O hororových klišé – vážně i nevážně

10. listopadu 2014 v 20:20 | Polgara |  Názory
Téma, které fascinuje každého, kdo viděl alespoń jeden horor



Co mě nikdy nepřestane udivovat, jsou některá hororová klišé. Jsou dobré a špatné horory. Potom existují ještě ty druhy hororů, u nichž nad nelogičností mlátíte hlavou do stolu a říkáte si, že kdyby jejich autor dal všechny ty peníze na charitu, tak udělá lépe. Nejednou mi říkají: Vždyť normální člověk by vzal nohy na ramena, popřípadě zalezl do koutku a ve skrytu své duše tajně doufal v to, že ho padouch číslo jedna nenajde. Zkusme si proto pár největších hororových klišé rozebrat.

Určitě každý viděl alespoň jeden děsivák, kde se hlavní hrdina anebo hrdinka někde ztratí. Je přímo do očí bijící, že tam s tím místem není něco v pořádku. V realitě už byste byli xy kilometrů od tohoto místa, ne však pan masochista. Opatrně se rozhlíží po pustém místě/louce/jeskyni a hlavičkou mu vibruje otázka, co se tu asi tak stalo, že z toho místa cítí velmi, velmi strašlivou nenávist. A tak ho nenapadne nic lepšího, než že tajuplný prostor začne prozkoumávat. V tom lepším případě začne ještě křičet: "Haloooo, je tu někdo?" Někdy si říkám, že se těm vraždícím monstrům nepředstaví a nepotřesou si s nimi pravačkou. Mám horory ráda, ale tohle mě nikdy nepřestane fascinovat. A je to i v těch lepších hororech.

Bod číslo dva: Městečko, vesnici či nějakou krajinu s málo lidmi něco terorizuje. Vždycky, ale naprosto vždycky se najde několik odvážlivců, kteří se tuhle záhadu rozhodnou prozkoumat. Takže monstrózák má o večeři postaráno. Možná, že kdyby se lépe vybavili, zjistili si o tom místě něco víc, ale především šlo jich tam víc, tak to nedopadne takhle katastrofálně. (Záhada Blairwitch, Kruh, Jeepers Creepers /ta písnička z tohohle filmu mě děsí doteď/)
Nejlepší jsou ovšem ty horory, kde se lidé záměrně nastěhují do domů s krvavou historií. To už jenom čekáte, kdy je nějaké zlo začne automaticky vyvražďovat. Chápu tohle u spisovatelů, kteří to mají tak trochu omluvené, ale proč se tam stěhovat, když vím, že předchozí nájemníci skončili pod kytičkami? (Prokletí domu slunečnic, Tajemné okno, Ve 3:15 zemřeš).

Potom ještě ta kategorie, kdy si někdo zahrává s něčím, s čím nemá, a pak se diví, že se objeví velká hladová obluda s hodně moc zubama. Už od počátku je jasné, že z tohohle experimentu nic dobrého nevzejde. Lidé jsou strašní šťouralové. Nemůžou některé věci nechat být, a pak se diví, že se jim to vymkne z rukou. Sem například spadá Resident evil; Já, Legenda; Mlha…všechny tyhle filmy v sobě ukrývají jedno jediné varování. Nehrajte si s něčím, na co nestačíte.

Vyloženě samostatnou kategorií jsou filmy s hektolitry kečupu….tedy krve. Anebo několikerými useklými údy či čímkoliv jiným. K tomu snad nelze dodat nic jiného než, že tyhle snímky jsou buď pro hodně otrlé anebo pro lidi, kteří mají silné žaludky. Z těch vyloženě krvavých a masakrových mě napadá Piraňa, Hory mají oči, Texaský masakr motorovou pilou a ehm nic jiného mě už fakt nenapadá jelikož tyhle snímky obcházím obloukem. Možná si ještě vzpomenu na Sežrána zaživa, který jsem viděla před hodně, hodně dlouhou dobou a stačilo.

Nevím, zda-li sem zařadit i mysteriózní příběhy ve stylu Proroctví z temnot. Protože tohle není vyloženě horor. Není tu všechno dotažené do takových detailů, autoři sází spíše na náznaky a uvědomují si, že lidská představivost dokáže víc, než tisíc krvavých efektů. Do téhle kategorie by se dali zařadit i duchařiny ve stylu Kruhu, Nenávisti, Červená světla, Zámek hrůzy, Žena v černém, Osvícení. Možná i ty s tématikou démonů, ale také ty mají samostatné podkategorie. Buď jsou tu ty vyloženě úchylné, kdy tam jde pouze o to, aby si zadováděly či ty, které budou hodně zabíjet. Do téhle kategorie spadá Armáda démonů: Matka slz. Potom ty, jež se snaží tvářit vážně a daří se jim to. Například V zajetí démonů, klasický starý Vymítač ďábla (1973) a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.


Horory tu vždy byly, jsou a budou. Lidstvo má odjakživa jakousi úchylku v pozorování utrpení druhých, popřípadě vyhledávání lehkého mrazení v zádech. U některých mě fascinuje, co na nich pro boha na čsfd může být červeného, když je to jenom prostá vyvražďovačka. U druhých se zase divím, proč mají tak nízké hodnocení. U některých se zase ptám, jestli by nebylo lepší dát ty peníze do nich vložené někam jinam, ale co naděláme. U něčeho si ty mozky vymýt musíme.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 10. listopadu 2014 v 20:51 | Reagovat

Já to beru tak, že kdyby se lidi v hororech chovali rozumně, tak vlastně ten příběh vzniknout nemůže, protože toho zabijáka nebo ducha nikdo z nich nepůjde provokovat a zkoumat, z prokletého města se každej urychleně odstěhuje, podivné domy zbourají a opatrné popocházení kolem zdánlivě mrtvého záporáka a čekání, až je v pravou chvíli chytí za nohu a zabije, nahradí několika kulkami do palice, nebo alespoň sekerou či železnou tyčí a ránou jistoty. A to by z toho pak nebyl film, u kterého lze řvát: Bože ženská, ty seš blbá, proč se jdeš podívat, co ti to v patře šramotí a mlátí, místo abys utekla pryč?! :D

2 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 20:55 | Reagovat

Mě připadá, že tolik krve, kolik vyteče z člověka v krvavých hororech, by se reálně do lidskýho těla nevešlo :D

3 Terka Terka | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 20:59 | Reagovat

Nějak výrazně horrory nesleduji, a když už se k nějakému dostanu (a vím, že to bude strašidelné), podívám se na to za světla, jinak by ohrozilo něco převelice strašného. Už jen když k večeru píšu nějakou lehce strašidelnější povídku, běhá mi mráz po zádech. :-D

Ale je fakt, že u mnoha horrorů tato klišé jsou, alespoň co vím z doslechu. Stejně je to legrační, horrorové filmy moc nemusím, ale takové knihy si klidně přečtu, případně napíšu horrorovou povídku. :-)

4 Caroll Caroll | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 21:06 | Reagovat

Skvělý článek, horory miluju a máme na ně podobný názor. Dostaly mě tvé názory typu: "Někdy si říkám, že se těm vraždícím monstrům nepředstaví a nepotřesou si s nimi pravačkou.", brečím z toho smíchy ještě teď. :D Jestli ti to nevadí, doporučuju ti horory: Temné Nebe, Splice, Patologie a Mučedníci. Tyhle nejsou tak špatné. ^^

5 Polgara Polgara | Web | 10. listopadu 2014 v 21:30 | Reagovat

[1]: Já to vím a možná právě proto se na to tak rádi díváme :-D

[2]: Někdy je ti toho kečupu líto :-D

[3]: Přiznám se, že s tím, že se na horory díváme jen za denního světla to máme stejně. Naposledy jsem se za tmy dívala na Kruh, a pak jsem televizi obcházela obloukem. :-D

[4]: Nevadí mi to a určitě se na ně podívám, protože ani jeden neznám. Děkuju. :-)

6 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 10. listopadu 2014 v 21:39 | Reagovat

Docela jsi to shrnula, ale chybí mu tu docela takové ty psychologické horory, ze kterých je člověk někdy až na kebuli. Třeba Sirotek, pokud si vzpomínám správně na jméno.
Nevím, jestli do tohohle shrnutí počítáš i hororové hry, které jsou podle mě děsivější než jakýkoli film, samozřejmě jak které. Když totiž koukám na film, koukám většinou na NĚKOHO, ale při hře jsem to prostě JÁ, kdo musí jít do tmy, kdo musí riskovat třeba sežrání nebo tak, a o to je to děsivější... :) I když chápu, že jsem trochu odběhla od témata tvého článku.
Na hororová klišé narážíme všude, ale pokud je film/hra dobře udělaný/á a vtrhne nás do děje, pak to snad není až tak na škodu... ;)

7 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 21:56 | Reagovat

Ja horory moc nesledujem, pretože väčšinou sú to prepadáky :D Keď už, tak sa prikláňam k tým mysterióznym, napríklad V zajatí démonov sa mi páčilo.

Inak keď sa postava pýta "Halooo je tu niekto?" ide ma vychytiť! Áno, určite sa jej niekto ozve "Len ja, úchylný vrah, tridsaťročný, s trvalým bydliskom v New Yorku na ulici..." Vraždila by som tie postavy rovno :D

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 22:06 | Reagovat

Vždycky jsem se hororům jako takovým vyhýbala. Snad kromě seriálů a filmů, které měly jemný "hororový nádech." Člověk se může bát. Ale je rozdíl, jestli se člověk bojí nad zajímavým thrillerem nebo nad jednoduchou vyvražďovačkou s jediným cílem - všichni zemřou, jeden člověk zůstane naživu a bude z toho mít doživotní trauma. Moc pěkný článek, tleskám!

9 Elinor Elinor | Web | 11. listopadu 2014 v 7:10 | Reagovat

Počkej, Pol, ale minimálně první dvě klišé mi přijdou jako docela odkoukaná z reality, jen dovedena do tragických konců. Záhadná místa, z kterých má člověk divný pocit, OPRAVDU svádí k prostudování a podrobnějšímu průzkumu, pravda, člověk si je musí vyhledávat programově, ale jo, je to divné, je to strašidelné - super, poleze se tam s baterkou! :-D Rýpání klacíkem do příšery je pak zábava úplně stejného druhu, nutno dodat, že podmíněná poměrně pevným přesvědčením, že ta příšera je imaginární (jinak by se člověk vybavil lépe). :-P

Tyto druhy chování (potažmo v kombinaci se stěhováním se do domu, kde se stala vražda - ale i to proč ne, když je ten dům jinak takřka ideální, že) sice nejsou zcela racionální, ale nepovažovala bych je ani za iracionální - na rozdíl od preventivního strhávání budov nebo zdrhání z objektu bez příčiny (oboje je racionální pouze v případě, že člověk VÍ, že je uvnitř hororového filmu).
Na druhou stranu, tohle jsou pohledy na věc člověka, co vyrůstal v teď už sto let starém baráku a poblíž míst, která by se dala adaptovat jako ideální kulisa pro horor. :-P

10 Marillee Marillee | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 10:03 | Reagovat

S tím přestěhováním se do domu s krvavou minulostí jsem si vzpomněla na Sinistera... Ale ten byl náhodou dobrej, a jak říkáš, přestěhoval se tam spisovatel. Jen tím ohrozil svoji rodinu, nu což... :-D

Pak další horor, který je podle mě v pořádku, Pod zemí, byla jsem na něm v kině. Vedle Pádu do tmy tyhle dva filmy patří do té skupiny, kdy se vypraví banda lidí do nějakých jeskyň nebo katakomb a zůstanou tam uvěznění... Takže jim nic jiného než bloudění prostorem nezbývá... :-D Fuj, pro klaustrofobiky, bleh.

11 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 10:07 | Reagovat

Proto horory zásadně nesleduju, ale čtu :)

12 kanashi kanashi | Web | 24. listopadu 2014 v 11:55 | Reagovat

Taky mám podobný názor a vadí mi stejné věci ;-) Nejlepší jsou ty "banda amerických studentů jede někam autem a vydají se zkratkou, která už od začátku vypadá podezřele a pak se ještě rozdělí" :-D  :-D  :-D Mám horory ráda, ale už vážně dlouho jsem neviděla žádný vyloženě pěkný... :-?

13 Septima Severa Septima Severa | 24. listopadu 2014 v 14:19 | Reagovat

Zrovna Secret Window bych moc hororem nenazývala, King je pověstný svými mysteriózními zápletkami.
Kterou Mlhu máš na mysli? Tu s armádním experimentem, z níž si pamatuju jen to, jak na konci všechny zastřelil a na sebe si nenechal náboj?

Ještě by stála za to Jeptiška, to byla taky věc. Banda Američanů se vydá do Španělska... Inu, proč ne. Možná to bylo pořád lepší než Oči, kde holka po transplantaci vidí to, co viděla dárkyně oční tkáně, tomu říkám blbost.
A proto nezbývá nic jiného, než si pustit American Horror Story, a odpočinout si od blbin, jako byly Texaský masakr a Saw :-D

14 Van Vendy Van Vendy | Web | 24. listopadu 2014 v 15:41 | Reagovat

Mám jen několik oblíbených hororů a rozhodně k nim nepatří vyvražďovačky typu Texaský masakr motorovou pilou. I když taková Freddy Krueger se se svými oběťmi také nepáral, ale tam byla zajímavá myšlenka, že se vše děje ve spánku - a kdo ve spánku zemře, zemře i skutečně. Docela mě zarážel posun viny a trestu, protože on se mstil za to, že ho jejich rodiče kdysi zavřeli kamsi do sklepa a upálili - ale že předtím vraždil děti, to už se moc neřeší. Ale šlo o atmosféru hrůzy a to se tvůrcům povedlo. Taky bych k tomu přidala staré dobré Čelisti, protože to bylo klasické ohrožení predátorem, se kterým nebylo lze něco svést. Kontra rozhodování starosty, jestli zvítězí peníze nebo bezpečnost. Další schopná kategorie hororů je taková, kde jsou věci spíš naznačeny - nebo ukázány jen minimálně. Třeba takový Kruh, to je děs a běs, přesto nelze od obrazovky odlézt. Starý dobrý Omen, kde se vše jen tuší a pozvolna tušení nabývá na jistotě, nebo Vymítač ďábla, ten starší - tam už bylo sice naznačeno víc, ale viděla jsem kratší vystříhanou verzi, ve které jsem opravdu do poslední chvíle nevěděla, jestli jde o působení démonických sil nebo o nějakou duševní poruchu.
Pak máme ještě horory typu Vetřelci, Pavouci, maxikrysy a různé další broučičí a živočišné příšery. U některých jde o prachy (Vetřelci), u jiných o blbost (Anakonda).
Ale většinou se na horory nedívám, a už vůbec ne vyvražďovačky.
Ještě k záhadám Blair Witch - mnozí se podivují, jak mohli študáci nevylézt z očividně řídce porostlého lesíka. No, když se ten lesík táhne do více mil a je takovej pořád stejnej, těžko se hledá cesta. Taky existuje mýtus zvaný bludný kořen, o ten když se zakopne, tak člověk nevyleze ven, i kdyby byl od cesty dvě stě metrů. Třeba se to týkalo i Blairských čarodějnic... No nic, je to jen názor.
Ale dobrý článek, pěkně jsem si početla o příšerkách... ;-)  :-)

15 Cher Cher | Web | 24. listopadu 2014 v 15:58 | Reagovat

Dříve jsem se docela často dívala na různé horory, ať už s duchy, démony anebo vyvražďovačky. Na ty vyvražďovací horory asi nikdy nezapomenu a nechápu, jak jsem se na něco takového mohla dívat. Byla jsem z toho v šoku a docela dost znechucená. Sama jsem si to nepouštěla. U Nenávisti (Ju-On) jsme se s kamarádkou smály. Nechápaly jsme chování těch lidí. Když se ze schodů pomalu plazí ta holka a první věc, kterou oběť udělá je to, že spadne na zem a tváří se vyděšeně. Já bych ty nohy použila k útěku :D Dveře jsou shodou náhod zamčené, takže oběť do nich nepřetržitě buší a čeká, že se snad záhadným způsobem samy otevřou. Já bych třeba v tomto případě klidně vyskočila (proskočila) oknem :-D
Někdy taky nechápu, jak se mohou postavy ptát: "Je tady někdo?" jako by čekaly odpověď "Ano, jsem vrah a dělám si v kuchyni večeři" :D
Teď už se na horory nedívám vůbec, maximálně na nějaké to Paranormal Activity nebo jiný horor s duchy.

16 Meduňka Meduňka | Web | 24. listopadu 2014 v 16:52 | Reagovat

Miluju horory Stephena Kinga, tedy knižní, protože mám dojem, že až na pár výjimek se nikomu moc nedaří zfilmovat je kvalitně. :-)

17 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 24. listopadu 2014 v 17:04 | Reagovat

Já jsem  milovník hororů a to fakt že jo :D akorát ty krváky mě celkem vadí :D
Stejně nejlepší je koukat na horory s nekým :-)

18 Girl with a boater Girl with a boater | Web | 24. listopadu 2014 v 17:20 | Reagovat

Pravdivý článek. Já mám nejradši takové ty horory/nehorory - náznak tajemna. Člověk si musí hodně věcí domyslet atd. Celkově mám ráda horory v knižní podobě. Nejlepší jsou zase takové ty tajemné, kde se neřežou od začátku do konce. Mám pocit, že dnešní horory spadají právě do této kategorie, takže se většinou obrací ke starším hororovým povídkám a příběhům.

19 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 24. listopadu 2014 v 18:09 | Reagovat

Horory moc nesleduji, na strašidelnosti sice ujíždím, ale filmy, které jsou vytvořené jenom za účelem strachu zas tak nemusím. Navíc většinou je to všechno samá krev. Přijde mi mnohem děsivější, když do konce filmu nevíš, jak přízrak (nebo prostě to, co straší) vypadá. Nejlepší jsou náznaky a takové ty indicie. Miluju pocit, když něco odhalím dřív, než hlavní hrdinové.

20 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 24. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

Pak je tedy dobře, že se na horory nedívám. Nanejvýš na Scary movie. Ale to je spíš parodie na horor, než horor jako takový. Ale ten třetí díl strašidelný je.

21 izuleasasetka izuleasasetka | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 20:42 | Reagovat

[20]: to teda :D

22 izuleasasetka izuleasasetka | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 20:45 | Reagovat

Například já mlátím hlavou do stolu u prvního zmiňovaného klišé. Ještě absurdnější je, když je u sebe doma/v nějakém jiném domě a něco se mu "nepozdává" a jelikož většinou to je v noci, kdy se "náhodou" probudí, stojí ve tmě a křičí "Haló? Je tam někdo?" :D Si rozsvítím, ne?? To mě nikdy nepřestane fascinovat. :D

23 Foxie Foxie | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 21:34 | Reagovat

Horory mám ráda, protože se se mi líbí strach, ale jestli mám být upřímná, pokud nepředstírám, že mi mrzne krev v žilách, málokdy mě něco vyděsí, což je škoda, občas jsem po chvíli tak zklamaná, že si radši hraju na vystrašenou holku, než abych v klidu sledovala film, protože bát se je krásné... A hektolitry krve. Jmenovala si zrovna Masakr motorovou pilou, jeden z prvních hororů, co jsem viděla. Důvod byl jednoduchý. Kamarádka mi volala, že k ní musím rychle přijít, když jsem přišla, ležela pod polštářem, před ní řvala televize a ona se klepala strachy, zmáčkla jsem pauzu, utěšovala ji a záviděla, doma jsem se na ten horor podívala... nenáviděla jsem se, když jsem se přistihla, že zívám.

24 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 21:39 | Reagovat

Na horory nijak extra nekoukám, ale když už, přijde mi, že kdyby ti lidi nebyli vyloženě vypatlaní, nemuseli by umřít.
"Á, něco tu vraždí! Honem, rozdělíme se!" Skvělý nápad.
"Ten dům je prokletý a umírali tam lidi. Pojďme se tam nastěhovat!" Ještě lepší.
"Vyvolávat ducha babi je moc mainstream, zkusíme radši Satana!" Wow.

25 Lany Lany | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 21:42 | Reagovat

Super článok, niečo podobné sa honí hlavou aj mne pri pozeraní hororov. Sakra, ked' už v tom opustenom dome, kde celé storočia straší, sa nikto neozýva a niečo naokolo nie je v poriadku, tak asi už aj tomu premúdremu hlavnému hrdinovi môže docvaknúť, že asi neskončí so všetkými končatinami na správnom mieste. O_O Inak dobre vystihnutý článok :-)

26 viscovim viscovim | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 22:09 | Reagovat

První kliše je to nejhorší, co může být. Sice se to občas u filmů, které jsou jinak povedené dá omluvit (naposledy to byla Závrať - sice ne ani horor, jako vyvražďovačka, pro mně ale hodně dobrá vyvražďovačka), jinak mně to ale irituje.
Kliše číslo dva mi ani tolik nevadí a kdyby byl horor alias home invasion nebo s poltergaisty, ani by bez kliše číslo tři nemohl existovat.
Posledním tvým bodem jsou ty hektolitry krve/kečupu. Mně se z toho blbě nedělá, spíš mi to přijde ubohý, protože se to tvůrci snažili udělat strašidelnější jenom tou krví. He, u mně to neplatí. Texaský masakr motorovou pilou (i Počátek (i když ten byl trošku horší)) jsem zvládl v pohodě (bože, sice to nebyl špatný horor, byl napínavý, ale ty postavy jsou fakt někdy stupidní).
Pak je tu otázka "Haló?" připadně "Je tu někdo?". Bože můj, to čekaj, že někdo za nima řekne "Ahoj, přišel jsem tě zabít, dám ti náskok - můžeš utýct. Jedna, dva, tři...".
Mysteriózní horory jsou super - z tvých příkladů například Žena v černém, která mi přijde perfektní.
Já naposledy shlédl již zmiňovanou Závrať, pak první díl Saw, "horor" Jeskyně a Pád do tmy.
Jeskyně byla neuvěřitelná hovadina.
Nejhorší horory, které jsem kdy viděl, byly většinou takové ty, které dávají o půlnoci na Nově, a na které se dívám, protože nic jinýho nedávají - naposled jsem měl tu čest vidět nějakej "horor" o zmutovanejch krokodýlech = přilblá slátanina největší. A pak je hodně velká nuda a blbost Paranormal Activity. U toho jsem se smál, jak u kdejaké komedie ne.

27 anie-ena anie-ena | Web | 24. listopadu 2014 v 23:51 | Reagovat

Já jsem na horory taky dost háklivá. Všechno je to na jedno brdo a máloco zaujme něčim extra. Za poslední roky se mi líbily tak tři horory. A rozhodně žádnej z nich nebyl postavenej na krvy. To sou hovadiny. Hele, viděla jsem francouzskej horor. Jmenoval se A l'intérieur (Uvnitř). Větší hovadinu jsem nezažila, ale musela jsem to dokoukat, protože mě strašně zajímalo, jak to při nepochopitelnym chování všech hrdinů dopadne. Hm. Stálo to fakt za prd. A víc krve jak tam, jsem asi nikdy v hororu neviděla :D a to je fakt, co říct :D

28 anie-ena anie-ena | Web | 24. listopadu 2014 v 23:51 | Reagovat

na krvi*, panebože fujtajxl...až tak mě takový horory štvou :D že z nich dělam hrubky :D

29 Amia Amia | E-mail | 28. listopadu 2014 v 12:52 | Reagovat

Jsou horší klišé a co si budeme povídat, bez blbců by nebyl (nebyla většina) hororů. Krásně to vystihli tadyhle -

http://www.videacesky.cz/parodie-parody-youtube/hell-no-smysluplny-horor
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama