Havlíčkův Brod 2015 – knižní veletrh

18. října 2015 v 15:50 | Polgara |  Kulturní prožitky
O třech dnech v Havlíčkově Brodě :-)



Nejšílnenější na všech knižních veletrzích jsou ty přípravy předtím. Než se všechno zabalí, spočítá, překontroluje, nastřihá. Nicméně tentokrát bylo všechno hotové o něco málo dřív, takže v den odjezdu se ještě přemýšlelo, zda nám nic nechybí. Mimochodem, vezli jsme s sebou čtrnáct krabic. Nicméně komická byla situace, když se hledalo, kde na chvíli zaparkovat. Ono najít volné parkovací místi v Kaprově ulici je umění. Ale potom, co jsme ulici pětkrát objeli, tak se zadařilo a mohlo se nakládat. Tedy těch pár věcí, zbytek se vezl větším autem.

Do auta se nás naskládalo pět. Dva vpředu a tři vzadu. Cesta utekla rychle. Co mě pobavilo, že jsme obě dvě měly stejný nápad a každá upekla štrůdl, tudíž se většinu cesty nechávala kolovat krabička a žř… tedy jedlo se Smějící se Bydlelo se v hotelu Slunce, který je touhle dobou nejnarvanější, protože tam bydlí většina nakladatelů. Tedy alespoň ti, na které se dostane místo. Po ubytování jsme šli na Ostrov, kde se začal připravovat stánek. Během pár hodin jsme to měli připravené, na zítřek zbývaly v podstatě cenovky a pár posledních úprav. Od osmi hodin byl objednaný stůl v restauraci Zlodějka. Už název byl víc než zajímavý. Nicméně bylo to strašně fajn. Ten den se nás tam sešlo… minutku, jeden, dva… sedm. J Probíralo se tak nějak všechno. Od politiky po knížky či filmy a různé zážitky. Kolem jedenácté možná desáté jsme se zvedli a přesunuli do nonstopu, kde se pokračovalo. Vtipy jako ti stojí (jednalo se o spadlé noviny) a tak podobně nebraly konce Smějící se

Druhý den, vlastně první prodejní to začalo. Mně nevadí ani tak prodávání anebo jednání s lidmi, ale přiznám se, že mi dělá problém to celodenní stání a fakt, že čas někdy utíká jako šnek. Ale člověk se zabaví. Buď povídáním s kolegy, pozorováním a odposloucháním hovorů návštěvníků. Nicméně ten první den jsem spíše byla mimo, protože jsme na stánku byli čtyři. Nejdřív jsem si to tam obešla a potom hurá na vycházku do Havlíčkova brodu.
Havlíčkův brod je nádherné město. Nicméně chce to chvíli hledat, než si člověk najde svoje. Ale ono stačí i náměstí, socha Havlíčka Borovského, ale taky ty malé zapadlé uličky, kterých je tam víc než dost. Večer se šlo s ostatními do restaurace Zlodějky, kde bylo poloplno. I tak jsme se nenudili. Nejdřív nasycení, protože byli všichni po celém dni vyhládlí. Pak popíjení a povídání. Ono tak nějak popisovat, co se probíralo, nemá smysl. Snad jen, že se člověk nenudil. Navíc možnost poznat kolegy jinak než v práci byla naprosto dokonalá. Napůl pracovně, napůl výletně, i tak by se dal označit Havlíčkův Brod a jeho knižní veletrh.

Pátek jsem měla díky tomu, že jsme byli na stánku čtyři trochu volnější a mohla jsem si projít i město. Procházka to byla věru rychlá, protože to základní máte prošlé hned. Pak už si jen užíváte atmosféru a brouzdáte krásnými mini uličkami. Co mě překvapilo, kolik lidí na takto malý knižní svět přišlo. Už od rána se prostory Ostrova plnily novými návštěvníky. A to nejenom studenty. O zážitky není nouze. Někteří si přišli jenom popovídat, jiní šli přímo za svoji vytouženou knížkou, stavili se i ostatní nakladatelé. Pátek večer opět Zlodějka, teď už to bylo rychlejší, ale i tak jsme se stejně nakonec slezli v restauraci,Smějící se která je přímo v hotelu a ještě jeden človíček se k nám přidal.

Sobotu už jsem měla menší krizi. Ponocování a vstávání v šest ráno udělá svoje. Poslední snídaně, člověk by si na ni rychle zvykl, protože normálně nesnídám a většinou se k jídlu dostanu až kolem dvanácté. Nicméně i v tu sobotu bylo lidí čím dál víc. A to i různých zážitků. Nejvíc mě zaujal pán, který tam se svými vnučkami čekal na vyhlášení tomboly. Holčičky byly natěšené a čekaly tam až do posledního okamžiku, kdy už bylo evidentní, že nic nemohou vyhrát. Dědeček už se nudil a chtěl domů, a tak dosti hlasitě prohlásil: "Čekáte tam zbytečně holky, já jsem v životě taky nic nevyhrál. Možná vaši babičku, a to taky nebyla žádná výhra." A já se tam začala tlemit. Takových situací tam bylo víc. Například holčiny, které se zastavily u výprodejové krabice a vytáhly si knížku Magický zvěrokruh od Petry Neomillnerové a začaly z ní předčítat s občasnými vtipnými komentáři. K mému údivu tam vydržely celou hodinu.

Na oběd jsem si ten den dala čínské menu a šla si s tím sednout ven. Bylo nádherně, svítilo sluníčko a ani nebyla taková zima, tak jsem se tam maličko víc zdržela. Ta poslední hodina utekla strašlivě rychle, docela mě překvapilo, že se i v posledních minutách rojili lidi a na poslední chvíli se snažili levně sehnat knížku. Na zpáteční cestě jsme se klasicky stavovali v jedné restauraci, která je na půli cesty (a na jejíž jméno si za boha nevzpomenu), takové poslední rozloučení s Havlíčkovým Brodem. Doteď vzpomínám na větu, kterou v průběhu týdne pronesl účastník Havlíčkova Brodu. "Havlíčkův Brod je náročný nejenom přes den, ale i v noci." Obzvlášť, když jste jako já od šesti vzhůru, abyste stihli nahodit obličej, a takové ty další nepodstatné ranní úkony Smějící se Na co ještě vzpomínám, jsou ty dokonalé snídaně v hotelu Slunce. Být tam měsíc, tak mám místo 50 kilo přes stovku Smějící se





Co nám ve Zlodějce ještě chutnalo byla Brodská bašta, ale fotku sem nedávám, protože je lehce mázlá :-D

Ona nezapomenutelná snídaně. Málokdy přes týden snídám, v podstatě vůbec, takže tohle byl pro mě ráj. Tzv. Sluneční snídaně. Mňam.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Renyu Renyu | E-mail | Web | 18. října 2015 v 16:41 | Reagovat

Wow to je super!

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 18. října 2015 v 18:19 | Reagovat

Skvělé fotky, krásně doplňují text :).

3 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | E-mail | Web | 20. října 2015 v 23:59 | Reagovat

To zní jako velmi povedená událost.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. října 2015 v 21:15 | Reagovat

Pěkně rušná akce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama