Peter V. Brett – Pouštní kopí

31. května 2014 v 20:29 | Polgara |  Fantasy
...


Nakladatelství: Triton
Rok vydání: 2010
Počet stran: 624
Recenze na Tetovaného
Anotace:
Pouštní Kopí, pokračování románu Tetovaný, líčí střet dvou kultur, dvou světů. V jednom z nich, pohlceném válkou s démony, je nejvíce ceněna schopnost bojovat a život jednotlivce je bezvýznamný, druhý si lidského života váží nadevše a brání každého člověka. Ano, Osvoboditel přichází, ale který to je?Arlen narozený do světa spoutaného strachem z démonů se rozhodl vzepřít osudu. Stal se z něj Tetovaný, osamělý bojovník, na něhož lidé hledí jako na spasitele. Arlenovou snahou je však lidem dokázat, že každý je za svůj osud i život zodpovědný především sám.
Kdo je tedy bojovník z pouště, který sám sebe prohlásil za Osvoboditele a vydal se na válečné tažení s cílem sjednotit národy v boji proti démonům? Kdo z nich má větší šanci, když démonské řady rovněž posilují…?

Ti z vás, kteří se již s tvorbou tohoto spisovatele setkali, vědí o co jde. Ti z vás, kteří o něm čtou prvně musí vědět, že jde již o druhý díl velkolepé trilogie. Alespoň doufám trilogie, protože, kdyby se příběh měl rozrůst ještě o další díly, tak vážně nevím, kam bych knížky dávala. :-D

To, co bylo počátkem se stává spojujícím bodem a jakousi rozhodující cestou k závěrečnému finále. A o tom druhý díl je. Přestože je v něm všechno to, co známe z Tetovaného, tak se dozvídáme i něco víc a svět, který je nám tak blízký je najednou úplně jiný.

V pouštním kopí proti sobě stojí dva naprosto rozdílné národy, které spojují pouze kadenci. Démoni z dávných dob, kteří mají lidi jako lovnou zvěř. Jediné, co je dokáže zastavit jsou chrany. Magické runy, které umí vytvořit pouze pár vyvolených. A ještě méně jich dokáže udělat chrany bojové. Tedy ty, které dokáží noční démony zabít. Příběh Pouštního kopí je všechno jenom ne jednoduchý. Aby nám spisovatel hlavu ještě víc zamotal, tak začíná v době, která se odehrává ve stejné době jako Tetovaný.

Nevím proč jsem očekávala, že se znovu setkáme s hrdiny z prvního dílu. Jenže, zůstalo jen u zbožného přání. Ale ani postava Jardira není k zahození Právě on měl tu čest se v prvním díle potkat s Arlenem na své pouti do Krasie. Jardira má tu smůlu, že se ocitá v zajetí a chtě nechtě se z něj stává krasijský voják nebo-li šarúmů.V devíti letech jej odvedou do výcvikového tábora, kde si projde tvrdým a krutým výcvikem.

Fascinovalo mě myšlení krasjiského obyvatelstva, které představuje právě Jardira a díky své pevné vůli a touze po lepším postavení se stává jejich vůdcem. Jardir krasijský vojsko žene do bitvy proti severním národům. Nejenom proto aby je přivedl na víru v boha Everama, ale také aby je sjednotil a mohl společně s nimi bojovat proti jadrncům. Tak nějak se začne šeptat, že možná právě on je tím Osvoboditelem. Brett dokázal nemožné dovolil čtenáři nahlédnout na příběh z pohledů obou stran. Tudíž se setkáme i s lidmi ze severních národů. Překvapila mě postava Renny.

Pořád sem si však říkala, kdy se ve vyprávění objeví staří hrdinové. Bylo to číst jako dílo od úplně někoho jiného. Ale už jsem se s tím setkala i ve Hře o trůny. Pořád tam máte ty stejné hrdiny a najednou spisovatel otočí, tamty buď povraždí anebo dá stranou a vy najednou prožíváte osudy nových.

Při čtení si nemůžete pomoci abyste vyprávění nesrovnávali s dnešním světem. Brett poukazuje na to, že špatní nejsou jenom kadenci, ale i lidé. Osobně mám radši národy v čele s Arlenem (druhý Osvoboditel). Krasijští mi přijdou až moc agresivní ve svém způsobu života. Neříkám, nejsou takoví všichni, obě strany mají své mouchy, ale…snad chápete. Krasijská kultura má svá kouzla, chápete jejich myšlení, dokážete je ospravedlnit, ale děsíte se pomyšlení, že právě oni by získali moc.

V závěru je to velkolepé vyprávění, které nenudí, a jež nás seznamuje alternativou našich dějin. Nutno podotknout, že Brett nám v příběhu hodně nastavuje vlastní tvář a kritizuje některé lidské vlastnosti. Ale tak skrytě a nepřímo, že musíte číst mezi řádky abyste pochopili.Taky dokázal vytvořit magii tak nádhernou, ale i děsivou, že při čtení jenom užasle zíráte a doslova jeho slova hltáte. Jen je škoda, že místy se Brett jakoby zarazí, neví jak dál, a tak děj vyplní nezbytnými maličkostmi bez nichž by se vyprávění klidně obešlo. Ono ne nadarmo se říká, že méně znamená víc.

Hodně pomáhá krásná vazba s nádhernou obálkou. To činí s Brettovy trilogie (alespoň doufám, že u ní zůstane) dílo na něž se jenom tak nezapomíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama