Smím prosit? (2004)

8. prosince 2012 v 19:38 | Polgara |  Filmy
***

Tento film si sice pouštím pořád dokola, ale přesto stále neomrzel a věžím, že ani neomrzí, už z toho důvodu že je zde přehlídka skvělých herců, nádherné tance a příjemná hudba, která vám bude znít v uších ještě hodně dlouho.

Když pokaždé přemýšlím o tom, jak by měla vypadat správná recenze, začnu nejdříve shánět potřebné technické údaje z různých zdrojů, které pak v bodech sepíšu na papír a následně jsem je převáděla do výsledné podoby psané tak, jak bych to řekla já. Taky podle toho ty recenze vypadaly, sice v nich moje názory byly, ale prostě jsem sama s nimi nebyla spokojená. Asi nejlepší byla myslím na Harryho Pottera a Prince dvojí krve, a pak možná ještě Hvězdný prach.

Technické údaje zůstanou, ale máte smůlu v tom, že moje recenze budou ještě víc amatérské, což znamená, že budu sice film i kritizovat, ale většinou bude převažovat kritika kladná a s filmem Smím prosit?, to začne.

Jde o příběh jednoho právníka Johna Clarka (Richard Gere), který žije stereotypní život. Každý den ráno jde do práce, poté jede metrem domů, kde ho čeká žena s dcerou. Jezdí okolo taneční školy slečny Mitzi, v jejímž okně při jedné ze svých zpátečních cest domů, zahlédne krásnou dámu (Jennifer Lopezová), jež zadumaně hledí ven. Nedá mu to, a doma si na počítači zjistí informace. Díky této krásce a jeho touze po změně nastává v právníkově životě velká změna a on se zapíše do kurzu tance pro začátečníky.

Zpočátku tančí jenom proto, aby mohl být oné krásné tajemné na blízku, ale postupně se do tance zamiluje. Získá, zde také nové přátelé, s kterými se rozhodně nudit nebude. Jenže o svém novém koníčku neřekne své ženě, která začíná mít podezření, že jí s někým podvádí, a proto si najme detektiva, aby jí zjistil pravou podstatu proměny jejího muže.

John se v tanci mezitím zlepšuje a jeho instruktorka (Anita Gilletteová), která je i majitelkou oné taneční školy, ho přihlásí do největší chicagské taneční soutěže. Zpočátku to vypadá, že bude tančit jak klasické tance, tak i latinu. Jenže jemu latina moc nejde, a proto přemluví svého kolegu z práce, jenž shodou náhod chodí do téže školy, aby za něj vzal latinu. Zpočátku se zdráhá, ale nakonec souhlasí.

Jeho žena (Susan Sarandonová), která neví nic o manželově novém koníčku, začne mít podezření, že ji podvádí a proto si najme soukromého detektiva, aby zjistil pravdu...

Americká verze Smím prosit? se inspirovala původní japonskou verzí, kterou režíroval a napsal Masayukimi Suo. Původní verze příběhu vyprávěla o běžném japonském úředníkovi, který, přestože žil poměrně idylický život, cítil, že mu něco chybí, a tak se tajně začal učit tančit. Příběh získal 13 ocenění Japonské akademie a zavítal do USA i do Evropy, kde si získal srdce mnoha lidí.

Aby však příběh pochopil i obyčejný člověk, musel být převeden do nám známého světa, o což se postarala scénáristka Audrey Wellsová, kterou lákala skutečnost, že lidé si dokáží najít svoji zálibu i uprostřed uspěchaného a zaneprázdněného života. Tomuhle tématu se věnovala již v několika svých filmech - Pod Toskánským sluncem a Guinevere, která získala Oscara. Právě proto mohla začít příběh přepracovávat do anglického stylu. Musela změnit prostředí a kulturu, v níž se původní verze odehrávala. Zvolila americký stylu, dala chicagský komický nádech postavám, které ve filmu vystupují, ale hlavně změnila příběh hlavní postavy.

Jedna věc v americké podobě filmu zůstala stejná, jako u japonské verze, a to radost z tance jako takového, pocit, že tvůj taneční partner, zná každý tvůj pohyb.


Většina se příběhu se odehrává v tanečním studiu slečny Mitzi, které je protikladem poklidného rodinného a pracovního života Johna Clarka. I přestože se jedná ryze Chicagské prostředí, převážná většina scén se odehrávala ve Winnipegu v Kanadě, tudíž mohla být vedoucí výroby Caroline Hanania kreativnější. Hanania říká, že ve Winnipegu je mnoho stoleté architektury, která svým stylem připomíná Chicagskou atmosféru. Tahle maličkost jim pomohla při stavbě některých budov, dodělali stavbu vlaku, fasádu některých budov, kvůli vytvoření Chicagského prostředí.

Asi nejtěžším oříškem pro tvůrce filmu bylo taneční studio slečny Mitzi, které mělo představovat místo na němž by si John Clark nedovedl představit, že by zde trávil svůj volný čas.

Hanania musela vytvořit místnost plnou zrcadel, kterou by dle potřeby mohl Chelsom a kameraman John De Berman (Ella Enchanted) osvětlit jednotlivé taneční scény. Nakonec postavili zrcadla tak, aby se dala všemožnými způsoby naklonit, či odsupnout do stran, anebo přikrýt závěsy. Stejným způsobem musela být vyrobena i podlaha, po níž se měla přesouvat kamera, kterážto měla za úkol zabírat nohy tanečníku. Všechno se nakonec vyřešilo k naprosté spokojenosti všech zúčastněných a Chelsom tvrdí, že nechtěl mít ve filmu příliš kamerových triků, jelikož taneční čísla, která má nejradši, jsou ta, která kamera natáčí z dálky. Nakonec se kamera hodně přiblíží, aby zachytila napětí. Prozrazuje také, že herci neměli žádné dubléry.

Richard Gere - John Clarke
Richard zvládl svoji roli na výbornou. Clarkovu nečekanou proměnu zahrál velmi věrohodně a i jeho taneční výkon není zanedbatelný. Je známo, že je těžší hrát, že něco neumím, než umím. Díky své stepovací zkušenosti v muzikálu Chicago, se do tance zamilovala, a proto pro něj nebyl problém tuto roli zvládnout. Gere má v sobě přirozené sportovní nadání - ještě na základní škole cvičil gymnastiku a nyní se věnuje Tai Chi. Navíc mí skvělou pracovní morálku, a proto i po natáčení trénoval tanec do tří nebo čtyř ráno. Nejtěžším oříškem pro něj byl Waltz, který nakonec zvládl na výbornou.
Jennifer Lopezová - Paulina
U téhle herečky mám trochu rozporuplné pocity, protože byla jakoby ve stínu ostatních herců a zaujme spíš pánské publikum. Tančí a hraje skvěle, ale není mi moc sympatická. Na rozdíl od Gera se tanci věnuje profesionálně, a proto pro ni nebyl problém zvládnout všechny tance.
Susan Sarandonová - Beverly
Tuhle herečku, na rozdíl od Lopezové zbožňuji. Roli podezírající manželky zvládla skvěle. Navíc vystihnula atmosféru, kdy se od sebe manželé oddalují a nedokáží najít společnou řeč.
Stanley Tucci - Linky Peterson
Tento muž je naprostým Clarkovým opakem. John je oblíbený, úspěšný advokát a Link je kancelářský podivín, jenž se věčně uráží a který trénuje latinskoamerické tance tajně po nocích, aby si z něho nikdo neutahoval. Navíc svoji pleš maskuje parukou a nosí umělé zuby, kvůli zářivějšímu úsměvu.
Dalšími, neméně zajímavým postavami jsou Johnovi taneční kolegové Chic (Bobby Cannavale), jenž se učí tančit proto, aby mohl balit holky, také proto, že se o tanečnících říká, že jsou výborní v posteli. Zpočátku působí jako nepříjemný otrapa, ale nakonec si i jeho zamilujete.
Další nevšední postavou je černoch Vern, jenž se učí tančit kvůli své tajné snoubence. Tuto postavu ztvárnil herecký začátečník Omara Miller, který si zahrál ve filmu Eight Mile.
Samozřejmě nesmím zapomenout na Bobbie (Lisa Ann Walterová), která ve škole slečny Mitzi tančí proto, že za to nemusí platit. Navíc má pěkně prořízlou pusu a na rovinu říká, co si myslí, což způsobí nejeden problém. Mezi jejími kolegy dostala přezdívku Bobinátor, schválně, kdo uhádne proč?
Samozřejmě nesmím zapomenout na soukromého detektiva, kterého ztvárnil Richard Jenkins a na jeho mladého asistenta Nicka Canona.
Nu a nejlepší nakonec. Majitelka taneční školy slečna Mitzi, kterou ztvárnila Anita Gilletová. Její výkon je též nepřehlédnutelný a obzvlášť část, kde si jde do své soukromé skříňky pro ukrytý alkohol na povzbuzení nálady

Samozřejmě se musím zmínit o hudbě, která je nedílnou součástí filmu John Altman, Stephin Merritt a Gabriel Yared. Pro každou scénu byla vybrána nádherná hudba, která vám bude znít ještě hodně dlouho v uších.

A když v objetí vláčném, po sále kroužit začnem, láska opřede nás kouzlem svým.
V osud uvěříme mžikem, až se večer tiše zeptám: "Jestli tě, o tanec prosit smím?"
Z muzikálu Král a já
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 11. srpna 2013 v 18:16 | Reagovat

Tohle vypadá dobře. Asi si to hned stáhnu :)

2 Amálka Amálka | Web | 13. června 2015 v 16:52 | Reagovat

Moc hezká recenze :) Je z ní cítit, že máš film ráda. Já ho taky shlédla několikrát, protože se mi líbí, je takový nenáročný a pohodový. Teď už jsem ho ale dlouho neviděla, tak příště k žehlení je to jasná volba :-D Díky za připomenutí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama