Tady všude byl Ladislav Smoljak – očima přátel, synů a dcer

14. dubna 2013 v 18:54 | Polgara |  Česká literatura

...



Ono těžko hodnotit nějaký životopis, i když životopis asi není to správné slovo. Jedná se o kapitoly rozdělené tak, aby se dostalo na všechny, kteří měli, co dočinění se Smoljakem. Takže kromě jeho nejbližších zde najdeme vzpomínky kolegů z branže. Celou knížku provází úryvky z jeho deníku anebo jeho slavná rčení. Kromě jiného obsahuje i fotografie různého stáří z různých akcí, takže kromě barevných tu najdeme i černobílé.

Knížka se četla rychle a bylo to příjemné vzpomínání na tohoto slavného pána. Něco z jeho života jsem vůbec nevěděla, takže to bylo pro mě překvapením a přiznám se, že mě někdy i trochu zarazilo, jak se na něj dívali jeho nejbližší. Je zvláštní, že si o někom myslíte, že ho díky jeho celoživotnímu dílu znáte, a pak někdo přijde s takovouto vzpomínkovou knížkou a ukáže vám, jak moc jste se mýlili. Z těch známějších zde třeba najdete Zdeňka Svěráka, Josefa Abrháma anebo Václava Havla.

Vím, že je to stručné, možná i nic neříkající, ale ono těžko hodnotit životopisy. Osobně to vždycky dělám tak, že se na něj vrhám v okamžiku, když mě zaujme styl psaní, což tahle knížka splňuje, je tam i dostatečné množství fotografií ze života dané osobnosti, ale není jich více než textu, taktéž splněno, má příjemnou velikost a nepřeplácanou obálku. A to už myslím něco znamená.
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku můžete koupit na: Tady všude byl Ladislav Smoljak
Úryvek:
Nevím, zda jsme se mírou zlobivosti vymykaly jiným dětem, ale tatínka jsme dokázali rozčílit do nepříčetnosti. "Kráva!!!" rozléhalo se ze dvora naší chalupy posazené nad vesnicí a sousedé udiveně říkali: "To přece nemůže být na holčičky." Bylo - snad jsme tehdy počmáraly nebílenou zeď nebo se vyčůraly do sklepa, který jsme z neznámých důvodů upřednostňovaly před záchodem. Ano, táta byl "pruďas", a přestože se dokázal zklidnit obdivuhodnou rychlostí, naše "kraviny" nezapomínal. Jednou jsme v zápalu hry "na domeček" olámala výhonky z mladé třešně, kterou rodiče starostlivě operovávali, a udělala si tak prakticky věšák na klobouky. Taková zlovůle proti tvořivému lidskému úsilí tátu hluboce zasáhla. Když mi o třicet let později ukazoval svou novou chatu, prohlídku zahrady zakončil u čerstvě zasazené třešinky smutnou výčitkou: "Doufám, že si z ní neuděláš věšák na klobouky."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 14. dubna 2013 v 19:18 | Reagovat

dekuju za tip, urcite si ji necham k necemu nadelit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama