Ota Filip – Valdštejn a Lukrecie

25. července 2013 v 18:55 | Polgara |  Česká literatura
...

Jakmile se čtenář začte do historického románu od exilového autora Oty Filipa, tak má vyhráno. Zpočátku ke knížce přistupuje trochu s obavami, byť jej nadchne tím, o čem vypráví. Anotace je víc než zajímavá a autorův styl vyjadřování dokáže natolik zaujmout, že se čtenář chytí.

Albrecht z Valdštejna byl jeden ze třiceti vojevůdců a politiků v období 30leté války. V tomto příběhu jsou důležité především ty okamžiky, kdy přestoupil ke katolické víře, vzal si bohatou vdovu Lukrécii Nekšovou z Landeku. Po pěti šťastně prožitých letech mu manželka zemřela a odkázala Albrechtovi veškerý svůj majetek. Právě o této době nejsou dochované téměř žádné informace, a tak si jej Ota Filip vzal na paškál a nechal svoji fantazii volně plynout a stvořil příběh tak, jak by se mohl odehrát.

Jedná se odvážný krok, který spisovateli žijícímu v Německu vyšel. Dokázal se vžít do postav natolik, že čtenář jeho verzi uvěří a přebere ji za svou. Zpočátku má sice trochu problém se začíst, ale jakmile překročí počet dvaceti stran, tak už je natolik pohlcený osudy známých historických postav, že s nimi žije až do posledních stránek a pak lituje, že je knížka tak tenká.

Čtenář je překvapený, jak se spisovatel postavil k události, o níž se skoro nic neví. S ohledem na určitá fakta jej přizpůsobil čtenáři natolik, aby všechno plně dokázal pochopit a nezahltil je informacemi víc než je nutné. Přesto to není myšleno tak, že se nic nedozvíte. Ba právě naopak. Zároveň se snaží zodpovědět otázky, které si sám kladl. Svým způsobem si s příběhem hraje, ale také dodržuje pravidla, která pro vznik takového díla jsou.

Děkuji Knicentru za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku můžete koupit na: Valdštejn a Lukrecie
Zdroj obrázku Knihcentrum

Úryvek:
Valdštejn kráčí dlouhou chodbou olomoucké jezuitské koleje. Zpomaluje krok a zvažuje, má-li pod páterem Vítem Pachtou na uvítanou jen sklonit hlavu, pokleknout, či mu dokonce políbit prsten s fialovým kamenem.
Odmítnu-li nabídku, o níž mi páter psal, uvažuje, nezbude než vrátit se zpět do Vídně a odtamtud k vojsku generála Jiřího Basty, zpět do uherských rovin, do vojenských táborů plných surovostí, špíny, zběsilých pitek, šarvátek a smrti. Mohu však říci: Ano, důstojný pane, vezmu si ženu, kterou jste mi vybral! Proč však páter Pachta volil ve svém posledním listě slova napolo výhružná a napolo otcovsky vlídná, o nevěstě mnoho nenapsal? Chválil do nebes její ctnosti, manželskou věrnost, kterou už projevovala zemřelému choti, zbožnost a pokoru. Nic víc!
Valdštejn se páterova dopisu lekl. Nebylo proti jeho vůli se oženit, znepokojovala jej však skutečnost, že sňatek s bohatou, ale starší vdovou předpověděl Kepler už v prvním horoskopu, šarlatán dokonce vyčetl z hvězd rok sňatku: 1609 nebo 1619.
Po několik neklidných nocí Valdštejn přemítal, pro kterou z bohatých nevěst se hvězdy rozhodly. Ač namáhal svůj mozek a paměť, nevzpomněl si ani na jednu z bohatých vdov, které znal nebo se o nichž doslechl, jež by byla ochotná přijmout jej, šlechtice z nepříliš významného rodu a navíc chudého jako kostelní myš, za manžela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama