Václav Sanch říká: "Do nakladatelství mě dotáhli býci." - 2. část

6. února 2014 v 11:30 | Polgara |  Putování s nakladatelstvími
Otázky pro Václava Sanche Rákose, otce nakladatelství, překladatele a výtvarníka


Internetové stránky nakladatelství najdete ZDE

4. Jak se z vás stal překladatel? Je to vaše původní profese? A proč jste si pro svou premiéru vybral právě Nebezpečné léto? Čím si vás tak získalo?
To bude na déle a jsou to vlastně dvě otázky, které ale úzce souvisejí. Tak postupně:

Původním povoláním jsem nejspíš topič. A pak - záhy po převratu - jsem se stal reportérem, když mě před tím v češtině pocvičil tiskový odbor pana Václava Havla. Reportérem, ne redaktorem, který sedí v kanceláři, ale takovým tím pisálkem, co běhá po ulicích a po chodbách vládních úřadů a po tiskových konferencích a letištích a restauracích a úplných dírách, s notýskem a diktafonem, a pak od telefonní budky k další, protože mobily ani e-mail neexistovaly, a diktuje stenotypistce zprávy. Když se změnily technologie, stal jsem se nakonec i tím redaktorem. Celkem asi sedm let jsem seděl v redakci Týdne, shodou okolností v zahraniční, a den co den překládal hromádku zpráv z angličtiny, občas z polštiny a nakonec tu a tam - klopotně a s pomocí slovníku - i ze španělštiny.

Zpravodajství samozřejmě není totéž co beletrie, ale je to dobrá škola. Člověk získá jistou zručnost a přemýšlet o tom, co je správně a přitom česky, musí tak jako tak.

Nu a mezi tím a nezávisle na tom jsem se stal fanouškem koridy - býčích zápasů, chcete-li, i když to není přesné. Inspiroval mne už jako kluka můj kmotr. Pocházím z rodiny, která cestovala za obživou po světě, někdy za dost nebezpečnou obživou, znal jsem vyprávění a fotografie ze Španělska, takže to ústřední téma - kumšt pod tlakem nebezpečí - pro mě nebylo cizí nebo bůhvíjak exotické.

Později, ledva jsem odložil Tři mušketýry, stal se mým nejoblíbenějším Hemingwayův román Fiesta, který sice není o koridě, ale jsou tam z koridy dlouhé reportážní pasáže. A pak na začátku osmdesátých let vyšel překlad Hemingwayovy faktografie o koridě Smrt odpoledne, což byl další silný inspirační zdroj.

Teď aby to nevyznělo hloupě: ohromně si vážím lidí, kteří ta díla přeložili - Fiestu František Vrba a Smrt odpoledne manželé Pellarovi, ale jako fanouškovi koridy mi lezlo na nervy těch pár drobných faktických chybek, jichž se dopustili. Vzhledem k tomu, že překládali text o něčem, co nikdy neviděli a o čem mohli mít nanejvýš mlhavou představu, je ve skutečnosti obdivuhodné, jak málo těch chyb je. Ale přece. Vrba má "toreadory" a Pellarovi "přirozené figury" a "polofigury" - slova, která nenajdete ani u Hemingwaye, ani ve Španělsku. Hodnotu překladu to nekazí, jen občas ztěžuje čtení - říkáte si: co tím, probůh, autor vlastně myslí? Ale rozumějte mi dobře: pořád jsou to prvoligoví překladatelé a soupeřit s nimi nehodlám.

Mezi tím jsem začal shánět cizojazyčnou literaturu, protože česky toho o koridě existuje strašně málo, a narazil na Nebezpečné léto. A také - to hlavně - jsem začal jezdit na koridu do Španělska. Dovolenou už skoro deset let trávívám místo na pláži nebo na horách v býčích arénách. Děje, o nichž píše Hemingway a jimž je v jeho textech nesnadné porozumět, i když jste rodilý anglický mluvčí, jsem viděl na vlastní oči, poznal jsem táž místa a události, po letech jsem ovládl víc než jen hemingwayovsko-španělskou býčí hantýrku.

V tom všem jsem viděl důvody, proč se pokusit přeložit Nebezpečné léto sám a tak, aby děje z býčí arény zněly autenticky a přitom srozumitelně. Původně jsem to dělal jen pro sebe a několik přátel, o nichž jsem soudil, že buď zbožňují Hemingwaye, anebo by se jim mohlo líbit dozvědět se něco o býcích. Teprve v průběhu práce mi došlo, že ta knížka je výtečné drama, tragédie o to dojemnější, že Hemingway, jemuž zbýval po dokončení díla asi rok života, jako by se v ní viděl. Že stojí za vydání. A začal jsem hledat nakladatele a investora, když už jsem měl ten překlad hotový. Lepší nebo horší, to je na vás, ale já neskromně soudím, že se mi podařilo najít pro Hemingwayovu angličtinu přiměřené české prostředky a že ti býci jsou teď v knížce jako živí. Zbytek už znáte. Nikoho jsem neukecal a tak jsem se do toho s pomocí občanského sdružení F451 Jana Kistanova, který měl na starosti formality a poskytl mi půjčku, pustil sám. O tom už byla řeč.

Takže jen s trochou nadsázky lze říci, že k překládání - a konec konců i nakládání (to je činnost nakladatele, ne?) - mě přivedly noviny a dotáhli arénní býci. Já si býky nevybral, oni si vybrali mě.

5. Je až zarážející, jaký význam je přisuzován obálce. Všichni známe omleté "obálka prodává". Někdo soudí kvalitu díla i podle toho, v jaké vazbě vyšlo. Váš Hemingway vyšel jako paperback. Už vám to někdy někdo vyčetl s tím, že dílo klasika a nobelisty by si zasloužilo pevnou vazbu?
Ovšem. Ale žádný čtenář, distributor. A má pravdu, přinejmenším ze svého hlediska. Ale já bych mnohem dražší pevnou vazbu nezaplatil, distributor už teprve ne, a čtenář, což je nejdůležitější, nejspíš taky ne. Ten nad cenou knížek - nejen našich, všech knížek - pláče už teď, což je sice nesmysl, protože při běžném posezení s přáteli si jednu-dvě knížky prolije hrdlem, ani nemrkne, ale nevymluvíte mu to.

Ale proč neudělat z nouze ctnost: Když Penguin Books přinesly v roce 1935 "šestákové" knížky do Británie, Hemingway patřil spolu s Dashiellem Hammettem či Agathou Christie k prvním autorům, kteří začali v paperbackovém vydání za šest pencí vycházet. Hemingway od prvního dne. Tehdy už proslulý román Sbohem armádo z roku 1929, jímž se Hemingway s konečnou platností zařadil mezi vůdčí spisovatele XX. století, byl dokonce teprve druhým paperbackem, který na Ostrovech u Penguin Books vyšel! Bylo to 30. července 1935 a úplně první britský paperback předběhl Hemingwaye jen o hodiny - vyšel téhož dne. Pozdějšímu nobelistovi vůbec nevadilo tisknout pro Brity levněji.

Náš paperbackový Hemingway je tedy nejen pěkný na pohled - grafika zatím sklízí jen obdiv, ale dokonce i nanejvýš stylový. A pak: podle mne přece jen rozhodují ta písmenka uvnitř - písmenka, která mluví.

6. Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Máte nějaké větší projekty? Pokud ano, můžete nám prozradit jaké?

Usilujeme získat autorská práva na překlad autobiografie George Harrisona I, Me, Mine, jediného autobiografického díla od samotného člena Beatles. Už tím je to dílo zvláštní, kromě toho, že samo označení "autobiografie" tak úplně nesedí - kytarista nejslavnější kapely světa volil pro své vyprávění poněkud netradiční formu… Překlad je připravený. Rádi bychom jej stihli vydat letos, kdy Beatles slaví padesáté výročí všeho možného - svého prvního filmu, dnes legendárního Perného dne (A Hard Day's Night), dobytí Ameriky, několika hitových singlů… Byla by škoda takové výročí propást. Mimochodem: Nebezpečné léto se nám podařilo v roce 2011 vydat také k významnému výročí, při příležitosti půlstoletí od Hemingwayovy sebevraždy, a vydání knížky byl jediný nakladatelský počin v Čechách, který tak významné výročí připomněl.

A - bude to vypadat jako krok stranou, ale co nám v něm brání - chceme také premiérově vystoupit s původní tvorbou. Chystáme rozsáhlý seriál nazvaný pracovně "Co pijí múzy aneb Za kumštem po lokálech". Je to objevitelské faktografické dílo o slavných hospodách, krčmách, lokálech, kavárnách… které sehrály významnou roli v českých kulturních dějinách. Pracuje na něm kolega publicista Lukáš Berný a díky jeho úsilí to nebude ani laciný průvodce po pražských pivnicích, ani suchopárný dějepis, nýbrž dílo, jehož prostřednictvím si budete moci sednout k týmž stolům a stolkům, za nimiž se - zpravidla u piva, to je pravda - česká kultura teprve rodila; jakoby s týmiž vašnosty, jež znáte zatím jen jako černobílé portréty z čítanky. Teď se poněkud vybarví…

Ale projekt je to nesmírně namáhavý a finančně náročný, už jen pro nutnost kvalitně reprodukovat množství archiválií - na samotný sběr faktů nehledě. Všechno bude záviset na tom, zda se podaří najít spoluinvestora, který by byl ochoten podpořit poznání české kultury z trochu jiné stránky, než jak jsme zatím byli zvyklí.

Text prvního dílu už je připravený ke korektuře. Je to dílo zábavné, ale také skoro encyklopedické - má ambici stát se významnou pragensií, tudíž značně rozsáhlé, a tak se bez podpory tentokrát - poprvé - neobejdeme. Držte nám palce, ať se nám podaří dostat ho ke čtenáři.

To jsou ty důležitější projekty. Nejvíce ze všeho si přejeme, aby nám čtenáři zachovali přízeň a my mohli pokračovat směrem, jímž jsme se vydali. Písmenek, která mluví, ale v Čechách ještě nepromluvila, je pořád ještě hodně.
Děkuji za rozhovor
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama