Harry Potter a Relikvie smrti 2. část (2011)

7. prosince 2012 v 23:28 | Polgara |  Filmy

půlnoční premiéra


Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Tak by se dalo označit závěrečné finále této série. Nebýt Nel-ly, tak bych se na půlnoční premiéru nedostala. Sice jsem si hlídala termín prodeje spuštění lístku na poslední část Harryho, ale přesto jsem to pak propáslo. Lístky totiž zmizely půl hodiny potom, co prodej otevřeli. Jé, jak já byla naštvaná. Nicméně na tuhle noc jen tak nezapomenu a ani na to, co jí předcházelo, neboť vypravit se s Nelou nakupovat lístky je o nervy. Ale vezmeme to hezky popořadě.

Nejdřív jsem si musela vyřídit návštěvu u lékaře, místo plánované půl hodinu jsem tam pobyla skoro hodinu, ale aspoň jsem zase pokročila ve čtení knížky od Alexandra Dumase - Robin Hooda. Potom, jsme musela jet k Nel-ly, u které jsem i přespávala si umýt hlavu, protože díky epilepsii musím pravidelně chodit na EEG, ale vypadá to, že pomalu, ale jistě začnu vysazovat léky. Ale mám z toho trochu strachu, když jsem se o to pokoušela minule, skončila jsem s monoklem pod okem a lehčím otřesem mozku, protože můj zatracenej mozek to napětí nevydržel. Takže, umýt si hlavu, sbalit věci na půlnoční a rovnou se obléknout do kostýmu. Měla jsem krásnou černou sukni (půjčenou od maminky naší Nel-ly), bílou halenku a botky, které se k tomu dosti nehodily. Ale nic jiného v tu chvíli nebylo. Kolem šesté hodiny jsme měly sraz s Lanevrou, která mi přislíbila půjčení černého pláště.

Jenže, to jsme s Nel nevěděly, že bude problémy s dopravou, a tak jsme dorazily až o půl hodiny později. Chudák Nel celou dobu poslouchala moje hysterické výlevy, že Lanevra tam už nebude, protože máme až moc velké zpoždění. Nicméně když jsme konečně dorazily na místo, tak už tam čekala. Nešlo ji přehlédnout. Celá v černém, k tomu černý klobouček a přes ruku přehozený skládaný černý plášť. Potom vzájemné vyprovázení na autobusy, Nel si ještě odskočila zakouřit před domov důchodců, a pak jsme se rozešly tam, kam jsme potřebovaly. Lanevra domů, já a Nel směr Nový Smíchov.

Překvapením pro mě bylo, že se promítala i první část sedmého dílu. I když, mohlo mě to napadnout dřív. Ne všichni jsou takoví cvoci, aby si všechny části pouštěli před každou premiérou. Nicméně, u kasy nastaly horké chvilky, poněvadž to chvíli vypadalo, že půlnoční premiéru nepůjdeme, jelikož prodavačka nemohla najít rezervaci. Nakonec se ukázalo, že se dívala na jiný sál. Tak, měly jsme lístky, pláště, tak hupky dupky nakoupit jídlo a pak už jen počítat ubíhající hodiny, minuty, vteřiny...
Měla jsem trochu strach, že mě nebude bavit první část sedmičky, protože jsem ji před nedávnem viděla, ale když se člověk do filmu ponoří, všechny obavy rázem zmizely. Přesto se ani závěrečné finále neobešlo bez exotů. A těmi exoty myslím lidi, kteří na film šli jenom proto, aby mohli říct: "Heč, byla jsem na půlnoční premiéře Harryho Pottera." Takovéhle lidi bych vraždila. Proč tam při merlinových vousech lezl, když mu to evidentně nic neříkalo? Prvně mě dostal, když si vytáhl mobil a začal telefonovat, po pár minutách jsem na něj znovu mrkla, tak mi spadla brada. Pán si totiž bezprostředně sundal jak boty, tak i ponožka a nožky si opřel o protější sedačku. Pak bych ho vraždila za ty jeho rádoby vtipné poznámky a i přítelkyně, která tam s ním byla, mu dosti hlasitě řekla, ať mlčí. Ale on si jel dál podle svého. Děkovala jsem všem bohům, že o půlnoční budu sedět jinde.

Po skončení první části jsme šly do McDonaldu, kde Nel-ly měla sraz s dvěma děvčaty, kterým předala lístky, a pak se šlo klasicky ven. Náš závislák si totiž potřeboval zakouřit. Zde jsme potkaly další dvě osoby, které Nel znala. Možná by bylo jednodušší napsat, koho tam Nel neznala 8D).

Když už se tedy konečně přiblížila půlnoc, na chvíli jsme si sedly ke stolkům před kinem. Jenže, já blbec jsem si právě tehdy nandávala onen černý plášť. Dřív jsem si ho totiž navléknout nemohla, jelikož by mě drahoušek Neloušek nechal stát před kinem. Asi jsem musela působit jako hodně velký exot, protože pár minut potom ke mně přiběhl pán z radia Radiožurnál a pokoušel se se mnou udělat rozhovor. A víte, co mě štve nejvíc? Něco jsem mu tam řekla, ale podle všeho to stejně nakonec nepoužil. Mluvila jsem, ale trochu jsem koktala. Protože, buďme upřímní, kdy se vám naposledy stalo, že vás odchytil někdo ze zpráv (i když to byly "jen" zprávy do rádia)? Naposledy jsem takhle nedobrovolně byla v pořadu Magnesia Litera, kde byl dokument o antikvariátech a já tam v té době měla praxi a vedoucí mi to oznámil až těsně před vypuknutím. Zřejmě věděl, že bych se jinak v čas zdekovala.
Půlnoční premiéra začala trochu později, protože se čekalo na pár expertů, kteří i na představení dokázali přijít pozdě. Potom, co konečně přišli všichni, začal i film. Jé, jak já byla natěšená. Reklamy byly krátké a řekla bych, že to tak bylo i záměrné.
Nu a konečně tu byl první záběr filmu. Lord Voldemort nad Brumbálovou hrobkou. A pak, nás vrhli rovnou do akce. Žádné chození okolo horké kaše, rovnou nás hodili do víru událostí. A já pořád nevím, zda ji mám za to děkovat, anebo je proklínat. Poslední část celé série nebyla špatná, ale její dřívější kolegyně mi přišla jaksi propracovanější možná i víc dokázala zapůsobit na city. Tady to fungovalo trochu naopak, první akce, a až pak reakce. Navíc mě zarazilo, proč tomu dávali 3D efekt, když byl stejně nejvíc vidět pouze u bitev, honiček a podobně laděných scén. Navíc mi přišlo, že na to jak si dali velkou pauzu, to trochu odflákli.

Některé postavy si zasloužily mnohem víc prostoru, než dostaly, Fredova smrt byla doslova vykastrovaná a na to, kolik mu dali jak ve filmu, tak v knížce prostoru...tohle si Fred Weasley prostě nezasloužil. Ale i přesto je to jeden z filmů, na který nezapomenete a je jedno, jaké reakce ve vás vyvolává. Zaryje se vám pod kůži víc, než byste sami chtěli.

A jaké okamžiky mě uchvátily? Třeba plán našeho tria, kdy na sebe Hermiona vezmu podobu Belatrix a Ron jakéhosi smrtijeda a společně se vypraví do Gringottovy banky, aby se pokusili získat další viteál ukrytý v trezoru naší Belly. Potom to vysvětlení, jak se skřetům daří udržet draky na jednom místě, následný útěk z banky.

Fascinující byl okamžik, kdy Harry hledá viteál v podobě diadému a jeho rozhovor s duchem Šedé dámy. Nu, tady se pěkně vyřádili a stálo to za to. Scéna v komnatě nejvyšší potřeby. Okamžik, kdy jde Dracovi o život a naše tri se mu vydá na pomoc, i přestože tím hodně riskuje. Nicméně, zde Ron pronese hlášku ve stylu: "Harry, jestli kvůli němu zemřeme, tak tě zabiju." Rupert Grint je v první řadě komik a jakoukoliv scénku, kterou má Ronovým stylem zlehčit, zvládne bravurně.

Dalším silným okamžikem filmu je vytváření ochrany v Bradavicích, které předchází Harryho návrat do školy. Potěšili mě tím, že prostor předvést své kouzelnické umění dostala i Minerva McGonagallová. Sice si myslím, že mohla dostat ještě vícero minut, ale i to málo mi stačilo. A pak ta její reakce, kdy stojí vedle Molly Weasleyové a sledují pochodující brnění...ostatně i naše maminka dětí s rezavými vlasy předvedla, že když se pokusí někdo ublížit její rodině, má se na co těšit. I když ten souboj...vidíte souboj dvou silných osobností, který je vzápětí utnut ztuhnutím Belly a jejím závěrečným rozprsknutím. V tu chvíli si říkáte jedno: "To je všechno?"

Dovolím si tvrdit, že teď se zmíním o nejočekávanější části filmu. Severusova smrt a jeho vzpomínky. Nela na část se vzpomínkami nadávala, že čekala něco víc, ale mně se líbilo. Navíc jsem byla ráda, že to, jak Nagini profesora vraždí, bylo ukázané jenom...ehm, decentně.

Překvapila taky herečka, která na sebe vzala podobu Narcisy Malfoyové. Ano vím, bylo to tak i v knize, ale když jste potom viděli, jak přistoupila k ležícímu Harrymu, jenž hrál mrtvého, a vyptávala se ho na Draca, a pak s klidem oznámila, že Vyvolený je mrtvý, i když nebyl. V tu chvíli si získala veškeré mé sympatie. Ještě se musím zmínit o scéně, kdy je s Voldemortem v bance a jejíma očima sledujeme tu zkázu.
Voldemortova smrt byla zvláštní. Stejně jako v knížce se jim podařilo ukázat, že i když byl za dob své slávy a největší síly obklopen služebníky, byl pořád sám. Nikdy nepoznal to, co Harry, a proto ani nemohl zvítězit. Jediným jeho skutečným přítelem byl zřejmě had Nagini, který byl zároveň jeho viteálem. Zarazil mě souboj Harryho a Voldemorta. I když ne zarazil, spíš překvapil. Ten se jim kupodivu povedl a na konci mi bylo Voldyho až líto.

Zarazil mě epilog. Ten se mi nelíbil ani v knížce, byl až moc sladký, ale tady to byl kýč největší a člověk, aby slzel dojetím, tak umírá smíchy. A to jsem na druhé části posledního dílu byla ještě jednou s přítelem. Taky se netvářil moc nadšeně a říkal, že se s tím závěrem dalo udělat něco víc. Ale přes těch pár záporů si z kina odnesete hodně zážitků a pořád budete dumat nad tím, jak by ten film vypadal, kdyby...
Zdroj obrázků: Moviezone
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 terezka66 terezka66 | Web | 7. prosince 2012 v 23:34 | Reagovat

moc hezky napsaný článek, dlouho jsem se na Harryho nedívala, budu muset napravit ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama