John Green – Hvězdy nám nepřály

1. června 2014 v 20:58 | Polgara |  Světová literatura
...


Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2014
Počet stran:
Anotace:
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Fascinující. I tak by se dal označit příběh Hazel Grace Lancasterové. Šestnáctileté dívky, která má rakovinu štítné žlázy, která se však dostala i na plíce. Hazel je bojovnice a nehodlá se jenom tak vzdát. Proto žije dny tak, jak jsou a využívá jich plnými doušky. I přes svoji nemoc. Jediné, čeho se bojí je, že ublíží svým blízkým a těm, které miluje. Samu sebe označuje jako nevybuchlý granát.

Její matka se pro ni stala největší oporou a je to právě ona, kdo Hazel popostrčí k tomu, aby začala navštěvovat podpůrnou skupinu. Do ní chodí lidé se stejným či podobným onemocněním jako ona. A mají společné ještě jedno. Všudypřítomnou smrt, která je může kdykoli zasáhnout. Možná díky tomu se seznámí se sympatickým klukem Augustem (Guss). Chápete čím naší hrdinku očaroval a přejete si, aby všechno dobře dopadlo. Jenže, osud tomu nepřál a vše je jinak. Oba si procházejí peklem na zemi, díky nemoci si rozumí a dokáží se podpořit.

Potěšilo mě, že se nakonec, i přes Hazeliny obavy sblížili. Navíc víc než čtenář očekával. Fascinoval mě Guss a jeho opatrnost a takt s jakou ke své vyvolené přistupoval. Našlapoval lehce, ale přitom si v některých ohledech nebral servítky. Zároveň si našli společné téma a byl pro ni ochotný obětovat své poslední přání. Právě tahle část dokázala plně vykreslit jeho city k ní.

Další neméně zajímavou postavou je Izák. Podivín a praštěný kamarád. Někdo, kdo bere svůj osud s trochou černého humoru. Kdo mě dokázal vytočit byl spisovatel, jehož Hazel zbožňovala. Von Haurem. Líbilo se mi Gussovi závěrečné hodnocení této osoby. Mizerný člověk, ale výtečný spisovatel. Přišel mi jako zahořklá a zlá osoba, která místo aby dokázala,že má něco jako srdce, tak zničí city někoho, kdo je na tom hůře než on.

Hodně velkou část zabírají i smsky, které si mezi sebou hrdinové vyměňují a líbí se mi, že je nakladatel nevymazal a zanechal jejich původní znění. Jetu zmíněná také bolest, kterou prožívají nebližší nemocného. Ta bezmoc, která provází situace, když je nemocen zasažený bolestivými záchvaty na čtenáře křičí snad z každé stránky. V některých částech jsem bulela jako želva, protože tohle až moc dobře znám. Jak příběh postupoval, čím dál víc sem se děsila konce, který byl nevyhnutelný. Jen sem se netrefila ve svém odhadu.

Je to nádherné čtení a vy v něm pokračujete i přestože víte, žena jeho konci budete vyčerpaní ubrečení. Ale je to napsané natolik věrohodně, procítěně, že prostě číst musíte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kane Kane | Web | 2. června 2014 v 19:08 | Reagovat

Všichni mě teď touto knihou hrozně provokujete. :) Chci ji domů víc a víc, každá recenze mě utvrďuje v tom, že by to za to stálo. Vždycky ale najdu nějakou jinou knihu, kterou si chci dlouho koupit, o několik stovek levnější, a tak tuhle knihu zase odsouvám na druhou kolej. :D Tak snad konečně příští měsíc bude má. Krásná recenze. :)

2 Kane Kane | Web | 2. června 2014 v 20:41 | Reagovat

Upřímně už si moc nepamatuju. :) Na blogu mám někde recenzi, ale mám dojem, že se mi to líbilo a nelíbilo. Neurazilo to, ale ani úplně nenadchlo. Našla jsem si tam svoje a byly tam věci, které se mi opravdu líbily. Ale ten začátek takový nezáživný. Dvojka se nesla v podobném duchu, jen jsem měla chuť vraždit. :D Já Gatsbyho, Dekameron a Jámu a kyvadlo ještě nečetla, i když bych hrozně chtěla. Asi to bude má výzva na léto. :) Už po nich taky pokukuju nějaký ten rok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama