...
V první řadě si čtenář musí vštípit do paměti, kdo Tesseract je a co jeho jméno vyjadřuje. Již z prvního dílu je nám jasně řečeno, že se jedná o lovce. Člověka, který je schopný měnit jak jména, tak vzhled. Navíc dokáže po sobě zamést stopy. Jeho nespornou výhodou je, že se nikdy nikdo nedozví, kdo si ho objednal. Tesseract se rozhodl vstoupit do služby svých někdejších nepřátel - CIA.Tom Wood je zvláštní spisovatel. Je vidět, že se na jednu stranu snaží o jakýsi příběh, ale po většinu knihy se zaměřuje na popisy zbraní, jaké střelné výrobky nosí ten a ten a nešetří místem ani na popisu různých masakrů či přestřelek. Nevadilo mi to, všechno to skvěle doplňoval náš hlavní hrdina, který dodával příběhu na důvěryhodnosti. Je vtipný, je sympatický a hezky vypadá, plus dokáže přežít téměř cokoliv a má svoji vlastní ojedinělou morálku.
Předem podotýkám, že Tesseract si nebere servítky, je to drsné čtení, které je spíš určené pro mužskou část. Ale myslím, že právě hlavní hrdina přitáhne i tu ženskou polovinu, která ujíždí na charismatických sporácích, protože náš lovec není vyloženě kladná postava a má svoje mouchy.
Příběh doplňuje Woodova tendence dopodrobna popisovat města, jimiž Tesseract prochází. Což je velmi silnou stránkou vyprávění, jelikož máme všechno živě před očima. Díky Woodovi a jeho živé popisovací schopnosti se ocitneme v Berlíně, Hamburku a v mnoha dalších městech. Přiznám se, že občas jsem měla trochu problém s přílišným popisem zbraní a všeho, co se jich týká. Ne, že by to měl špatně napsané, ale bylo tam toho v příběhu prostě moc. Je to vyprávění plné akce a přestřelek, které nenudí a má i celkem sympatického hrdinu, jemuž většinu času fandíte, aby se z toho průšvihu dostal celý.
Děkuji nakladatelství Metafora za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku můžete koupit na: Tesseract 2
Úryvek:
Pršelo celý týden. Viktor ležel v podrostu schovaný pod plachtou. Ze svého místa měl omezený výhled jen na zadní část domu, a proto neviděl Kasakova přijíždět, ale poznal, že už je tady, podle strážců, kteří šli zkontrolovat okolí domu. Brzy nato zahlédl Ukrajince za jedním z oken ve druhém patře, ale nezdržel se u něj tak dlouho, aby Viktor stihl odložit dalekohled a přesně zamířit. Nepředpokládal sice, že by úkol završil takovým výstřelem, ale pro jistotu si kvůli němu prořezal stromy, které clonily výhled na dům.
Kasakova doprovázela velmi krásná žena. Z dodaných materiálů Viktor věděl, že je to jeho manželka Izolda. Byla vysoká a štíhlá a nesla se sebevědomě jako modelka na molu. Hosty si s sebou nepřivezli. Viktor napočítal celkem pět bodyguardů, tedy přesně tolik, kolik jich mělo být. Spali na směny v domku pro hosty, takže nejméně tři byli vzhůru a dávali pozor. Stejně jako v Minsku nebyli nijak zvlášť svalnatí a mohutní, ale to lidé z jednotek speciálních operací a zpravodajských služeb nebývají. Všichni měli chůzi a vystupování profesionálních vojáků, a ve složce také stálo, že Kasakov si rád najímá bývalé vojáky ze Spetsnaz. A Viktor by si jen nerad zopakoval setkání, které s lidmi z jednotek speciálního nasazení zažil naposledy.
