Zdeněk Svěrák – Po strništi bos

9. listopadu 2013 v 16:01 | Polgara |  Česká literatura
...

Zkoušeli jste někdy vzpomínat na dětství a vybavit si vaše nejsilnější zážitky? Pamatujete se na kamarády, s nimiž jste se tenkrát stýkali, a kteří vám byli velkou inspirací? Takové otázky vás napadnou při čtení knížky Po strništi bos, která je sice útlá, ale o to víc chytlavá. Již z anotace je jasné, že nebude snadné rozpoznat přidané a vymyšlené události. Panu Svěrákovi se podařilo na výbornou smíchat realitu s fikcí, takže jenom čtete a žasnete.

Celou knížkou nás provází sedmiletý Eda, který vypráví o svém životě na vesnici. Zažívá to, co všichni Pražáci, kteří se přestěhovali na venkov. Nejdřív strach z neznámého, potom úžas podlehnutí tomu životu, který mu jeho životní cesta přichystal. Jenže všechno se odehrává za války, která všem znepříjemňuje život a dělá ho mnohem nebezpečnějším pro chlapce jakým Eda je.

Některé situace jsou k pousmání, jiné k zamyšlení, některé k pláči, ale všechny vás donutí k zamyšlení. Záleží však na čtenáři, jakým směrem se jeho úvahy budou ubírat. Přesto však po celou dobu pociťuje k Edovi lítost nad tím, čím vším si musel projít, a že by nechtěl být na jeho místě. Je zvláštní, nakolik vás dětství ovlivní a určí směr, jímž se budete vyvíjet. Ale především ovlivní vaše myšlení. Eda si prošel obrovským vývojem.

Pan Svěrák používá jednoduchý styl psaní, který je však právě nejsilnější stránkou knížky. Uvědomuje si, že musí čtenáři představit silný příběh se zajímavými postavami a již na úvodu prohlašuje, že se nejedná o kroniku jeho rodiny, ani vyprávění o jeho dětství, ale o počin, jenž spadá do krásné literatury a to se povedlo na výbornou. Dokážete se vcítit do dané situace, uvědomujete si tehdejší problémy a říkáte si, že jste rádi, že jste v té době nežili, ale přesto závidíte určitá dobrodružství, která malý klučina zažil. Navíc ho musíte obdivovat za to, že je zvládl svým způsobem s přehledem.

Příběh je rozdělený do krátkých a úderných vyprávění, která místy působí jako scénáře. Což pan Svěrák potvrdil i na křtu, který pořádalo nakladatelství Fragment v Neoluxoru na Václavském náměstí. Ti z vás, kteří znají Vratné lahve, Kolju a mnoho dalších vědí, že se mají na co těšit.

Líbilo se mi pojetí odporu lidí proti válce, jak se snažili různými způsoby překazit plány bojující strany a byť za cenu velkého ohrožení se opakovaně vraceli do akce. Je to o touze přežít a žít svůj život. O snaze zapadnout do nové situace a sžít se s novými lidmi, ale především o období, na něž někteří vzpomínají rádi, jiní se mu vyhýbají jako čert kříži. O dětství.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku můžete koupit na: Po strništi bos
Úryvek:
Jsem sám doma a hraju si s malými gumovými vojáčky na bitvu. Potom zaslechnu zvenčí nějaké povely. Jdu k oknu a dívám se přes sklo ven. Na dvoře elektrárny lemovaném obrovskými dřevěnými špulemi, na nichž jsou navinuty tlusté kabely, provádějí němečtí vojáci, co naši elektrárnu hlídají, různé cviky. Podle toho, co velitel silným hlasem zavelí, dávají pušky na rameno a pak zase k noze.
Jdu ke kredenci. Vím, že je za ní ukrytá nebezpečná věc. Sahám tam. Vytahuji dlouhou zaprášenou tyč. Rozmotávám modrou látku, až se objeví červená a bílá. Je to přísně zakázaná československá vlajka na pruhované žerdi.
Znovu se dívám na Němce, ,jak cvičí. Srdce mi buší v hrudníčku jako kladivo. Potom se skrčím pod parapet a rozvinutou vlajkou švihnu před oknem sem a tam. A ještě jednou.
Opatrně vystrčím hlavu, co to s nepřítelem udělalo. Nic. Dál cvičí k noze zbraň a na rámě zbraň. Roztřesenýma rukama vlajku zase navinu na žerď a zasunu za kredenc.
Zůstanu sedět na podlaze a dýchám, jako bych dokončil nějaký závod.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama