Gemma Malley – Deklarace smrti

9. února 2013 v 16:31 | Polgara |  Sci-fi, Dystopie

...


Nevím, co v poslední době je, ale přijde mi, že autoři pokaždé jednou za čas objeví zajímavou tématiku a z té se potom snaží vytěžit, co nejvíc. Některým se daří zaujmout, jiným zase ne. Máme zde spousty knih o nepříliš radostné budoucnosti naší zemičky, kterých je každým dnem víc a víc. Je to škoda, že se to snaží do čtenáře naprat takhle pod tlakem, protože pak se toho přejí a chce něco jiného. Anebo je to chytrý obchodní tah? Nicméně, daří se jim to.

Deklarace smrti je další příběh vyprávějící o tom, jak by svět ve vzdálené budoucnosti mohl vypadat. Odehrává se v roce 2140. Hlavní hrdinkou je Anna, která právě dosáhla věku patnácti let. Díky jejímu vyprávění se seznamujeme s životem v Grange Hallu, kde žijí Přebyteční. Tedy ti, jejichž rodiče porušili Deklaraci a měli víc než jedno dítě.

Právě pro takovéto účely jsou ustanoveni Chytači, kteří mají za úkol takové děti vyhledávat a odvážet je do ústavu podobných Grange Hallu, kde je vychovávají, aby věděli, jak mají sloužit Vyvoleným. Anna je nyní označená jako Vhodná, tedy někdo, kdo má jakousi budoucnost, byť nepříliš spokojenou.

Ale ona je se svým životem spokojená. Je zcela oddána ideálům, jež do ní celý její život vtloukají a chce za každou cenu zapůsobit na pani Pincentovou, aby mohla pokročit ve svém "vzdělání". Vhodná také znamená, že velmi brzy bude moct odejít sloužit do domácnosti Vyvoleného. Tedy toho, kdo má právo na život, nijak neškodí matce přírodě a bere léky na Dlouhověkost. Anna je přesvědčená, že jedině tak odčiní svůj zločin na matce přírodě a získá si alespoň trochu úctu. Neuvědomuje si však, že se společnosti podařilo udělat to, co plánovala už od začátku. Vymýt Anně a dalším Přebytečným mozek natolik, aby nebyli schopni se nijak bránit.

Jenže i sebevíc dokonalejší zákony mají svoji trhlinu a ne všechno je tak růžové, jak to zpočátku vypadá. Do příběhu vstupuje další Přebytečný, Petr. Jenže on je naprosto odlišný od běžných Přebytečných. Má vlastní názory, nesouhlasí s ústavou, čímž si zadělává na problémy v podobě tělesných trestů a uzavření na samotku. Zároveň v Anně vyvolává pocit, že celý život žila v klamu, i když si to zpočátku odmítá naše hrdinka připustit a brání se tomu zuby nehty.

Při čtení Deklarace smrti se mi občas obracela kudla v kapse nad demagogií, která se v příběhu vyskytla, ale na druhou stranu to bylo čtení, které nutí čtenáře k zamyšlení. Přesto si však říkáte, že by se zákony, které lidé museli stanovit, daly překousnout, kdyby vše bylo v pořádku. Opět se tu vyskytne problém, časem se dozvídáme, že ne všichni s deklarací souhlasí a dokonce existuje i hnutí zbrojící proti zaběhnutým pořádkům.

Dokonce i postavy se vyvíjejí. Nejsou černobílé a člověk si je dokáže oblíbit. I když jsem čekala od konce víc, tak jsem zvědavá na pokračování. Tedy jestli nějaké bude. Ale ta zadní vrátka, která si autorka nechala…nu uvidíme.
Úryvek:
I když Přebyteční nemuseli znát přesný čas, visely v Grange Hallu hodiny ve většině místností. Jednou zaslechla, jak paní Pincentová jednomu z instruktorů říká, že hodiny na zeď patří. A navíc jí připomínají "lepší časy". Anna se domnívala, že vychovatelka vzpomínala na svoje mládí. Možná jí také vyhovovalo sledovat čas na nástěnných hodinách. Nebo ji prostě bavilo sledovat pomalý pohyb ručiček na velkých kulatých cifernících a přesvědčovat instruktorku Dawsonovou, aby Přebytečné učila znát hodiny, ačkoliv to nepotřebovali. Přebytečným je vložili do zápěstí a řídili je digitálně. Voperované hodiny byla úplná novinka v době, kdy se pro Přebytečné zakládala první střediska. Čas byl jejich nepřítelem. Byla to jedna z mnoha věcí, které nebyli hodni. Vyvoleným čas sloužil, ale Přebyteční byli jeho otroky. Připomínalo jim to každé pronikavé zazvonění v Grange Hallu, když oznamoval jídlo, budíček nebo večerku.
Jednou řekla paní Keanová paní Dawsonové, že kromě implantovaných hodin neví o dalších vynálezech. Netušila, že Anna poslouchá. Dneska jsou všichni spokojení, a proto je nebaví něco vymýšlet. Nikdo se tím nezatěžuje, protože to je příliš namáhavá práce. Paní Dawsonová přikývla a dodala: "Jaká úleva." Paní Keanová na ni pohlédla, jako kdyby chtěla něco říct, ale místo toho jen pokývala hlavou a tím vše skončilo.
Hodiny měli Přebyteční uložené pod kůží na zápěstí. Každý pohyb Přebytečných udržoval mechanismus v chodu, a proto nepotřeboval žádnou energii. A nebylo to drahé. S všudypřítomným časem se nikdy nemohli zpozdit nebo předčasně odejít od svých povinností.

Tímto děkuji nakladateství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 9. února 2013 v 17:29 | Reagovat

Četla jsem první vydání této knížky pod názvem Přebyteční, s tím vším s tebou asi souhlasím. Každopádně v originále je myslím asi pět nebo kolik dílů...

2 Polgara Polgara | Web | 9. února 2013 v 17:33 | Reagovat

[1]: Tolik? To máme před sebou ještě velký kus cesty ke čtení. :)

3 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 9. února 2013 v 21:10 | Reagovat

Nevím přesně kolik jako, nejsem si jistá, už si to moc nepamatuji. :D Myslím že nějak tak. :D

4 Adelaine Adelaine | Web | 9. února 2013 v 22:29 | Reagovat

Nevím proč, ale kdykoliv čtu jakýkoliv obsah nějaké knihy, všechny mi přijdou podstatou naprosto stejné, jen jiná jména, trochu jiné téma atd. Ale jinak klasika. Možná proto už nečtu.

5 Brigita Brigita | Web | 10. února 2013 v 0:02 | Reagovat

[4]: Souhlasím, alespoň co se týče kategorie dystopické sci-fi posledních pár let. Při čtení této recenze (která je mimochodem opravdu bravurně napsaná, o tom žádná) mi do hlavy neodbytně naskakovala představa knihy Oškliví (http://www.databazeknih.cz/knihy/osklivi-osklivi-45646). Tu jsem sice nečetla, ale podle popisu mi to přišlo něčím strašlivě povědomé...
Nicméně i tak vypadá Deklarace smrti zajímavě. Jestli nebudu mít co číst... :-)

6 Maaruuskaa Maaruuskaa | E-mail | 28. dubna 2014 v 23:45 | Reagovat

Díly jsou tři a musim říct, že i když je teď opravdu spoustu knížek s takovou tématikou, tahle se mi líbí nejvíc... Obzvlášť konec, který byl skvělý a vůbec jsem ho nečekala, celou dobu jsem přemýšlela, jak to všechno autorka vyřeší a myslím, že se jí to povedlo skvěle :) Ale první díl, teda Deklarace smrti je jenom takové nakousnutí, všechno důležité je až v těch dalších dílech :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama