10 let s příběhy paní Rowlingové

8. prosince 2012 v 20:58 | Polgara |  Zaujalo mě
***


Co říct víc? Je to klišé? Ano je, ale vystihuje situaci. Vždyť na Harrym většina z nás vyrůstala, a když už ne vyrůstala, tak se díky němu vrátila zpátky do dětských let. A já na závěr mohu k větě v nadpisu pouze dodat, že nebýt paní Rowlingové tak...tak co? Mohu prohlásit, že příběh o černovlasém brýlatém čaroději je jako mnoho dalších? To bych urážela nejenom vyprávění samotné, ale i ženu, která ho vymyslela. Ano, jsem nostalgický cvok, jenž tomuto světu zcela propadl a našel si díky němu přátelé, s nimiž se setkává i ve skutečnosti, ale především jsem se naučila psát. Vyjadřovat se a hrát si se slovy. Proto nemohu a ani nechci říct, že Harry Potter je průměrné vyprávění. V podstatě to nelze prohlásit o žádné knize. Vždyť každý děj, jenž v nás zanechá nějaké emoce, donutí nás o něm přemýšlet je hodnotný.

Vzpomenete si, jak jste se dostali ke knižní sérii, jejíž hlavní název je Harry Potter a...? Však to znáte Harry Potter a Kámen Mudrců, Harry Potter a Tajemná komnata, Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, Harry Potter a Ohnivý pohár, Harry Potter a Fénixův řád, Harry Potter a Princ dvojí krve. Nu a jako poslední Harry Potter a Relikvie smrti. Sedm částí, které nás postupně seznamují se světem kouzelníků, jenž se ukrývá před lidmi, kteří kouzla neovládají - mudly. Jenže, ani oni nedokážou zabránit tomu, aby se jeden z nich stal tím nejmocnějším černokněžníkem, který kdy žil. Oním zlým kouzelníkem je Lord Voldemort, bývalý student školy čar a kouzel v Bradavicích, který se vydal svoji vlastní cestou. A právě on se stane důvodem, proč Harry nikdy nepozná rodiče. Jakmile dosáhne jednoho roku, černokněžník se vypraví do domu jeho rodičů, zabije je, chce zabít i dítě, ale to nějakým zázrakem přežije kletbu smrti.

Na to však doplatí pán zla, jenž se doslova rozplyne. Ze dne na den zmizí a není po něm ani památky. A tak se roční dítě stane Chlapcem, který zůstal naživu. Den jeho narozenin se pro mnoho kouzelníků stane významnou událostí, neboť díky němu skončila jedna dlouhá válka. Ale je tomu skutečně tak? Jak praví jedno moudré přísloví, ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá. Harry je dán na výchovu ke svému strýci a tetě, kterým se také narodil syn, jehož pojmenovali Dudley. Tito příbuzní, najdou druhý den přede dveřmi malý uzlíček, v němž Harry spokojeně spí a netuší, co ho čeká. V ruce drží dopis, který tam zanechal Albus Brumbál ředitel jedné kouzelnické školy a velmi mocný čaroděj. Potom nás autorka příběhu přesouvá do okamžiku, kdy je mladíkovi 11 let. Momentálně se nachází v přístěnku pod schody, který je zároveň jeho pokojem a uvědomuje si svoje blížící se narozeniny. Nic od nich nečeká, protože jeho teta a strýc ho zrovna nemusí a dávají mu to patřičně najevo. Hlavním středobodem jejich zájmu je jejich rozmazlený synáček. Jenže, tentokrát musí nechtěného příbuzného vzít s sebou, poněvadž nikdo jej nemůže hlídat a samotného doma Harryho taky nechtějí nechat. Proto ho chtě nechtě vezmou s sebou do zoologické zahrady.

A právě zde (náznaky tu již byly dřív, ale teprve tady se plně projevily) Harry objeví, že není obyčejným chlapcem, ale že má zvláštní nadání mluvit s hady a dokáže nechat mizet věci. Strýc Vernon a teta Petunie jsou na něj rozzlobení, poněvadž v teráriu pro hady nechtěně uvěznil svého bratránka. Jakmile přijedou domů, tak se na mladíka snese sprška výčitek. Nicméně, hned po této příhodě začnou Harrymu chodit zvláštní dopisy. V jejich přečtení mu brání šílený strýce, který si nechce přiznat, že selhal. S Petunií si totiž slíbili, že Harryho do té divné školy nepustí a pokusí se z něj tu "nenormálnost" dostat. Aby těm divným lidem zabránili v posílání dopisy, odjedou nejdříve do hotelu, odkud jsou nuceni prchnout na ostrov vzdálený civilizaci. Vernon je sám se sebou spokojen, ale netuší, že osobu, která ty dopisy posílá, jenom tak neodradí. A tak se i přes snahy příbuzných Harry dostává do Bradavic, kde nachází přátelé i nepřátelé, ale především zjišťuje, že není tak podřadným tvorem, jak mu to celou dobu vnucovali jeho poslední žijící příbuzní.

I přestože je čarodějnická série vyprávěna z pohledu hlavního hrdiny, autorka se nezaměřuje jen na jednu postava, ale časem čtenáře seznamuje se všemi postavami, které se tam objeví. kousek po kousku tak odhalujeme všechny podrobnosti, které vedly ke zrození nejobávanějšího černokněžníka, ke smrti Harryho rodičů a závěrečnému finále, které skončilo nejenom coby knižní série, ale i coby série filmová. Sedm dílů, sedm filmů a několik let čekání na vyvrcholení poslední bitvy.

Vzpomenete si, jak jste se k tomuto příběhu dostali? Já díky pobytu na jednom táboře, kde měla jedna kamarádka druhý díl této série. Četla jej po několikáté, proto mi jej bez problémů půjčila a já po něm bez váhání chňapla. Je to deset let zpátky, co se ke mně tento příběh dostal a dosud ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem stála fronty v knihkupectvích a netrpělivě čekala na další díly. To čekání pro mě bylo nekonečné. Z tohoto důvodu jsem si ho zkracovala brouzdáním po internetu, vyhledáváním informací, sbíráním všech obrázků, samolepek, plakátů s postavami hlavních hrdinů. Jé, kde jsou ty časy, kdy jsem si tajně četla pod peřinou, v pravé ruce držíc baterku, levou jsem obracela stránky a bylo mi fuk, že ráno budu nevyspalá, protože půjdu pozdě spát. První díl jsem zdolala během dvou nocí, ani si nepamatuji, proč jsem nečetla přes den.

Potom mi maminka na moje úpěnlivé naléhání postupně kupovala všechny díly a já knížky hltala kapitolu po kapitole. Když měl vyjít další díl, pročítala jsem si ty staré znovu, abych měla jistotu, že jsem nic nezapomněla a neunikla mi žádná maličkost. Vzpomínám si, že pátý a šestý díl jsem přečetla během jednoho dne. Sedmička už byla horší, protože všechno vrcholilo a já si uvědomovala, že jakmile dočtu poslední stránku, tahle mánie skončí. Ale neskončila. Pokračovala dál psaním nepříliš povedených fan fiction, udržováním kontaktů s těmi, kteří také měli (ale z nějakých důvodů psát přestali) anebo ještě pořád mají blogy, kam píší. A to nám všem zůstalo. Někteří z toho vyrostli, jiní díky Harrymu začali bádat literatuře hlouběji. Nejenom v té části, která se zabývá světem fantasy. Někteří blázni šli tento obor dokonce studovat, jiní nad tím mávli rukou a smáli svým pošetilým snům.

Přesto neodolám, abych si také nevzpomněla na aféry, které Harryho Pottera a autorku tohoto světového bestselleru provázely. Vzpomínáte na tu autorku, která paní Rowlingovou zažalovala, protože jí prý ukradla některé názvy tvorů? Nejvíc jí vadil pojem mudla a jiná jména. Tenkrát mi to přišlo od oné autorky jako snaha svést se na slávě, kterou si Rowly vydobyla. Šlo o spisovatelku Stouffer a její knihu Legenda o Ráhovi a mudlech. Nevzpomínám si, jak rozepře dopadla a nechci vyznívat škodolibě, ale Stouffer jaksi upadla v zapomnění.

Dalším problémem byly neoficiální překlady knih. Většinou (začala jsem si toho všímat až od pátého dílu) se našel nějaký aktivista, který si koupil verzi v angličtině a bez povolení ji přeložil. Díky tomu jsem tak přečetla pátý a šestý díl. Nicméně, i přesto jsem si knížky potom koupila a řekla bych, že tak učinili všichni, kteří Harrymu propadli.

K filmům nemám co říct, většinou jsem se o nich vyjádřila v článcích. Ale pouze šestý a sedmý díl. Pátá zfilmovaná verze mě docela dost zklamala, souboj Brumbála s Voldemortem nebyl špatný, ale vadila mi ta vykastrovaná část o Fénixově řáduchyběla mi i rozmlácená ředtitelova pracovna. Hádky Dolores s Minervou, vždyť tam byla všehovšudy jen jedna...ale povedla se jim dvojčata, Sirius je nezapomenutelný, ale má tam taky minimum prostoru. Navíc mi chyběla hádka Harryho s ředitelem. Fňuk. Zbývající díly ušly, ale že by mě nějak nadchly se říct nedá.

A teď k postavám. Je zvláštní, že většinou zatracovaný Brumbál mě jako postava zaujal. Jen mi přišla zbytečná jeho smrt. Ano, byl to zřejmě manipulátor, ale na druhou stranu bojoval o to, aby bylo zlo zničeno a nepřímo se mu to podařilo, i přestože k tomu využil druhé. Jako každý měl svoje chyby, ale kdo je nemá? Nicméně jsem trochu víc prskala, když o něm ta slípka Holoubková napsala "životopis"...to jsou starosti, což? Potom jsem si oblíbila Hermionu. Zpočátku otravný a nesnesitelný šprt, z kterého se pak vyklube skvělá kamarádka s neuvěřitelnou pamětí a talentem na jakákoliv kouzla. Navíc, ta její proměn ve čtvrtém díle z ošklivého káčátka na krásnou labuť je fascinující.

Nesmím samozřejmě zapomenout na postavu profesora lektvarů Severuse Snapea. Myslím, že málokterá postava tak fascinuje jako tento tajemný profesor. Nevíme o něm v podstatě nic, jenom to, co se dozvídá Harry a tak ho vidíme Harryho očima. A ten ho moc zrovna nemusí, což se však časem (až skoro na konci série) začne měnit. Přesto o něm vzniklo nejvíc fan fiction povídek. Proč právě on? Co nás tak fascinuje na mastných vlasech (nikdy nezapomenu na jednu nejmenovanou povídku, kde bylo napsáno: Ano, bylo to tak, jak předpokládala. Jeho vlasy nebyly mastné, ale lesklé. Tohle jsem vydýchávala ještě měsíc na to). Potom je módou ze Severuse dělat milovníka s vytrénovanou postavou (a všichni jsou z toho pokaždé překvapení). Nejčastěji se zamiluje právě do Hermiony anebo do nějaké Mary sue. Jenže, ne všechny postavy ve fan fiction jsou Mary Sue, což dokazuje třeba Portrét pro Bradavice od evi anebo parodie od Paccia Domna. Přesto mám nejradši ty povídky, kde se dá dohromady s Hermionou. Jop, ještě jsem zapomněla na povídku, kterou překládá evi z angličtiny a jmenuje se Odmítnutí. Dokonalost, ať se evi vrhne na cokoliv, pokaždé to má úroveň a její povídky, překlady, recenze, informativní články se čtou nádherně.

Potom se mi líbí ještě stránky od Catriony, taktéž autorka fan fiction povídek a překladů, zveřejňuje také povídky dalších autorů, takže se u ní nudit nebudu. Další je Leonyda, ale ta se nevěnuje jen fan fiction, ale i své vlastní tvorbě a podařilo se jí (byť na vlastní náklady) vydat knížku. Nu, ale zpátky k postavám.

Z profesorů mě zaujala Minerva McGonagallová, přísná, ale spravedlivá a co jsem tak pochopila, dokázala studenty zaujmout a donutit studenty, aby v jejích hodinách dávali pozor. Navíc si mě získala její reakci na téměř úplném konci pátého dílu, kdy se zastávala Hagrida, jehož chtěli zatknout, ale než stačil cokoliv udělat, ti pitomci z ministerstva na ni vyslali několik kouzel najednou. Pak opět zaujala v šestém sedmém díle a tím, jak se stavěla na obranu studentů proti těm, kteří jim ubližovali, což ostatně dělala celou dobu své profesorské praxe. Vždyť to byla právě ona, kdo objevil Harryho schopnost ovládat koště, aniž by se to musel učit.

Nesmím zapomenout na Remuse Lupina, jé, co bych za takového profesora dala. Není přísný, pobaví, ale přitom naučí a udrží si ve třídě pořádek. A při představě, že bychom někoho takového měli třeba na některý předmět jakým je světová literatura, naučná literatura či nauka o knize. Jééé, no nic, popojedeme.

Je těžké vybrat, jakou postavu mám nejraději, každá mě něčím učarovala. Nicméně mě však zarazilo, kolik jich na konci nechala umřít a některá úmrtí mi přišla zbytečná. Obzvlášť mě zarazil smrt Remuse Lupina a Nymfadory Tonksové. Nebyli zas tak slabí, co se týče kouzlení, aby jen tak umřeli v bitvě. Hagrid, Hedvika, Albus, Sirius, Severus. Ano, probíhala válka, musely být oběti, ale že až takové?

Ale přesto všechno, těch pár chyb, jež jsem v příběhu našla, děkuju paní Rowlingové za její nápad. Za svět, který je nám tak vzdálený a přitom tak blízký. Přeci jenom, co kdyby se kouzelníci skutečně ukrývali mezi námi?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jůů :) Jůů :) | 5. července 2013 v 15:55 | Reagovat

Hagrid umřel?? O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama