Rick Riordan - Percy Jackson 1 - Zloděj blesku

6. prosince 2012 v 0:03 | Polgara |  Fantasy
...


Hlavní hrdina Percy Jackson má odjakživa problémy ve škole a za dobu svého studia jich vystřídal šest. Jenže pokaždé to byly události, do kterých se dostal nešťastnou náhodou. Percy trpí hyperaktivitou, je dyslektik a dysgrafik a právě tyto problémy ho nejvíc odlišují od ostatních.

Nebýt kamaráda Grovera, jenž se ho snaží chránit, tak nemá žádné kamarády. Jeho mamka navíc žije s otčímem, kterého nám v příběhu představí pod jménem Gabe. Od Percyho si vyslouží přezdívku smraďoch Gabe. Všechny tyto střípky nečiní jeho život šťastným a nemohou za to jenom problémy ve škole či posměch spolužáků anebo psychické a fyzické útoky od jeho nevlastního otce. Percy si v některých situacích uvědomuje, že je jiný i zvláštním, pro něj nepojmenovatelným způsobem, ale nedokáže jej zatím určit.

Všechno se změní v okamžiku, kdy se vydají na školní výlet od muzea. Zde se mladík střetne se svými spolužáky a profesorka Doddsová si jej pak odvede stranou, aby mu dala trest. Hrdina pak není schopen přesně určit, co všechno se stalo. Včetně toho, jak je možné, že pero jeho profesora, který byl druhým doprovodem, tak se promění v meč. Veškeré události toho dne jsou zmatené a jako by zakryté mlhou. Navíc, když se potom mladík ptá ostatních, tak si nikdo nic nepamatuje. Ani to, že s nimi byla profesorka Doddsová, jejich matikářka, kterou oním mečem zabil.

Po tomto střetnutí začnou další nepříjemné zážitky nabírat na intenzitě a Percy je nucen opustit místo, které bylo jeho domovem. Navíc s ním jde i jeho matka, která se ho právě od tohoto rozhodnutí snažila uchránit. S nimi se vydává na cestu do jistého tábora i Grover, jenž byl po mnoho let jeho jediným kamarádem. Nakonec se z něho vyklube jeho ochránce. Jenže ani putování do tábora, který má být podle jeho přátel pro mladíka jediným bezpečným úkrytem, nic neproběhne v klidu.

Jakmile jsou téměř u cíle, tak jsou napadeni Minotaurem, jenž sice nedostane ani jednoho z mladíků, ale podaří se mu zabít jeho matku. Jakmile překročí určité hranice, tak se ocitá pod ochranou tábora polokrevných. Tedy těch, kteří byli zplozeni božskými rodiči. Jen jeden z rodičů je však bohem, druhý pouhým smrtelníkem. Proto tábor Polokrevných.

Nicméně i zde jsou vytvořeny jakési skupiny podle toho, kdo má jakého otce či matku. Jsou zde děti Árese, Afrodity, Athény, Herma, ale téměř žádné od Velké trojice. Tedy těch nejmocnějších. Dia, Poseidona a Háda. Právě oni mají úmluvu, že nesmí mít žádné děti. Nakonec se však ukáže, že právě Percy je synem Poseidona. Znovu však Percy pociťuje jakousi vykořeněnost od ostatních, protože je jediný.

Všechno se definitivně zvrtne v okamžiku, kdy je náš hrdina obviněn, že ukradl Diův blesk. Proto musí podniknout výpravu a ukradený blesk přinést zpátky jeho majiteli. Spolu s Percym se na cestu vydává jeho kamarád Grover a dcera Athény Annabel. Každý ze tří hrdinů má k cestě svůj osobní důvod, přes však je spojuje snaha pomoci Percymu.

Percyho dobrodružství je vyprávěné v ich formě. Přiznám se, že první jsem viděla film, který mě v některých částech značně otrávil. Nedokázal mi vysvětlit, proč je Olymp v Americe. Jakmile si však přečtete knížku, máte jasno. Je v ní všechno podrobně vysvětleno a člověk je tuto skutečnost ochoten přijmout. Je vyprávěný ich formou z pohledu Percyho Jacksona. Tedy doplněný jeho komentáři, které situaci mnohdy glosují, a čtenář se pak nad knížkou usmívá, protože ono to skutečně vtipné je.

Je to svým způsobem originální příběh, zahrává si s něčím, čeho se doposud ostatní báli. Snad s výjimkou Michaela Scotta, který má příběh podobného, ale přeci jiného ražení. Příběh má svižný děj, čtenář se nenudí a dokáže se vžít do svých hrdinů.

Osobně se mi líbilo i vysvětlení, kde se ukrývá podsvětí, a jak to v něm chodí. Vlastně ani Háda nemůžete doopravdy odsuzovat, i když si říkáte, že za ta staletí by nějaký ten rozum mohl mít. Jenže to lze říct o všech bozích a polobozích, kteří v tomto příběhu vystupují.

Úryvek:
Třída se shromáždila na předním schodišti muzea, odkud jsme mohli pozorovat chodce na Pate avenue. Nad hlavami se nám začala honit pořádná bouřka, mraky byly černějši, než jsem kdy nad městem viděl. Počítal jsem, že to asi bude tim globálnim oteplováním nebo tak, protože už od Vánoc počasí ve statě New York bláznilo. Zažili jsme mohutné sněhové bouře, záplavy i ničivé požáry po úderech blesků. Nepřekvapilo by mě, kdyby se pravě teď blížil hurikán.
Nikdo jiný si toho zřejmě nevšímal. Par kluků házelo sušenky po holubech. Nancy Bobofitová zkoušela něco ukrást jedné ženské z kabelky a pani Doddsová samozřejmě nic neviděla. Grover a já jsme se posadili na kraj fontány dál od ostatních. Mysleli jsme, že takhle nikdo nepozná, že
patříme k té škole - ke škole pro ztracence, kteří jinde neuspěji.
"Budeš po škole?"zeptal se Grover.
"Ne," řekl jsem. "Kvůli Brunnerovi ne. Kdyby mi
konečně dal pokoj. Ja přece nejsem žádný genius."
Grover chvíli nic neříkal. Pak, když už jsem si myslel, že mě pocti nějakým hlubokým filozofickým moudrem, aby mě povzbudil, zeptal se:
"Můžu si vzít
tvoje jablko?"
Neměl jsem moc chuť k jídlu, tak jsem mu ho dal. Pozoroval jsem proud taxíků na Pate avenue a myslel na mamin byt jenom kousek od místa, kde jsme
seděli. Neviděl jsem ji od Vánoc. Hrozně moc se mi chtělo skočit do jednoho taxíku a zamířit domů. Vzala by mě do náruče a radovala by se, že mě vidí, ale taky by byla zklamaná. Poslala by mě rovnou zpátky do Yancy a připomněla, že se musím víc snažit, i když to byla moje šestá škola za šest let, a i z té mě nejspíš vyhodí. Ten její smutný pohled bych nevydržel.
Zdroj obrázku: Fragment
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama