Žoldnéři fantazie 2013 – Knížata páry a ducha

12. července 2013 v 19:12 | Polgara |  Fantasy
...

Naposledy se mi dostaly do rukou Žoldnéři v době, kdy tam měla svoji povídku Temnářka. Jedná se o počin nakladatelství Straky na vrbě, které má v pořadí již čtvrtý sborník povídek. Na to, jak je to malá knížečka, tak mě překvapil její rozsah, ale čtenář je za něj rád.

Vždyť povídky, které se do sborníku po roztřídění dostaly, stojí za to číst. Dlouho jsem však musela přemýšlet, jak se na knížku podívat. Zdali se jí věnovat jednotlivě, tak abych rozebrala každou povídku anebo to vzít najednou. Pokusím se vzít si od každého trochu.

Grafickou stránku sborníku hodnotit nemá cenu. Jedná se o krásně barevné provedení obálky, které nepůsobí kýčovitě a lichotí povídkám, jež jsou uschovány uvnitř. Jedná se o autory, o nichž jste víceméně mohli již povětšinou slyšet a někde číst jejich příběh. Z takových stojí za zmínku Míla Linc (má vydaných několik knížek, taktéž u nakladatelství Straky na vrbě, Daniel Tučka…)

Každá povídka je svá a každá zaujme jinak. Osobně nedám dopustit na následující povídky:

Ludmila Müllerová - Dvojčata. Jedná se o klasickou fantasy danou do prostředí vyšší šlechty. Překvapilo mě, jakým způsobem se dá pojmout žánr fantasy. Na jednu stranu se zde vyskytují klasické věci, které si pod tímto žánrem představíme, ale autorka dovedla k dokonalosti psychologii hlavních postav a jejich činy.

V jednu chvíli si myslíte, že víte všechno, pak obrátí a vy jen zíráte. Hlavně na ten konec, ale člověk si to čtení užil, protože dokázala to, co má autor umět - vtáhnout čtenáře do děje a donutit ho myslet jen na příběh. S určitostí vím, že právě tady by mi nějaké to delší pokračování nevadilo. Na jednu stranu povídku zakončila tak dokonale, že čtenář má jasno a musí se vším chtě nechtě smířit.

Jana Vaňková - Ten druhý - hodně, hodně zvláštní nápad na fantasy povídku, ale dokonalý a nádherně čtivý. Prostředí, v němž se příběh odehrává, je čistě klášterní, i když se musím přiznat, že jsem povídku musela číst an dvakrát, abych plně pochopila některé maličkosti, které mi na začátku unikly. Konec byl trochu zvláštní, ale říkáte si, že to tak prostě mělo být a jste rádi, jak to se Severinem nakonec dopadlo.

Dana Rusková - Slova, jen slova - povídka, která mi tak úplně nesedla. Nebyla špatná, nápad zajímavý, ale něčím mi neseděl. Nedokázala jsem se plně vžít do příběhu a užít si ho, což mě mrzelo. Vždyť nápad je víc než dobrý, ale…možná za to mohlo prostředí, postavy? Vždyť paní Rusková píše krásně, hraje si se slovy, ale tohle můj šálek kávy bohužel nebude.

Adam Fiala - Dívka ve tmě - další kousek, na který se nezapomíná. Už začátek vám jasně dává najevo, že to veselé čtení nebude, a že je jen pro otrlé. Čemuž odpovídá i jazyk povídky, který je místy hrubý stejně jako jeho příběh. Čímž neříkám, že je to špatné. Pan Fiala umí a ví, jak navnadit na čtení. Místy používal hovorový jazyk, což nevadilo. Ba právě naopak, dodávalo to příběhu na autentičnosti. Taky volba jmen se nadobro vryl do paměti. Vashya, Šakal, Velarion a mnoho dalších. Všímáte si, jak krásně zní, když je vyslovíte?

Takhle bych se Žoldnéři fantazie mohla pokračovat do nekonečna. Je vidět, že ten kdo je stvořil, ví, jak vypadá dobrá povídka a umí si vybrat. Čímž chci poděkovat nakladateli Michaelovi Broncovi (Straky na vrbě) za poskytnutí recenzního výtisku. Taky mě překvapily informace, které jsem se od něj dozvěděla při vyzvedávání knížky. Dozvěděla jsem se zase něco nového a bylo to milé setkání.

Děkuji nakladatelství Straky na vrbě za poskytnutí recenzního výtisku.

Po dlouhém váhání dávám úryvek z jedné mnou jmenovaných povídek a to Dívka ve tmě, Adam Fiala:
"Jsi to ty, princezničko?"
Vylekala se tak, že málem spadla na připravenou dýku. Poznala ten hlas, ačkoli příchozího neviděla. A s trochou štěstí neviděl ani on ji a to, co měla v úmyslu. Skryla dýku za zády a otočila se k němu po sluchu.
Mezi stromy uviděla temnou siluetu vysoké postavy.
"Neříkej mi tak," chtěla na něj vykřiknout, ale nedostala ze sebe nic. Jazyk se jí proměnil v kus kamene. Místo toho promluvil Šakal.
"Šla jsi na výlet, malá princezničko? Uprostřed noci?"
"Ne," odpověděla zcela pravdivě. Noc už dávno přestala existovat. Místo toho byl čas, kdy spali a čas, kdy byli vzhůru Mdlé šero ve dne a černočerná tma v noci, ale i v tom se pomalu začal ztrácet rozdíl A byla zima. Čím dál větší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 12. července 2013 v 20:39 | Reagovat

asi bych se po tom měla mrknou, v posledních letech jsem si sice díky blogerům a hlavně Temnářce konečně zabloudila do českých vod, ale i tak jsem se vždy spíš vyhýbala
povídky jsou dobrý... takhle mě kdysi zaujala ve sborníku od nějakýho Goodkinda, kterýho jsem neznala a jak to dopadlo :D

2 Vanimaré Vanimaré | Web | 12. července 2013 v 21:53 | Reagovat

Velmi lákavé. I když poslední dobou moc nečtu, tak bych si to docela ráda přečetla. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama