Simon Richard Green – Šance pro ducha

30. listopadu 2012 v 23:26 | Polgara |  Fantasy
***



Vzhledem k tomu, že je to moje první seznámení s tímto autorem, tak nemohu moc porovnávat s ostatní tvorbou. Nicméně až se k tomu dostanu, tak si chci přečíst příběhy Johna Taylora, Jestřába a rybářku, takže snad budu potom moudřejší. J
Jedná se příběh, který by se dal zařadit jak do hororu, fantasy, ale nejdominantnější částí jsou humoristické prvky, které nás provází celým příběhem. Ty hlášky, které tam padnou se jenom tak nezapomínají. Jejich funkcí také je odlehčit hrůzně vypadající situaci, ale tak, aby ji nezesměšňoval, a v tom je Green mistr ve svém oboru.
Hlavním tématem příběhu jsou duchové, kteří zůstali v našem světě, i přestože tu nemají co dělat. A právě v tomto okamžiku nastupuje Carnackiho institut, jenž má za úkol tyto nezbedné duchy poslat tam, kam patří. Právě na místa poznamenaná paranormální aktivitou posílá svůj tým nejlepších agentů. Sem patří J. C. Chance, Melody Chambersová a Štístko Jack Palmer. Každý z nich má nějaké speciální schopnosti, jimiž vyniká.
Chance je jakýmsi šéfem jejich malé skupiny, k tomu ho předurčila jeho odvaha, chytrost a statečnost. Melody Chambersová je expertem na techniku, kterou ji poskytuje její organizace při boji s duchy. Jediná z týmu dokáže ovládat všechny věcičky, jež jim mnohdy zachrání život. Štístko je telepat, který díky svému daru bere spousty prášků, aby dokázal přežít každodenní nápor toho čemu je vystaven. Každý z hrdinů má jak své přednosti, jež ho činí silným a výjimečným, tak své slabosti, které z něj dělají přiměřeně obyčejného člověka.
Jako v každém jiném příběhu, tak i zde má Carnackiho institut svého protihráče, který dělá všechno proto, aby přivodil zkázu našeho světa a zlikvidoval tak zvaný alfa tým bojovníků dobra. I když, ono dobro a zlo v tomto vyprávění je dost nadhodnocený pojem. Jedná se o Natashu Changovou a Erika Grossmana, což jsou pro změnu agenti v řadách Crowlyho institut.
Oba dva týmy se setkají v okamžiku, kdy jsou svými organizacemi vysláni na stanici londýnského metra, která se jmenuje Oxford Circus. V tomto okamžiku se příběh na chvíli rozdělí do dvou pohledů. Green nám totiž dovolí nahlédnout do myšlení Natashy a Erika. Bez Erikova myšlení bych se klidně obešla, to je úchyl prvního stupně a Natasha mu značně konkuruje, ale oproti němu je trochu "normálnější." I když, Natasha je stejně jako Štístko telepat, je na desátém stupni a když narazí na ducha, tak ho pozře a dost se v tom vyžívá, jelikož to pro ni představuje jakousi krmi.
Některé scény jsou drastické i pro silné povahy. Například okamžik, kdy jsou agenti Carnackiho institutu v metru a zrovna před nimi zastaví pekelný vlak, kde jsou uvězněni cestující.

Úryvek ze strany 102 až 103:
Pára se už rozptýlila a odhalila řadu vagonů, táhnoucích se přes celou délku nástupiště.
Každý z nich byl napěchovaný lidmi, muži a ženami s dopoledne, chycenými a uvězněnými, a pak odvlečenými kdovíkam, pohřešovanými až do teď. Byli tam už celé hodiny, putovali, jen bůh sám ví kam, temnými místy pod zemí. To je dohnalo k šílenství a nakonec se pustili do sebe navzájem. JC, Štístko a Melody bezmocně pozorovali, jak se uvěznění cestující rvali mezi sebou holýma rukama. Polonazí, roztrhanými, rozcupovanými šaty, útočili jeden na druhého jako zvířata, obličeje zkřivené divošskými, primitivními emocemi. Zabíjeli, znásilňovali a požírali se navzájem. Smáli se, plakali a vyli jako zavržené duše, kterými skutečně byli. Okna vagonů byla zamazaná krví, výkaly a jinými tekutinami s rozervaných orgánů, ale ne dost, aby skrze ně nebyla vidět ta hrůza uvnitř. Řev, který se z vagonů ozýval, byl skoro nesnesitelný, příšerná směsice zvuků, jaké by nikdy neměly vycházet z lidských úst.
Green dokáže skvěle vystihnout pocit bezmocnosti a hrůzy, která jej následuje. Následné sesypání hlavních hrdinů je toho víc než dostačujícím důkazem. Nicméně všichni jsou si vědomi toho, že jenom na jejich pevné vůli záleží osud světa. Je zde vysvětlen i důvod proč Štístko bere tolik léků. Zároveň s tím je čtenáři podán důkaz, že se nejedná o zavrženíhodnou slabost, ale snahu přežít okamžiky jako jsou ty, co prožijí v metru.
Dalším mezníkem je ten, kdy se od svých druhů oddělá Chance a vydá se za duchem, kterého spatří. Netuší však, že onen duch je důležitý nejenom pro něj, ale i proto, co se děje v metru.
Sama se divím, že tento autor je v našich luzích a hájích takhle málo známý, přičemž jeho dílka jsou ve světě hodně prodávaná a proslavená. Nevím, zda za to může jeho nezaměnitelný humor, či zajímavé charaktery anebo směsice žánrů, které dokáže spojit dohromady v jeden celek a udělat z nich něco nezapomenutelného.
Jedna: Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Protože mě zaujaly útržky, které mi z ní předčítal přítel. K tomu, abych si tuto sérii přečetla, přispěla i tématika, jíž se příběh zabývá.
Dvě: Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Zahánění duchů
Tři: Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Hledání
Čtyři: S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Upřímně? Nechtěla bych být nikým, kdo se v příběhu objeví.
Pět: Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Jak už jsem se zmiňovala výše, tak je to především Greenovo umění skloubit několik žánrů najednou a udělat z nich něco originálního a chytlavého.
Šest: A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tuto otázku ponechám bez odpovědi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama