Jana Rečková – Dračí mor

23. července 2014 v 13:40 | Polgara |  Česká literatura
...


Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2011
Počet stran: 300
Anotace:
Příběh, odehrávající se v minulosti světa vás zavede do světa, který leží hned vedle toho našeho. Stačí jen použít tu správnou sadu smyslů. A draci to umí. Jenže teď se jejich světem šíří neznámá epidemie, která mnohé zabíjí a některé mění. Dokáže ji zastavit otrok ze světa lidí? A bude vůbec chtít?

Janu Rečkovou stejně jako mnoho dalších českých spisovatelů jsem poznala díky časopisu Pevnost, kde ji vycházely povídky. A ty mě uchvátily natolik, že došlo i na knížky, které jsou fascinující. Jana Rečková se sice zabývá psaním fantasy, ale pojala ji trochu jinak než na co jsme dosud zvyklí. Ano, máme tady klasický příběh plný hrdinů, princezen a draků, ale vnáší do něho něco nezvyklého. Možná budu znít zastarale anebo opoždněně, ale kdy naposledy jste četli fantasy propojenou s moderní technologií a draky, kteří mohou měnit podobu a stát se člověkem?

Rečková se nebojí inovovat a umí psát. Tudíř se potkávám s promyšleným světem, který zasáhen mor. Právě tahle nemoc nejvíce postihuje draky, pokud ji přežijí, přijdou o svůj dar měnit podobu. Tím však dělení nekončí. Jsou tu tací féšáci, kteří si zvolili nadobro lidskou podobu a nemají potřebu se měnit na draky a potom draci divocí. Tedy ti, kteří nejsou schopni komunikace a jejich jedinou touhou je lov a pudy pro ně charakteristické.

Právě Rečková dala přednost pestrobarevné paletě charakteristik a příběh je "pouhým" doplňkem, který vše krásně doplňuje. Hodně dává i na na rozdělení společnosti, které tu hraje velkou roli. Překvapilo mě, jak vysoké postavení mají draci. I když dá se jim tak říkat? Přestože si zachovali svoji hlavní podobu do níž se mění, tak si velmi oblíbili i tu naši lidskou. A právě lidi jsou pro ně objektem zkoumání, pohrdání, ale i posluhování.

Nutno podotknout, že Rečková krásně vystihla lidský strach, který je příčinou mnoha zbytečných sporů. Strach a řekněme, že i lidská omezenost, která je ve vyprávění nejednou zmiňována. Je to svým způsobem kritika a narážka na náš středověk. Zároveň i jakási oslava tehdejší doby, protože nepřinesla jenom utrpení, ale i některé lepší věci. V příběhu se právě nejednou objeví lidská předpojatost. On je drak, on je zlý a chce jenom zabíjet. Tečka. Nezapomíná však také na to, že tahle lidská vlastnost má svá opodstatnění a dívá se na to i zdruhého úhlu pohledu.

Co mě překvapilo byla hlavní postava medika Nicolase jehož draci unesou z "Onoho světa" a udělají si z něho soukromého mazlíčka. Jemu se však podaří nemožné, přizpůsobí se a stane se plnohodnotným členem jejich společnosti. Zároveň se zblíží s krásnou dračicí Anií, a tak se do vyprávění dostane i láska. Líbila se mi myšlenka, že právě draci používají stroje a jsou vyspělejší než lidi.

Jakod alší bych vyzdvihla scénu, kdy se jedna dračice tak trochu zblázní a z divočí. Právě zde byla vystihnutá provázanost a vztahy, jaké mezi sebou draci mají. Skutečnost, že byl její druh ochotný se všeho vzdát a jít za ní....plus dění a nálada okolo. Bylo mi těch dvou líto. Na druhou stranu si člověk musel uvědomit, že měli svým způsobem štěstí v neštěstí.

Je zajímavé, jak je právě Dračímu moru vytýkána jednoduchost,když se však čtenář na příběh podívá blíž pochopí, že tomu tak není. Jedná se o klasické vyprávění ze žánru fantasy, které nám nabízí všechno to, co máme rádi a je zakončené třešinkou na dortu a vynikající polevou k tomu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakaldatelství Straky na vrbě
Knížku můžete koupit na Dračí mor
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dragita Dragita | Web | 24. července 2014 v 12:19 | Reagovat

Také se mi kniha moc líbila :) a ty ilustrace! Krása :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama