Caroline Carlsonová -Téměř ctihodná liga pirátů: Poklad Čarodějky ze severu

17. července 2014 v 15:41 | nakladatelství Host |  Zaujalo mě
Vychází koncem července 2014


O autorce
Caroline Carlsonová je americká autorka knih pro děti. Na literární scénu vstoupila zábavným a svěže napsaným příběhem o odhodlané pirátce, mluvícím chrliči a jejich plavbě za pokladem. Kniha dosud vyšla v sedmi zemích a pyšní se řadou ocenění (např. Nejlepší kniha pro děti za rok 2013 podle Asociace amerických knihkupců). Poklad Čarodějky ze severu je prvním dílem plánované trilogie Téměř ctihodná liga pirátů. Druhý díl vyjde v USA na podzim 2014 a třetí Caroline Carlsonová právě dokončila.

Obálku v tiskové kvalitě a ukázku z knihy Téměř ctihodná liga pirátů: Poklad Čarodějky ze severu najdete zde: http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/brzy-vyjde/960

Anotace
Hilary West­fieldová odjakživa snila o tom, že bude pirátkou. Jenže Témeř ctihodná liga pirátů její přihlášku rázně odmítla a Hilary je namísto nebezpečí na moři přinucena čelit nástrahám mnohem horším - výuce dobrých mravů v Penzionátu slečny Pimmové pro jemné dámy! Tvrdohlavá dívka odtamtud však po pár dnech uprchne a nechá se najmout pirátem na volné noze zvaným Postrach Jižních teritorií, aby pro něj získala magický poklad a pro sebe uznání pirátské obce. Vtipné a napínavé dobrodružství dívky, jež se stane pirátkou i přes vytrvalý odpor o­fciálních pirátských kruhů. Pravý pirát se nikdy nevzdává!

Jak má Hilary najít poklad, když je její mapa nepoužitelná a posádka lodi se skládá z vychovatelky, špiona a upovídaného chrliče - kouzelného kamenného dráčka, který nadevše miluje romantické příběhy a drbání za ušima?
Rozverná knížka plná barvitých postav je skvělým čtením pro fanoušky Řady neštastných příhod Lemonyho Snicketa nebo Tajemného bratrstva pana Benedikta Trentona Leea Stewarta.

Více informací o autorce a knize
První díl trilogie Téměř ctihodná liga pirátů - kniha Poklad Čarodějky ze severu americké autorky Caroline Carlsonové určená dětským čtenářům a všem milovníkům pravého pirátského dobrodružství brzy vpluje i do českých knihkupectví. Příběh plný humoru o odhodlané pirátce, mluvícím chrliči a jejich plavbě za pokladem vychází v sedmi zemích a pyšní se řadou ocenění.

Ocenění:

Výběr redakce New York Times Book Review
Výběr společnosti Junior Library Gild
Výběr organizace Kids'Indie Next List
Titul New Voices podle ABC
Nejlepší kniha pro děti podle ABC 2013
Titul Amelia Bloomer Project ALA 2014
Výběr společnosti BEA Middle Grade Buzz
Finalista soutěže Audie Award 2014 (za audioknihu)
Nominace na Sunshine State Young Readers'Award 2014

Jděte si za svými sny s mečem u pasu a chrličem v tašce

Caroline Carlsonová: Jak jsem napsala pirátskou knihu
Když chci vyprávět krátkou a roztomilou historku, říkávám, že jsem první verzi Pokladu Čarodějky ze severu začala psát v únoru 2011. Dokončila jsem ji v červnu těsně před státnicemi a její koncept jsem použila jako svou absolventskou práci. Potom mě čekalo několik vln korektur, zpětné vazby od věrných píšících kamarádů a smršť rozesílání rukopisu agentům a redaktorům. Je to pěkná, jednoduchá a do značné míry i pravdivá historka.
Ve skutečnosti je to celé trochu složitější a taky děsivější. Ale myslím, že ta historka je vlastně lepší.
V té ne-tak-úplně krátké a ne-tak-úplně roztomilé verzi tohoto příběhu jsem prvních patnáct stránek Pokladu Čarodějky ze severu napsala v čekárně nemocnice Greater Chesapeake Hand Clinic v květnu 2010. Manžel si zlomil zápěstí a mně byla přidělena úloha řidiče - vozila jsem ho k doktorovi na kontroly, na rentgen a převazy. To znamenalo, že jsem trávila spoustu času v čekárně, kde nebyla Wi-Fi ani žádné kvalitní časopisy; jinými slovy, bylo to ideální místo na psaní. A já jsem potřebovala napsat něco nového. Dokončovala jsem tehdy jiný román, fantasy pro mládež, který jsem si pro sebe pojmenovala majáková kniha (Pokladu Čarodějky ze severu zase říkám pirátská kniha - na názvy nejsem dobrá). Měla jsem hotových sto stran majákové knihy a byla jsem z ní neskutečně nadšená - i mojí vedoucí práce se líbila! Mně se líbila. Bude to moje první kniha! Ale potřebovala jsem napsat patnáct stran něčeho nového do semináře ve škole a chtěla jsem, aby to bylo něco zábavného a praštěného.
Na tomto místě by asi bylo dobré zmínit, že jsem vždycky milovala piráty.
V hlavě se mi už několik měsíců honil neúplný nápad na pirátskou knihu, dokonce jsem si o tom poznačila odstavec do svého souboru s náměty. Zněl doslova takto:
Dívka, která se snaží zapsat na pirátství, ale přijímací úřad odmítne její žádost a předá ji Penzionátu slečny Pimmové pro jemné dámy. Psáno částečně v dopisech, pohlednicích, inzerátech, vizitkách, novinových výstřižcích. Fiktivní svět, velice vtipný.
Pokud někdo z vás Poklad Čarodějky ze severu v jeho konečné verzi četl, ví, že tato původní myšlenka stále do značné míry odpovídá současné podobě knihy. Měla jsem zadaný termín a spoustu volného času v čekárně nemocnice Greater Chesapeake Hand Clinic, tak jsem ze sebe vydolovala těch patnáct stránek a rozeslala je ostatním členům semináře.
A tehdy se stalo něco hrozného. Kolegům ze semináře se kniha líbila! Chtěli vědět, co se bude dít dál. Měli úžasné nápady, jak v příběhu pokračovat, a vyvolali ve mně nutkání na tom okamžitě začít pracovat. Lidé se mě začali ptát, jak se pirátské knize daří. Strašné bylo, že se jí nemohlo dařit nijak. Byl to koneckonců jen úkol do školy a já jsem těch patnáct stran odložila, abych mohla pracovat na své opravdové lásce, na majákové knize. Jenže na tu se mě nikdy nikdo nezeptal. Zdálo se, že se lidem celkem líbí… ale to, o čem chtěli slyšet, byla pirátská kniha. Začala jsem majákovou knihu trošku bránit. Bylo to mé stydlivé a nešikovné prvorozeně čekající ve stínu. Jistě, jakmile si to přečte víc lidí, budou se mě místo pirátů ptát na majákovou knihu.
Ignorovala jsem náznaky. Dokončila jsem majákovou knihu. Po dvou stech stranách a něco a pěti letech od chvíle, kdy jsem na ní začala pracovat, jsem měla první verzi, na kterou jsem byla pyšná. Moje první kniha! Představovala jsem si, jak by mohla vypadat její obálka. Představovala jsem si, jak z ní předčítám v knihkupectvích. Na začátku posledního semestru postgraduálního studia jsem majákovou knihu ukázala své vedoucí práce. Myslela jsem, že semestr strávíme dolaďováním knihy a v době promoce ji s velkou slávou pošlu do světa.
Dám si přestávku na hysterický smích.
Moje vedoucí Martine Leavittová je úžasná spisovatelka a skvělý člověk. Na konci ledna mi poslala dopis. Přečetla majákovou knihu. A - podala to všechno tak laskavě a taktně, jak jenom to šlo - prostě si nemyslela, že to bude fungovat. Pokud bych chtěla opravit fatální chyby, musela bych nejspíš najít novou zápletku.
Martine mi řekla, že by mi ráda pomohla s úplným přepsáním příběhu. Ale byla to zároveň ona, u koho jsem onu zimu psala pirátskou knihu a kdo mi při psaní radil - nechtěla bych radši pracovat na tomto příběhu?
Tehdy jsem si dala od psaní krátké volno. Zavolala jsem mámě - v dobách krize je to vždycky dobrá strategie. Navrhovala, že vždycky můžu jít na práva, když mi to s psaním nevyjde. V tu chvíli mi bylo jasné, že bych udělala cokoliv, abych se stala spisovatelkou, protože na celé zeměkouli neexistoval způsob, jak mě dostat na právnickou školu.
Zatímco se mi hojily rány, znovu jsem si přečetla jednu ze svých nejoblíbenějších knih na světě, Howlův putující zámek od Diany Wynne Jonesové. A asi po milionté jsem si vzpomněla, proč chci psát. Chci psát knihy jako je tato, knihy, do kterých se čtenáři mohou nořit pořád znovu a znovu, když je na ně zbytek světa krutý. Chci psát knihy, které čtenáře rozesmějí, které budou děti milovat a budou se moct oddávat jejich čtení stejně dychtivě jako dospělí. Bylo bolestivé vyslechnout si pravdu o majákové knize, ale věděla jsem, že Martine se neplete - nefungovalo to. A co hůř, už jsem na ni neměla energii. Chtěla jsem se pustit do něčeho nového, zábavného a hravého a legračního, co by mi připomnělo, proč vůbec píšu. Tak jsem Martine odpověděla, že se chci pustit do pirátské knihy.
Napsala jsem Poklad Čarodějky ze severu během čtyř měsíců. Nebylo to vždycky zábavné a snadné - ale většinu času ano. Je to kniha mého srdce a kniha, kterou bych nemohla napsat, kdybych za sebou neměla zkušenost s předchozími rukopisy. Netuším, jestli majáková kniha někdy spatří světlo světa; ještě pořád jsem nevymyslela, jak ji přepsat, a i kdybych na ní chtěla znova pracovat, přicházejí další projekty, které vyžadují mou tvůrčí energii. Přestože bylo těžké tento rukopis opustit, jsem ráda, že jsem byla schopná to udělat. Díky tomu jsem vytvořila knihu, jakou jsem celou tu dobu potřebovala napsat - a naučilo mě to spoustu věcí, které nakonec udělaly Poklad Čarodějky ze severu silnější, než by byl jinak. Psaní žádné knihy není zbytečná zkušenost; každá kompostovaná předloha je hnojivem pro malé zelené úponky zápletky, která přijde po ní.
Každopádně, tak jsem napsala svou pirátskou knihu. Není to kniha, o níž jem si myslela, že ji vydám jako první, ale shrnuje téměř všechno, co jsem se dosud naučila o psaní a o životě: bavte se a jděte si za svými sny s mečem u pasu a chrličem v tašce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 17. července 2014 v 15:55 | Reagovat

Co to znamená, když je jako autor článku uvedené "nakladatelství host"?

2 Polgara Polgara | Web | 17. července 2014 v 16:49 | Reagovat

[1]: Jedná se o promo materiály poslané tímto nakladatelstvím, proto je tam uvedené jako autor článku. Nejedná se o placené PR články, jen mě poprosili abych to zveřejnila a stalo se. Díky Hostu se tu objeví i rozhovor se spisovatelkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama