Mike Mignola – Hellboy 9 – Divoký hon

5. července 2014 v 17:26 | Polgara |  Komiksy
Prosím o strpení. Vzhledem k pomalému načítání musím odkazy na nakaldatelství dodat trochu později. :-)


Nakladatelství: Comicscentrum
Rok vydání: 2014
Počet stran: 192
Anotace:
Tahle kniha by mohla být jednou z nejdůležitějších v Hellboyově historii - prorůstá svými úponky do minulosti a spojuje zdánlivě nesouvisející příběhy, někdy i takové, o nichž jste si mysleli, že jsou zcela osamocené, a splétá z nich bohatou tapiserii. Všechno je propojeno tak, jak by vás to ani nenapadlo. A ozvěna mytologických témat Divokého honu ukazuje na něco velkého... a tím myslím opravdu velkého... v budoucnu.

Hellboy. Kdo by ho neznal? Jeho sláva začala vzrůstat možná právě díky filmům. Jen ti nejvěrnější fanoušci znali jeho historii už dříve. Přiznám se, že já se řadím mezi ty, kteří Hellboye začali zkoumat prostřednictvím filmu a díky nakladatelství Comicscentrum. Nicméně pořád mě nepřestane fascinovat, jak moc je tahle postava složitá. Jeho historie je neuvěřitelná a to, čím si tenhle rudý ďábel prošel fascinující. Mignolův svět je složitý propletenec různých prvků. Vždyť díky němu mohl vzniknour komiks Ú.P.V.Ó. Víc se dozvídáme o paranormálnu a mnoha dalších věcech. Navíc nic není na první pohled takové, jak se zdá.

Rudoch se po 40 letech rozhodne vrátit zpátky do civilizace. Jenže ho tu nečeká zrovna přátelské prostředí. Dostane se do střetu s děsivými obry a dalšími mytologickými potvůrkami. Vzhledem k tomu, že právě Divoký hon odkazuje na některá další dobrodružství, tak zde mají výhodu právě ti, kteří mají Hellboye nastudovaného od a až do z. Právě díky tomu čtenář pochopí, že to není jenom hloupé vyprávění, ale něco mnohem většího.

I kresby mají, co nabídnout. Ty si vzal na starosti Duncan Fegred. Zpočátku spolupracoval na ilustraci s Mignolou, ale časem svého kolegu předčil a ten mu kresby svěřil celé. Jsou živé, místy možná groteskní a děsivé. Právě jejich jednoduchost. Fegred neváhal a zůstal u staré školy z nich činí mistrovské dílo. Navíc zvolil charakteristické barvy a to rudou, černou a převažuje tón šedivých až zelených anebo modrých barev. Snad to nemotám Moc se mi líbily ty scény, kde krom těchto figurovala i trochu tmavší oranžová s kombinací žluté. Je to hodně vidět v kapitole šesté a pár dalších. Mignolův a Fegredův minimalizmus vytvořil svět kouzelný a přitažlivý. Svět k němuž se čtenář vždy rád vrátí.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Comicscentrum
Komiks můžete koupit na Divoký hon
Zdroj obrázku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama