Veronica Rothová - Aliance

1. května 2014 v 13:30 | Polgara |  Sci-fi, Dystopie
...

Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014
Počet stran: 361
Anotace:
Tris a Tobias jsou opět spolu, ale společnost a systém, v kterém oba vyrůstali a kterému oba věřili, je v troskách. Systém frakcí je kompletně rozvrácený, rozhoří se souboj mezi jednotlivými vůdci toužícími po moci, ale všichni ve skutečnosti touží po jediném - po pomstě. A svět za plotem obklopujícím celé město se zdá ještě nemilosrdnější. Pokud však Tris chce ochránit své blízké, musí se vydat právě za hranice svého rodného Chicaga. A zde odhalí tajemství, které je ještě více šokující, než čekala.

Recenze na Divergenci a Rezistenci

Stalo se vám někdy, že jste dočetli knížku a nevěděli, co si o ní myslet? Není to poprvé a asi ani naposledy, ale v případě Aliance mám hodně rozporuplné pocity. Celá trilogie je výborná, ale i ona má svoje temná zákoutí, do nichž, když spadnete, tak jen tak nevyjdete. Přitom je to relativně málo dílů, tři není zase až tak moc, aby byl čtenář zmatený. Trojka je jedinečná v tom, že je psaná z pohledu Tris a Tobiase.

Proč nečtenáře - Tris se na začátku jedničky jmenovala Beatrice Prirová a patřila k frakci Odevzdaných. Nicméně již v prvním díle přestoupila do frakce Neohrožených. Při přestupu máte tu možnost, že si můžete ponechat původní jméno anebo si zvolit nové. Toho naše hrdinka využila.

Nicméně velmi důležitou postavou je Tobias, známnější jako Čtyřka. Fascinuje mě, jak kolísavou úroveň všechny tři knížky mají. Někdy vás děj strhne, vy čtete a nedýcháte napětím, jindy stránky útrpně přelouskáváte a říkáte si: "Tak už to ukonči." Přesto však divergentní trilogie splnila to, co jsem od ní očekávala. A je trojka šťastné číslo anebo není? Inu, toť otázka.

Líbilo se mi, že se Rothová se svými hrdiny nemazlí a přestože jsou všichni velmi mladí, tak si za svůj krátký život stihli již mnohé vytrpět, prošli si osobními ztrátami a vědí, kde je jejich povinnost. Především u Tris je to hodně vidět. Zpočátku nenápadná šedá myška, která vidí jenom pozlátko, ale na úplném konci hrdinka, která je schopná nést tíhu rozhodnutí nejenom za sebe, ale uźa druhé.

Trochu mi vadila ta její neschopnost přijmout fakt, že by ji někdo mohl milovat. Na jednu stranu jste ji chápali, ale po čase vám to maličko lezlo na nervy. Stejně tak její hádky s Tobiasem, kterých tam bylo někdy až moc. Veronica Rothová ukazuje svět takový, jaký je. Bez příkras. Uvědomuje si, že válka vyžaduje oběti a nic není zadarmo. Proto i její příběh nese prvky trochu vyspělejší dystopie. Přesto pořád spadá do young adult žánr, jenž se musí brát trochu s nadhledem.

Nechci víc prozrazovat, protože pakliže vykecám jednu věc...určitě je vám to jasné. Děj a nápad má promyšlený na výbornou. Jen občas si říkáte, že některé věci mohla vynechat. Tolik se jim nevěnovat, poněvadž příběh působí utahaně. Je na tom znatelná určitá nevyravnanost? Jakoby přeskakovala z místa na místo.

Smutné je, že takové pocity má i čtenář. Přitom si sám říká, že je to škoda, vždyť nápad, postavy a celek ho uchvátili, tak proč tohle? Veronica Rothová umí, ví, jak uhodit na správnou strunu, aby uchvátila, ale chybí ji k dokonalosti ještě takový pidi kousíček u něhož věřím, že jej překoná.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Vlčí boudě
Knížku můžete koupit na Aliance
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AD AD | Web | 1. května 2014 v 13:51 | Reagovat

Tahle knížka byla pěkná, ale Rothová zde strašně sází na genetiku, přičemž o ní očividně neví vůbec nic. Čtenář má pocit, že čte o nějakém druhu afrického voo-doo, ne o odvětví vědy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama