Jon Steele – Strážci

2. dubna 2014 v 18:48 | Polgara |  Thriller, Mysteriózní
...

Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2013
Počet stran: 592
Anotace:
Lausanne, Švýcarsko. Do věže katedrály každou noc stoupá kulhavý mladík, který mluví se zvony. V honosném podkrovním apartmánu bydlí luxusní prostitutka, jež se ocitá ve smrtelném nebezpečí. A v jednom laciném hotýlku se probouzí soukromý detektiv, který nemá nejmenší tušení, jak se tam dostal.
Jay Harper je ve Švýcarsku na stopě zmizelého olympijského sportovce. Detektiv holduje alkoholu, a tak si sotva dokáže vzpomenout, jak se včera večer dostal domů, a už vůbec nemá ponětí, proč tu práci vlastně vzal. Když v hotelovém baru potká nádhernou, ale odměřenou Katherine, uvědomí si, že není ve městě jediný, kdo se nechává najímat. Katherine je luxusní společnice, která nemůže uvěřit, jaké ji potkalo štěstí. To se však má brzy změnit. Pátrání po zmizelém muži přivádí Harpera ke Knize Henochově, starozákonnímu apokryfu, jenž vypráví o padlých andělech. Může být tato kniha klíčem k událostem, které se ve městě odehrály?

Na téhle knížce mě fascinovala obálka, která má takové zvláštní provedení. Navozuje určitou atmosféru. Příběh se odehrává ve Švýcarsku, konkrétně v okolí katedrály Lausanne u jezera Lac Léman. Má zvláštní tajemnou atmosféru, kterou nám představuje po malých krůčcích. Nenabalí na čtenáře všechno najednou, ale postupně.

Nicméně čím pomalejší rozjezd, tím rychlejší spád. Potom si připadáte jak kdybyste byli na horské dráze, která nebere konce. Někdy jsem si říkala, že je to škoda, že s čtenář nestačí rozkoukat a už je tu konec. Na začátku se seznámíme Marcem Rochetem. Osobou, která je známá jako guet. Tedy ten, jenž rozezvučením zvonu v katedrále hlásí každou hodinu. On však není jedinou postavou na kterou se spisovatel zaměřil. Spolu s ním se dočkáme ještě dvou životních osudů. Zpočátku působí tak, že spolu nemají nic společného, ale postupem času se ukáže, jak moc se čtenář zmýlil.

Jedním slovem fascinující. Trochu mi to připomínalo Katedrálu moře. Ne příběhem, ale stylem vyprávění. Přestože jsou to naprosto rozdílné knihy, tak mají jedno společné. Zaměřují se na jedno určité povolání. V prvním případě to byl bastaix, nosič kamenů Arnau, v druhém jakýsi strážce katedrály. Zároveň si čtenář připadá, jako kdyby místem o němž Jon vypráví procházel. Užívá si každičký detail a vychutnává si dobře nastavenou atmosféru.

Fascinoval mě styl, jakým psal. Byl melodický, ladil a zvláštním způsobem se podobal veršům, které na nás v textu někdy vyskočily. Je vidět, že Steele to se slovy umí a neváhá si s nimi hrát.

Jediné, co mě zarazilo bylo, jak moc se odvázal, když došlo na velmi podrobné detaily vražd. Tam fantazií nešetřil bez čehož bych se klidně místy obešla. Určitým způsobem donutil čtenáře přemýšlet jinak než je běžné. Na některé události vrhl úplně jiné světlo a ty dostaly zcela jiný rozměr.Závěr byl svým způsobem překvapivý, a když člověk přečetl poslední stránku odcházel s pocitem, že právě prožil jedno z těch lepších dobrodružství.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host
Knížku můžete koupit na Strážci
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama