Bernd Perplies – Věk magie 2 – Čas zkázy

9. dubna 2013 v 18:22 | Polgara |  Fantasy
...


K trilogii jsem se dostala čistě náhodou, vlastně od druhého dílu a první jsem si přečetla jen v podobě looku. Nevím, co mě na knížce zaujalo víc, jestli krásná obálka, která mi svým způsobem připomínala trochu sérii Nicolase Flamela od Michaela Scotta anebo anotace.

Taky je chytlavá mapa světa té doby a pak ještě mapa starého Londýna. Byl to svým způsobem naprosto jiný příběh, než na který jsem byla dosud zvyklá. Navíc i to, jak autor popisuje magii…naposledy mě takhle uchvátil Raymond Elias Feist a jeho svět Midkemie.

Jak již tomu bývá zvykem, druhý díl navazuje na konec předchozího. Nevím, jestli by se v knížce vyznal čtenář neznalý předešlého dílu, na to je tam až moc postav a událostí z dějství minulých.

Společně s hrdiny se ocitáme v roce 1987, kdy došlo k narušení prazdroji magie, jenž měl zůstat zapečetěný, ale někdo jej otevřel. To, co mělo zůstat skryté, tak se znovu dostává na povrch zemský a lidstvo se tak ocitá ve velkém nebezpečí.

Právě v té době do hry vstupuje lordmág Wellington, který dělá všechno proto, aby z celé situace využil, co nejvíc. Stejně tak jako splétá vlákna magie, tak splétá i vlákna svých intrik. Je ochotný jít i přes mrtvoly, což už se mu párkrát povedlo, aby dosáhl svého. Všichni ti, kteří s jeho počínáním nesouhlasili, byli buď uvězněni anebo zabiti. Těch pár jedinců, kteří by něco zmohli, tak nyní sedí ve vězení, ale i přes mříže se snaží přemoci jejich nepřítele. Podaří se jim nemožné?

Příběh je svižný, nenudí a díky němu čtenáři před očima ožije viktoriánský Londýn se vším, co k němu patří. Přiznám se, že mě fascinovala i společenská hierarchie a jména, která jsou pro nás známá, ale přesto je autor dokázal pozměnit takovým způsobem, že jste se nestačili divit. Přirostl mi k srdci Holmes, ale ani záporák Wellington nezůstává pozadu. I přes jeho zkaženost a prohnilost je v něm něco magicky přitažlivého.

Nesmím zapomenout na jednu z nejdůležitějších postav a to Jonathana Kentahama, který byl kdysi reportérem magazínu Strend. Právě on patří mezi ty, kteří magii objevili zcela nedávno a učí se ji teprve používat a nemá to zrovna jednoduché, když k tomu připočteme situaci, v níž se nachází.
Zajímavostí na celém vyprávění je také technika. Přeci jenom jedná se o devatenácté století, které bylo technikou prodchnuté a díky magii je tak trochu vylepšené, takže zpestřuje celé vyprávění.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.
Knížku můžete koupita na: Věk magie 2: Čas zkázy

Úryvek:
22. duben 1897, 06:12 hodin SEČ
Anglie, Londýn, tajné haly Řádu Stříbrného kruhu
Něco ho pronásledovalo. Nebyl schopen říct, kdo nebo co to je. Mlhavé postavy v dlouhých pláštích či kutnách ukrývající se v temnotě na okraji jeho zorného pole v neosvětlených domovních vchodech a uličkách vytvářejících mezi hustě natěsnanými budovami temné škvíry.
Pocit ohrožení stále zesiloval. Zježily se mu vlasy v týle a křečovitě se mu sevřel žaludek. Zrychlil krok a vzápětí se rozběhl a pádil po dlážděných ulicích, patrně někde uprostřed Londýna, ale nebyl schopen odhadnout, kde se asi tak může nacházet. Ohlédl se dozadu a uviděl, že se jeho pronásledovatelé sice nepřibližují, ale že se mu je stále nepodařilo setřást.
Náhle přímo před sebou spatřil uprostřed ulice trhlinu, dlouhou a klikatou s roztřepenými okraji, které se zvláštně pohybovaly a připomínaly žhavé uhlí, z něhož šlehají drobounké plamínky. Ne, zjistil náhle svůj obrovský omyl. Ta trhlina není uprostřed ulice, ale v reálném světě. Vyděšeně se jí vyhnul a utíkal dál s nadějí, že už nic tak děsivého nepotká.
Ovšem jeho naděje byly marné. Hned za prvním rohem na něj zívala další trhlina, v níž se svíjela lesklá vlákna připomínající chapadla nestvůry ze zlého snu. O několik kroků dále se rozevřela další. Řítil se stále kupředu jako někdo, kdo pádí důlní chodbou, zatímco za ním s rachotem padá strop, skákal a uhýbal napravo, nalevo, zatímco svět kolem něj se trhal na cáry jako barevný obraz namalovaný na plátně. Pod nohama se mu pletla tápající vlákna spojující se jedno s druhým a splétající s čím dál hustší pavučinou ze třpytivého světla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jiří Jiří | Web | 9. dubna 2013 v 21:51 | Reagovat

Moc dobrý no, doporučuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama