Renata Štulcová – Rafaelova škola 1 – Vílí křídla

22. července 2013 v 13:48 | Polgara |  Česká literatura
...


Příběh, který mnozí znají z autorčina blogu. Vyprávění slibující víc než jen romantické čtení pro dívky, jak jej prezentuje většina recenzentů.

Hlavní hrdinkou je Marina, kterou v poslední době trápí bolesti zad, které v sobě nesou mnohem víc než jen běžnou nemoc. Dívce totiž začínají růst vílí křídla. Její maminka, která záhadně zmizela, byla totiž vílou a tuto část předala i Marině. Právě na maminčino přání dívka musí jít studovat na Rafaelovu školu. Dívenka je od malička vedena k lásce přírodě a právě zde se jí bude tohle velmi hodit. Jediné, co pořád neví je, kdo je její maminka. Odjakživa si ji vysnila takovou, jakou by si ji přála mít, splní se její sny a najde člověka, jehož tak dlouho hledá?

Tato trilogie (nedávno vyšel již třetí, nevím proč jsem si myslela, že se jedná o trilogii, tímto se omlouvám za zmatení a napravuji dodatkem, že třetí díl není poslední) překvapí čtenáře především tím, jak obsáhle a podrobně se věnuje krajině a vším, co je s ní spojené. Každá kapitola má na svém začátku název bylinky, její nákres a krátký popisek toho k čemu bylinka slouží. Velkým kladem je, že daná bylinka je pak zmíněná i v kapitole a čtenář je díky tomu zas o něco moudřejší.

Nicméně čím se prokousáváte příběhem, tak si uvědomujete, že Marina je pouhým prostředníkem k tomu, aby svého posluchače seznámila se světem, kam se sama nedávno dostala. Mnohem větší prostor mají postavy okolo ní, které se mladé dívce snaží pomoci za každou cenu. Krásným příkladem jsou spolužáci Mariny, kteří se jí snaží ulehčit zvykání si na nové prostředí. Nicméně jsou zde i stálí zaměstnanci školy, kteří jsou dalšími pilíři příběhu. Třeba kentaur Arthos jehož čtenář jednoduše musí milovat, potom královna víl Ainé jíž dokážete pochopit až na samém konci příběhu anebo babička Mariny.

Nesporným faktem zůstává, že právě Rafaelova škola dokázala jak pestrobarevná a krásná je čeština. Málokdy se totiž stává, aby spisovatel používal čistě česká jména. Hlavně ve fantastických světech, které si sám vybájí. Není to kritika, čtenář musí prostě pochopit, že ne vždy se čeština hodí do toho, co autor potřebuje. Nicméně příjmení jako Temnomraká, Nechvátalová či jméno Buližník a mnohá další potěší na duši.

Poselství Rafaelovy školy je především v tom, jak by se měl člověk chovat krajině, v níž žije. Že by si ji měl vážit a pečovat o ni. Nekárá však, pouze naznačuje a někdy i navrhuje řešení, které člověka překvapí. Čtenář tak kromě příjemného zážitku dostane i ponaučení a látku k přemýšlení. Začne se na krajinu dívat trochu jinak a uvědomí si, že to, co zná, tu nemusí být navždy. Záleží však na každém jedinci, jak se k vyprávění postaví. Je to především krásná pohádka a jako takovou s trochu víc skrytým poselstvím ji musíte brát.

Úryvek:
Marina se s kamarádkou Médeou vypravila v pondělí do školy ještě před svítáním. Podzimní mlha chladivě vydechovala, sem tam se v ní zableskly listy stromů, které se již krásně barvily.
Obě víly šly nemetamorfované - tedy s křídly, a špičaté uši jim vykukovaly z vlasů.
Někde blízko v mlze už musí být školní budova.
"Já se bojím," špitne Médea.
"Já taky," na to Marina. "Co když něco uděláme špatně a on se urazí?"
V hale školy na ně čeká paní ředitelka Flóra s paní profesorkou Marigoldovou, která Médee podává koš chryzantém a sáček sušených vonných bylin. Marina dostává od paní Flóry porcelánovou konvici s mlékem a misku, na jejímž dně se roztéká zlatavý med.
Poté za paní Flórou obě pochodují po schodišti, jejich kroky dolů do sklepení tlumí měkké koberce. Chodba je osvětlena spoře, míjejí jedny naleštěné vyřezávané dveře za druhými, na křižovatkách chodeb odbočují podle paní Flóry, a obě jsou čím dál nervóznější.
Teď v dáli z otevřeného kamenného portálu vyšla šedá postava jakoby z kamene vytesaná.
Domový duch! Školník!
Zastavily se. Školník poodstoupil, za ním v ozdobném portálu nebyly dveře, stačilo jen udělat krok...
V Marině a Médee by se krve nedořezal.
"Tak, víly," usmívá se povzbudivě paní Flóra a její aura je přitom láskyplně objímá. "Ničeho se nebojte, on vás nesní. Jen nezapomeňte: vše ve správném pořadí."
Víly na sebe pohlédly, odfoukly si. Co se dá dělat? Jdeme za ním za celou školu. Nadechly se pro odvahu a vstoupily.
Uvnitř ve světle ohně z velikého krbu spatřily umělou podzemní jeskyni. Plameny házely světlo na zdi pomalované lesními výjevy, na malou zurčící fontánku v rohu a na hromadu klestí a dříví, kterým školník živí oheň.
Víly na sebe znovu pohlédly, aby si dodaly odvahy. Pak Médea vysypala byliny do ohně a ty jeskyni provoněly.
Oheň zasyčel a krbem se hbitě prohnal ohnivý salamandr. Jakmile zmizel, vzala Médea květiny a házela je do plamenů, zatímco Marina nalila mléko do misky s medem a postavila ji na okraj krbu.
Plameny divoce polykaly chryzantémy, a z plamenů jim před očima vyvstal veliký Bílý had, který zároveň k oběma, a přitom ke každé zvlášť promlouval.
"Studentko Médeo, až si dneska ponesete k svačině pizzu z bufetu, dejte pozor, ať vám opět neupadnou rajčata na koberec."
Médea se zastyděla. Dobře o spadlých rajčatech věděla, ale byla líná je sebrat. Však on to někdo uklidí, říkala si v pátek.
"Já už to neudělám, opravdu," promluvila Médea k Hadovi v myšlenkách.
Ve stejném okamžiku, kdy had připomínal Médee její prohřešek, pravil Marině: "Studentko Marino, máte u sebe nožičku od zlaté šperkovnice, která se v zámku už jedenáct let povaluje rozbitá. Nemám rád staré krámy. Dejte ji opravit."
"Kde je?" užasla Marina, ale Bílý had se jí v mysli rozplýval a odpověď nedostala.
Médea podle pokynů paní Flóry od krbu už utekla, zkoprnělá Marina před ním zůstala stát, a když plameny opět proběhl ohnivý salamandr, jeskyni zahalil dým.
Marina se z jeskyně vypotácela zmalovaná sazemi, kuckala a zoufale ze sebe vyrážela: "Mu-sím, musím... ještě jednou musím... mluvit... s Bílým hadem..."
"To nejde," zakroutila hlavou paní Flóra, "na rozhovor s Bílým hadem půjdete, až na vás zase přijde řada. Tedy za rok."
"Až za rok? To ne... Prosím, paní ředitelko... já... já musím s Hadem mluvit co nejdřív... Kvůli mamince..." plakala Marina a celá se chvěla.
"To nejde. Bílý had není policejní inspektor ale strážný duch naší školy. Kdyby věděl, kde vaše maminka je, řekl by vám to sám," konejšila ji paní Flóra laskavým hlasem. "Pojďte, Marino, musíte se osprchovat."
"Vypadáš jako kominík," smála se Médea.
Marina měla co dělat: vysprchovala se, umyla si vlasy, vysušila se a doprovázená Juliánem utíkala zpátky do školy. Přitom jí do těla vstoupil divný chlad a stále myslela jen a jen na slova Bílého hada: Studentko Marino, máte u sebe nožičku od zlaté šperkovnice, která se v zámku už jedenáct let povaluje rozbitá. Nemám rád staré krámy. Dejte ji opravit.
Podle ticha na chodbách uvnitř školy bylo jasné, že vyučování již začalo.
"Samozřejmě, třídnici tady nechali," vzdychla a vzala velkou knihu z vyřezávaného pozlaceného stolku v hale.
Když se přezula a zamkla skříňku v šatně, zamířila do třídy. Dneska mají poprvé angličtinu. Obávaná paní profesorka Stříbrná, které nikdo neřekne jinak než Lejdyna, se totiž vrátila ze stáže v Oxfordu teprve včera.
Marina ji neznala, ale slyšela o ní spoustu děsivých historek. Jenomže nyní celou svou duší myslí na maminku a na její šperkovnici, až jí z toho třeští hlava.
Šperkovnice je blízko, někde tady v tom obrovském zámku. Musím ji najít, musím zjistit, jak se sem dostala. Jestli je tady, pak by tady přece měla být i maminka! napadlo ji. Třeba vůbec nezmizela v tom vílím kruhu. Třeba je všechno úplně jinak…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 22. července 2013 v 13:59 | Reagovat

Páni, tak ona ta knížka už vyšla :O Něco málo jsem četla už na blogu autorky. Teď abych vyrazila do knihkupectví :-)

2 bigbiz bigbiz | Web | 22. července 2013 v 14:41 | Reagovat

Rafaelovu školu znám a moc se mi líbí. Taky úryvek byl vybrán velmi dobře. Vílí křídla jsem četl už dvakrát, ale vím, že bych to zvládnul stejně přečíst i po třetí. A jinak Rohy faunů nejsou poslední díl. Je to oktalogie, takže si musíme ještě počkat na zbylých pět pokračování.

3 Polgara Polgara | Web | 22. července 2013 v 14:43 | Reagovat

[1]: A to, co nejdřív, je to ideální knížka na horké letní dny :-)

[2]: Úryvek mi poslala Renat, to bylo čistě v její režii a hodně mi tím ulehčila přepisování. Ještě není konec? Děkuju za info, to jsem nevěděla. :-)

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 22. července 2013 v 15:46 | Reagovat

Opravdu krásná čeština a autorka umí vymyslet skvělá tajemná jména. Nesouhlasím s tím, že je to pohádka. Je to příběh s mnoha poselstvími a mnoha úrovněmi pochopení... Třetí díl není poslední.

5 Polgara Polgara | Web | 22. července 2013 v 15:51 | Reagovat

[4]: Edith už opraveno, děkuji všem za upozornění a omlouvám se za zmatení. Nevím proč jsem měla zafixování, že Rafaelova škola je trilogie.

6 es ef es ef | Web | 22. července 2013 v 16:25 | Reagovat

To mě nadchlo.. Kde se dá koupit nebo sehnat? :)

7 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 22. července 2013 v 18:01 | Reagovat

jeee, tu ani neznám :)

8 Polgara Polgara | Web | 22. července 2013 v 20:27 | Reagovat

[6]: Sama jsem si knížku prozatím půjčila v knihovně společně s druhým dílem, ale plánuji koupit. Knížky vydalo nakladatelství Mladá fronta, nicméně nejjistější bude Neoluxor http://neoluxor.cz/detske/rafaelova-skola-vili-kridla--85229/

[7]: Spisovatelku znám především díky jejímu blogu http://rafaelovaskola.blog.cz/ :-)

9 WaterLily WaterLily | E-mail | 4. srpna 2013 v 8:52 | Reagovat

Pokud by měl někdo zájem, první díl nabízím, tak se můžete ozvat na mail. Knížka je opravdu jako nová, pouze jednou čtená. Je to krásný příběh, ale mně stačí si ho přečíst jednou. Další díly si kupovat nebudu a proto bych tenhle první chtěla "poslat dál"... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama