blog i obsahově zajímavý. :-)

7 Polgara Polgara | 3. června 2016 v 17:38 | Reagovat

[4]: Ahoj, moc děkuju za pochvalu. :-)

[5]:Ahoj, dávám odkaz na náš web. Mě tam ještě nenajdeš, jsem začátečník. http://asylum.twor.cz/

[6]: Achjo, a to jsem si říkala, že jsem si všechno opravila. Moc za to upozornění děkuju. :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. června 2016 v 20:33 | Reagovat

[7]: Nic se neděje, někoho možná ani nenapadne, že tam patří jiné y. Přidám tě do dlouhého seznamu oblíbených u mne na blogu, štamgasti Kavárny i příp. četnáři blogu odtud "cestují" snadněji po blogách- blozích, no co je správně, ať si každý vybere. Nevadí, viď?

9 Polgara Polgara | 4. června 2016 v 10:07 | Reagovat

[8]: Moc děkuju, budu za to jenom ráda. Taky si Tě přidám do svého seznamu, jestli to nevadí :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. června 2016 v 10:53 | Reagovat

[9]: To víš, že ne. Právě ode mne můžeš courat po jiných blogerech, jsou tami takoví, kteří momenálně nepíšou do blogu, ale nevymazala jsem je. Třeba se vrátí a snad si najdeš některé pro sebe zajímavé. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama