Milan Hes – A brány se otevřely…

10. června 2015 v 11:32 | Polgara |  Česká literatura
"Pamatovat si je povinnost: oni (ti kdo přežili) nechtějí zapomenout, a především nechtějí, aby zapomněl svět, protože pochopili, že jejich zkušenost má smysl..."


Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 128

Milan Hes je absolventem oborů dějepis a základy humanitní vzdělanosti UJEP v Ústí nad Labem. V roce 2012 na FF UK obhájil disertační práci na téma "Didaktické aspekty historické paměti holocaustu" a absolvoval znovu obnovený obor didaktika dějepisu.

Vyučuje na gymnáziu v Praze 4. Badatelsky se zabývá především regionálními dějinami Kladenska a Slánska v 19. a 20. století, problematikou holocaustu, vzájemným vztahem fenoménů dějin a paměti a také didaktikou dějepisu. Je spoluautorem kolektivní monografie Kulturní a sociální skutečnost v dějezpytném myšlení (1999). Od roku 2005 pravidelně publikuje v odborných a populárně naučných časopisech. V roce 2012 vydal v Nakladatelství Epocha publikaci Čekání na smrt, pojednávající o rodinném táboře českých Židů v Osvětimi. Ve stejném nakladatelství vydal v roce 2013 knihy Promluvili o zlu: Holocaust mezi dějinami a pamětí a Dny strachu: Osudy ukrývaných Židů na Slovensku v časech vlády Jozefa Tisa.
Životopis autora za pomocí ctrl + c a ctrl + v zkopírován ze stránek Nakladatelství Epocha

Milan Hes se v knížce zabývá osudy lidí, co přežili utrpení koncentračních táborů. Knížka velmi podrobně popisuje dění v táborech zřízenými nacisty. Zabývá se tím proč vznikly, a jak to v nich chodilo. Ale především neuvěřitelnými způsoby smrti, které Němci vymýšleli pro své vězně. Postupně se dostáváme do všech tří nejznámějších lágrů. Dachau, Osvětim a Terezín…knížku otevíráte s jakousi fascinací nad tím, jak někdo dokáže něco tak šíleného udělat druhému člověku. Nechápete, kdo komu dal právo tvrdit, že jeho rasa je povýšena nad jinými a má právo ty druhé, tedy méněcenné vybíjet po statisících.

Spisovatel dokázal nemožné a na 128 stránkách shrnul utrpení lidí, kteří neměli to štěstí a ocitli se ve spárech nacistů. A brány se otevřely začínají třemi odstavci, které vypráví tři přeživší z táborů smrti. Jedná se o doklad hrůz, kterých byli nacisté schopni. Čtenář je tak potom vtažen prologem, který si klade jednu jedinou otázku. Jak mohli někteří vůbec přežít? A znovu se potkáváme se svědectvími nad nimiž jenom žasnete. Je zvláštní, že někteří svoje přežití považují za náhodu anebo se drželi rodinného motta či výchovy, kterou jim poskytli rodiče. Na jednom se shodli všichni. Jednalo se o štěstí, o vůli k životu, ale především pevné zdraví, které je zachránilo před krutým osudem. Několikrát se podařilo přežít také šikovným řemeslníkům jejichž řemeslo bylo natolik důležité, že je Němci nechali naživu.

Hes používá zajímavý a čtivý styl psaní. Volí klasické prvky literatury faktu a historie, kterou prokládá svědectvími vězňů táborů smrti, a to především v těch chvílích, kdy se do popisu historických událostí rozhodne vložit svědectví lidí z koncentračních táborů.

Speciálně pro Židy vynalezl Eicke zvláštní kolektivní trest. Když se zas jednou po světě rozběhla propaganda proti koncentračním táborům formou líčení všech možných hrůz, museli Židé měsíc či čtvrt roku ležet zůstat ležet v posteli, směli vstávat jen k jídlu a k nástupům a museli nastupovat mimo blok. Ubikace se nesměly větrat, okna byla zašroubována. Byl to těžký trest, který měl především psychické účinky. V důsledku trvalého nuceného ležení začali být tak nervózní , tak podráždění, že jeden nemohl vystát druhého. Docázelo k divokým bitkám….
Úryvek ze strany 22

Hes nezapomíná ani na vedlejší událostí. Zabývá se tím, co se dělo mimo lágry, jak se na ně dívali "obyčejní" lidé, a jak jim byli představování. Tedy nezapomene zmínit ani snahu nacistů udělat z táborů smrti krásné rekreační středisko. Přiznám se, že v některých momentech se mi otevírala pomyslná kudla v kapse. Ale s tím mám doteď problém. Vzhledem k tomu, že díky přítelově vyprávění, ale také knížkám a filmům vím o téhle problematice dost, tak pořád nedokážu přestat žasnout nad tím, čeho byli nacističtí němci schopni.

Nedílnou součástí těchto zařízení jsou nemoci, kterým je věnovaná také podstatná část knihy. Hladovění, vši, blechy, tyfus a mnoho dalšího dost usnadnilo německým věznitelům práci. Zároveň dojde i na podrobné líčení toho, jak to vypadalo, když přišla na scénu Rudá armáda…

Což zmiňuje i autor textu, který taktéž zmiňuje osudy bývalých věznitelů z továren na smrt. Jak dopadli, jak se k nim bývalí zajatci chovali. Cítili vůbec nějakou vinu anebo až do poslední chvíle trvali na svém přesvědčení a víře? V publikaci nechybí ani mapy a nákresy. Uprostřed knihy najdeme několik stran černobílých fotografií zachycujících momenty ze života v táborech, ale také fotky německých velitelů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama