Vicki Myronová, Bret Witter – Dewey

24. listopadu 2012 v 17:21 | Polgara |  Světová literatura
***




Co psát o autorce, o níž se dozvíte z jejího vyprávění? Právě ona se stala jakousi maminou pro nádherného zrzavého kocourka, kterého našli mezi vrácenými knížkami. Po dlouhém přesvědčování rady se nakonec stal právoplatným obyvatelem knihovny, jenž neuvěřitelným způsobem ovlivnil životy lidí v malém městečku Spencer, poblíž Iowy. Společně s Vicki poznáváme kocourkův život v knihovně, to jak se seznamoval s místními, jaký vliv na ně měl a jak dokázal pozvednout malé, téměř zapomenuté městečko.

Zajímavým kladem knížky je, že se nevěnuje jenom jedné roztomilé rezavé kočičce.

Autorka velmi zajímavým způsobem popisuje okolí Spenceru, tedy i samotnou Iowu. Dozvídáme se o jejich obyvatelích a zvycích, které panují na farmách v okolí. Hezkou částí knížky je popis toho, jak funguje knihovna předtím, než přijdou čtenáři, vztah knihovníku k lidem. Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.

Chci tím říct, že knížka není jenom o kočce, ale o tom co všechno naše zvířátka dokážou a jaký vliv mají na naši psychiku. Náš kocourek se dožil dlouhých 19 let, stal se mediální hvězdou, jezdili za ním lidé z dalekých končin jenom proto, aby poznali, čím je Dewey tak výjimečný. Osobně mě příběh okouzlil. Jeden se neubrání tomu, aby zrzounka nesrovnával se svými zvířecími miláčky, kteří ho taktéž každé ráno vítají a čekají, až je panička nakrmí.

Pobavil mě skeptický pohled jedné mé spolužačky, kterou fascinovalo, jak někdo může dát na obálku jenom fotografii kočky. A proč ne? Jsou i horší obaly. Navíc, když jsem ji pak násilně donutila přečíst pár stránek, kde se Vicki nevěnovala jenom Deweyemu. Změnila názor, tedy aspoň v to doufám.

Úryvek ze strany 75
Během pěti minut už požár zuřil na obou stranách Grand Avenue a nevelký sbor místních hasičů neměl šanci s tím cokoliv udělat. Čtrnáct okolních měst poslalo do Spenceru své muže i vybavení, jenže tlak vody byl tak nízký, že se do hlavního potrubí musela čerpat voda z řeky. Když požár dosáhl vrcholu, chytil i chodník na Grand Avenue. Do večera shořelo třicet šest domů i s dvaasedmdesáti krámky a podniky, které v nich sídlily - byla tedy zničená víc než polovina obchodů a živností ve městě.
Nedokážu si ani představit, co se tehdy těm lidem při pohledu na kouř visící nad poli a na doutnající pozůstatky jejich milovaného města honilo hlavou. To odpoledne jim severozápadní Iowa musela připadat jako strašně osamělé místo, naprosto izolované od okolního světa. V téhle oblasti města umírají. Okna obchodů kryjí okenice, život jde dál. Většina rodin ve Spenceru bojovala v tomhle kraji o živobytí už po tři generace. Teď, zrovna když se blížila velká hospodářská krize - na pobřežích už v té době řádila naplno, avšak do vnitrozemských oblastí, například do severozápadní Iowy, pronikla až v polovině třicátých let - srdce Spenceru shořelo na popel.

A teď úryvek ze Deweyeho života, strana 82
"Vida, Dewey, jakpak se máš? Neviděla jsem tě," oslovili ho, když ho konečně našli, a natáhli ruku, aby si ho pohladili. Dewey jim nastavil k pohlazení temeno hlavy, ale zůstal na svém místě a nešel za nimi - k jejich očividnému zklamání.
Ale za chvilku, jakmile na něj zapomněli, jim vyskočil na klín. A tehdy jsem viděla, jak se jim po tváři rozlévá úsměv. Ten úsměv však nevyvolávala prostá skutečnost, že u nich Dewey deset nebo patnáct minut poseděl, především jim dělalo dobře, že zrovna jim věnuje zvláštní pozornost. Když už byl u nás Dewey skoro rok, svěřovaly se mi desítky pravidelných návštěvníků knihovny: "Já vím, že Dewey má rád všechny lidi, ale víte, se mnou si utvořil takový zvláštní vztah."

Zdroj obrázku Neoluxor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama