Katherine Pancolová – Pomalý valčík želviček

26. září 2013 v 18:49 | Polgara |  Světová literatura
...

Celkem i Nel chápu, proč tolik básnila o obálkách této románové trilogie. Jenže to je jen malá ochutnávka pro oči, která nás má navnadit na to, co obálky ukrývají. Tedy příběh a ten, i přes jeho obsáhlost za ten čas stojí. Zpočátku k němu přistupuje čtenář trochu nedůvěřivě, ale již u prvního dílu Žluté oči krokodýlů si na autorčin styl psaní zvykne.

Ve dvojce se opětovně setkáváme s hlavní hrdinkou Joséphine Cortésovou a s jejími dvěma dcerami Hortense a Zoe, matkou Henriettou, sestrou Iris a mnoha dalšími lidmi z jejího života. Joséphine musela změnit bydliště a nastěhovala se do šestnáctého pařížského obvodu, kde potká velmi zajímavou partu lidí. Znovu nás Pancolová přesvědčuje o tom, jak výborně má zvládnutou psychologii.

Nicméně znovu se dostáváme do různých koutů světa a to do Číny, Londýna, ale podrobně se seznámíme i s Paříží. Dokonce se blížeji seznámíme s 12. stoletím, které Joséphine zbožňuje. Jo se totiž podařilo vydat úspěšnou knihu a díky tomu se mohla přestěhovat do bohatší čtvrti.

Přesto je to pořád ta samá plachá a nenápadná hrdinka z prvního dílu. Ale jak jsem psala v první recenzi, dokázala se svým způsobem otrkat a postavit na vlastní nohy. Zároveň se musí vyrovnávat se zprávou o nepotvrzené smrti jejího manžela, jehož se vší pravděpodobností sežrali krokodýli. Nadějí ji zůstávají dopisy, které dostávají její dcery.

Je to především příběh ze života, tudíž nečekejte žádnou akční honičku plnou napětí, ale přesto i zde najdeme pokus vytvořit i jakousi detektivní část příběhu a dodat mu na dynamičnosti. Což byla právě ta Achillova pata vyprávění. Čtenář to však dokáže spisovatelce odpustit, poněvadž si ve většině čau vede výborně a dokáže ho do osudů Jo a její rodiny vtáhnout a pustit až na úplném konci.

Děkuji Knihcentru za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku můžete koupit na Pomalý valčík želviček

Úryvek:

Na vedlejší koleji právě zastavila vlaková souprava, která přijela z protějšího směru. Zadívala se na tváře cestujících ve vagonu, který se ocitl na její úrovni. Představovala si, jak asi žijí, koho milují, co je trápí. Snažila se uhodnout, kteří z nich cestují spolu a podle pohybu jejich rtů rozeznat, o čem mluví. Její pohled upoutala silná zamračená dáma v kostkovaném kabátě. Ty veliké kostky nejsou šťastná volba pro někoho s takovou postavou. A to obočí! Jistě to bude nějaká stará hašteřivá panna. Snoubenec ji zřejmě upláchl už před lety a ona vypadá, že stále nasupeně čeká, až se vrátí a bude mu to moct vytmavit. Joséphine se při té představě usmála. Možná má za zády schovaný váleček na nudle! Vedle paní v kostkovaném kabátě stála hubená žena s výrazně malovanýma očima. Joséphine zarazilo, že použila pistáciově zelenou barvu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 28. září 2013 v 1:01 | Reagovat

ta obálka je tak strašně geniální!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama