Ulrike Bliefert – Zrádný anděl

23. května 2013 v 18:39 | Polgara |  Thriller, Mysteriózní
...


Autorka: Ulrike Bliefert
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 183
Rok vydání 2013

Leonie, mladá slečna zbožňující lezení po skalách, která má kamarádku Maike se stejnou zálibou. Celá rodina společně s kamarádkou hlavní hrdinku tráví léto na horách. Nejmladší člen výpravy dostane za chůvu místní ženu Sonju. Právě Maike chová k Sonje od začátku určité podezření. Její kamarádku to nejdřív nechápe a považuje Maikino chování za přehnané. Časem se však zjistí, že Sonja není takové neviňátko, za které se vydává. Jaké tajemství ukrývá?

Při čtení Zrádného anděla je zvláštní jedna věc. Sice příběh sledujete z pohledu hlavní hrdinky, ale někdy se ocitnete i v mysli Sonji. Právě tyto části působily nejvěrohodněji a dávali příběhu jednolitost. Doplňovaly to, co čtenář nechápal. Přesto i k Leonii a k Maike pocítíte určitou dávku sympatie. U Sonji je to spíše odstřednost a jakési napětí, které právě v těchto částech vyplouvá na povrch.

Nicméně určitá dávka zvláštnosti se tomuto thrilleru nevyhne. Možná za to může způsob, jakým je psaný, anebo skutečnost, že víc než hlavní hrdinku chápete její kamarádku, od začátku je jasné, kdo je tan záporák anebo skutečnost, že se autorka drží při zemi. Ano, jsou zde náznaky napětí, ale nepřehání. Místy sice zajde do detailů, ale ne natolik, aby musela stanovit věkové omezení. Přeci jenom se jedná o young adult příběhy, takže i styl tomu odpovídá.

Přesto však není tak primitivní, jak vypadá. Všechno odhalujete postupně s Leonií, pravdu o Sonje se dozvídáte po částech, takže ke konci vás čeká stejné překvapení, jako hrdiny Zrádného anděla. Pokud mám však srovnávat, tak se mi víc líbil thriller od Manuely Martini: Výkřik do tmy (již přečteno, ale na recenzi se teprve pracuje), který byl propracovanější a působil reálněji. Tohle nebylo špatné, ale k dokonalosti mu ještě něco chybělo.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku můžete koupit: Zrádný anděl
Úryvek:
Kimono leželo v kufru.
Kufr Beate Schillerové postavili na komodu vedle dveří a už se ho víc nedotkli.
Sonja přejela rukou po drahé látce a vzpomněla si na den, kdy poprvé spatřila nádherné, ručně malované jeřáby na světlém hedvábí. V Soldenu v apartmá ve věži, krátce před tím, než do pokoje vrazila Leoniina kamarádka.
Jak už je to dávno? Připadalo jí to jako věčnost.
Beate Schillerová tehdy byla celá bez sebe. Mluvila o ztrátě důvěry a privátní sféře. Velká slova. Ale člověk se přece lidí nemůže jen tak zeptat: "Jste šťastná? Milujete svého muže, milujete své děti? Které ze svých dětí milujete víc?"
Chtěla si přece udělat obrázek o ženě, která byla Nickyho matkou.
Vyndala kimono z kufru a šla k zrcadlu. Když si ho podržela před tělem, aby viděla, jak by jí slušelo, vystoupila z jeho záhybů vůně jemného parfému. Shalimar. Sonja ten flakon viděla v Beatině koupelně. Těžká smyslná vůně se ani trochu nehodila ke sportovně vyhlížející obchodnici, kterou poznala.
Vklouzla do hedvábného výtvoru lehounkého jako peříčko a zatočila se kolem dokola.
Možná že Beate Schillerová neměla to kimono vůbec ráda.
Možná si ho přivezla jako suvenýr z cesty, na kterou si už ve skutečnosti nevzpomínala.
Sonja zavřela kufr. Kimono měla pod svetrem. Nadbytečné bezpečnostní opatření. Kromě Nickyho nebyl doma nikdo, kdo by ji mohl vidět.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama