Petra Neomillnerová: "Přes magii jsem se vlastně dostala k fantastice."

7. srpna 2013 v 19:48 | Polgara |  Rozhovory - spisovatelé
Spisovatelka, recezentka a čarodějka. Ale především člověk, který umí pomoci a poradit a je ochotný si na druhého najít čas. Krom jiného se věnuje Sněhurce, což je československý vlčák. Jejím nejnovějším počinem je Amélie a tma, kterou vydala u nakladatelství Albatros a momentálně chystá druhý díl, na který se můžeme v nejbližší době těšit.



Na fotografii vidíte Petru Neomillnerovou s jejími pejsky a dcerkou Niki. Zdroj obrázku je zde.

Obor, jemuž se na střední budete věnovat, jste si vybrala Knihovnictví. Předpokládám, že i Vaše dětství provázely knížky, což mohlo ovlivnit Vaši dráhu spisovatelky. Jaký byl úplně první popud napsat samostatný příběh?
Moje maminka byla knihovnice, takže knihy vklouzly do mého života dost organicky a vlastně mě ani nenapadlo, že by to v jiných rodinách mohlo být jinak. K příběhu byla ovšem od čtení cesta ještě poměrně dlouhá. Psát jsem začala tak ve třinácti, čtrnácti letech, ale dlouho jsem psala jen poezii a próza šla úplně mimo mě, takže první beletristický text na sebe nechal ještě nějakou chvíli čekat. Žlutooká, mnohokrát přepracovaná, nakonec vyšla v mé první povídkové sbírce.
Střední knihovnická škola. Tahle škola je dost neobvyklá a o to zajímavější na ní musí být studium. Jak probíhalo? Máte nějaké zážitky, na které ráda vzpomínáte?
Zážitků mám samozřejmě spoustu, mnohé klasicky středoškolsky nepublikovatelné. A specificky knihovnické zážitky? V Centru informací o vynálezech jsme se na praxi navzájem zavíraly do pneumatických regálů, při praxi ve Státní pedagogické knihovně jsme zas jely na nekryté korbě dvanáctsettrojky po Karlově náměstí a comaniana nám padala na silnici, jednou nás taky zamkli v Klementinu ve studovně starých tisků a rukopisů a my uvažovaly, že sešplháme dolů po břečťanu…. Zkrátka samé akční příhody.
Vzpomínám na doby, kdy Vaše povídky vycházely v časopise Pevnost. Od té doby uplynula již dlouhá řádka let a Vy máte za sebou několik desítek knih. Všechny spojují silné ženské hrdinky, které nejdou daleko pro ránu. Lota, Moire a Tina. Každá má zajímavý charakter, každá si prošla jak klidným, tak neveselým obdobím, ale pořád bojují. Jak se Vám tyto tři silné ženské charaktery píší?
Mám své holky ráda, a proto o nich píšu. Fungujeme spolu docela harmonicky, myslím, že o postavách, které by mi byly cizí, nebo nesympatické, bych delší dobu psát nedokázala.
Vaším nejnovějším počinem je příběh Amélie a tma, který bude mít v brzké době pokračování. Zasadila jste jej do českého prostředí, čemuž odpovídají i zvyky a mluva postav. Přesto je tento příběh něčím odlišný než Vaše předchozí romány. Jak se Vám psala tato knížka, která je určená dětem?
Pro psaní literatury pro děti mám celkem obvyklou motivaci, sama mám malou dceru a tak mi už dětský svět není tak cizí. Vymyslela jsem pro ni desítky příběhů, tak proč taky nějaký nenapsat? Myslím, že větší změnou, než změna cílové skupiny, pro mě byla spolupráce s opravdu velkým nakladatelstvím, ale i s Albatrosem jsem se nakonec docela sžila a plánuju pro ně napsat další knihy.
Vaše příběhy jsou čistě fantasy, přesto se v nich nevyhnete sexu, peprným nadávkám, ale dokážete to podat tak, že to čtenář vezme a ani se nad tím nepozastaví. Je hodně těžké udržet se na přijatelné hranici?
Není to těžké, spíš přirozené. Nakladatelé, pro které píšu fantastiku, mě nijak neomezují, jistě bych tam mohla dát scény ještě peprnější, ale nemám potřebu. Dál ať už pokračuje fantasie čtenáře.
Nyní se zaměřím na Vaši knížku Vlastní krev, což je vlastně soubor povídek o čarodějích Desmondovi a Moiře. Zvláštní na tomto díle je jeho atmosféra, byť zde nechybí pošťuchování hlavních hrdinů, tak se nese převážně v temnějším duchu. Jak se Vám tito dva píší? Vždyť právě tihle dva mají ve Vašich knihách hodně prostoru a je zde vidět velmi propracovaná psychologie postav.
Moire byla první a má status nejstaršího dítěte se vším všudy a Desmond je takové její zrcadlo, doktor Watson, remcal, oponent, milenec a někdy i chůva. Des není typický fantasy hrdina, je to "moderní muž". Po pravdě, málokterá žena potká v životě Conana, ale Desmondů, milujících, přiměřeně loajálních a občas pěkně protivných, se kolem nás potuluje fůra.
Na obálce Vlastní krve je zobrazená žena s vlkem a vy chováte československé vlčáky, nádhernou a energickou rasu. Jak probíhá jejich výchova? Podaří se vždy skloubit čas, který jim věnujete? Vždyť toho máte i tak víc než dost a tohle je náročná, byť milá povinnost.
No, momentálně nechovám, s námi doma bydlí jen Sněhurka, která už rodinu neplánuje, ale samozřejmě s čévéčky už přes dvacet let žiju. Časově to nijak náročné není, kromě raného mládí vlčákům stačí obvyklé procházky a Praha 7 je čtvrť parků, jinak se Sněhurka povaluje v posteli. Pokud jde o výchovu…. No, je to stejné, jako vychovávat děti, každá z mých holek (tentokrát těch vlčích) byla jiná, a u žádné se nám nepodařilo dosáhnout takové té psí oddanosti a poslušnosti, všechny se ale staly členy rodiny se vším všudy včetně toho, že na ně bylo třeba brát ohledy. Vlčáci dokáží milovat, utěšovat, urážet se, plánovat i intrikovat, takže je otázka, jestli se jejich výchova vůbec může povést, protože stejně, jako vychováváte vy je, oni vychovávají vás.
Kromě psaní se věnujete i recenzování a zajímáte se i o magii. Vzhledem k tomu, že fantasy s magií úzce souvisí, tak mě napadá, jestli některé své znalosti využíváte i ve svých příbězích? Jak jste se vlastně dostala k tomu, že jste se blíž rozhodla pochopit magii?
Přes magii jsem se vlastně k fantastice dostala. Vyznávám totiž názor, že člověk má psát o tom, v čem se vyzná a práci čarodějnice si dovedu představit dobře. V téhle i v jakékoli jiné době.
Zajímáte se o bylinky, horoskopy, magii kamenů, magii ovlivňující lásku. Které z těchto odvětví Vás ovlivnilo v životě nejvíc a proč?
Jsem čarodějnice - pragmatička, magii využívám stejně jako člověk využívá domácí lékárničku, je to součást mého světa, ale součást docela obyčejná, organicky propojená s běžnou praxí. Snít, čarovat, pracovat, utěšovat děcko, venčit Sněhurku i vařit těstoviny… to je prostě každodenní život.
Jakožto spisovatelka, která má za sebou řadu let vydávání, určitě víte, jak to na literárním trhu chodí. Jak probíhalo první vydání knížky u Vás? Korektura, jednání s nakladatelem, opravování…Vím, že jde o běh na dlouhou trať. Co byste poradila začínajícím spisovatelům, kteří se také chtějí vydat touto cestou?
Mladým začínajícím spisovatelům a spisovatelkám bych radila hlavně trpělivost. Člověk zážitky, ze kterých plete příběh, nenachytá ze vzduchu, musí je odžít. Právě proto, že jsem začala publikovat až po třicítce, byla moje cesta do literatury docela snadná, přes své články v Pevnosti jsem se seznámila s majitelem nakladatelství Triton, nabídla mu své povídky, Zdeněk Rampas je zlektoroval, bez dramatických změn v textu vyšly a slušně se prodávaly. Nemám žádnou dobrodružnou historku, bylo spíš pracovní a obyčejné. Když jsem začala publikovat, měla jsem za sebou léta práce jako grafička na volné noze, takže jednat o práci pro mě byl denní chleba, jen "předmět" se změnil.
Teď do časopisu Pevnost píšu rubriku Profíci radí, kde se dělím o své zkušenosti s tvůrčím psaním i knižním trhem. Žádný zázračný recept nemám, jen psát, zlepšovat se a užívat zdravý rozum. Každý chápe, že se bez praxe nestane špičkovým chirurgem nebo geniálním kuchařem, je třeba pochopit, že bez práce, praxe a studia se člověk nestane ani spisovatelem.
Tímto bych Vám chtěla poděkovat za poskytnutí rozhovoru a zároveň se Vás chcí zeptat, jaké jsou Vaše plány do budoucna? Nějaká nová série?
Plány do budoucna jsou hodně různorodé… V podstatě před vydáním je poslední díl trilogie Písně čarodějky, připravuju novou knihu o Lotě, v září vyjde další díl příběhů Amélie, v příštím roce další dvě knihy pro děti a mainstreamový román z Prahy Hořká chuť sněhu. Jak to po sobě čtu, už dopředu se děsím, jak to všechno stihnu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 12. srpna 2013 v 20:17 | Reagovat

Hrozně zajímavý rozhovor, autorka patří mezi mé oblíbené spisovatele... hlavně první díly sérií o jejích hrdinkách a Dítě skály, i Amélie byla skvělá, je zajímavě dozvědět se tímhle směrem něco víc... co se týče magie jako magie, tak mi to vůbec nic neříká, al ezní to zajímavě
a kdo by neměl rád pejsky? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama