Severusovy myšlenky

21. listopadu 2012 v 21:24 | Polgara |  Fan fiction povídky
Jedna z mých novějších povídek, kterou jsem napsala na přání Nel-ly.



Jindy tmavou místnost osvětlovalo světlo plamenů vycházející z krbu. Severus si povzdechl a křeslo, které dřív stálo poblíž jeho rozsáhlé knihovny, přesunul blíže k plamenům. Nevýhodou sklepení byla všudypřítomná zima. I když venku bylo parné léto, tady to vypadalo jako na severním pólu. Chlad, nevlídný vzhled sklepních prostorů. Proto se snažil o to, aby aspoň jeho pokoj, jenž byl ukrytý za učebnou, vypadal přívětivě. S povzdechem usedl do křesla, a poprvé, po mnoha letech pocítil únavu a touhu být někým obyčejným.
Na venek musel hrát roli, kterou si sám určil. Maska, kterou byl nucen nosit, se stávala čím dál tim obtížnější. I přestože rozevřel knihu, kterou vzal s sebou s tím, že bude číst, text nevnímal. Jeho mysl si dnes zřejmě umanula, že se bude zaobírat něčím, co nezmění. Kolik špatných rozhodnutí způsobilo události, které by nyní rád změnil. Jenže, jak mu často zdůrazňoval Brumbál, zahrávat si s minulostí, je špatné.
Aniž by si toho všimnul, kniha mu sklouzla z kolen na zem a s tichým žuchnutím dopadla na zem. On však všechny zvukové vjemy ignoroval. Jaké by to bylo být někým, kdo neslouží dvěma mocným čarodějům? Někým, kdo žije naprosto obyčejný život? Vzpomněl si na větu, kterou kdysi někdo pronesl v jeho přítomnosti. Byl to Brumbál? Možná. Říká se, že všechny jednou dožene jejich minulost a budou nuceni skládat účty za vše, co způsobili. Je to pravda? Anebo ty účty platí už teď? Proč nemůže jít nic jednoduše?
I když se snažil sebevíc potlačit myšlenky na minulost, ony jej dohnaly. Donutily jej oživit to, co ho bolelo ze všeho nejvíc. Rozhodnutí, volba či osud, které určily jeho budoucí život.
Nejhorším trestem, pro něj bylo, se dívat na živoucí kopii Lily a Jamese Potterových. Na dítě, které pojmenovali Harry James Potter. Za co ho trestají? S tím, že ten kluk je celý James, by se smířil. Děsila ho však skutečnost, že podle informací, má oči po Lily. Při té myšlence zavřel oči a vrátil se do minulosti, kdy se jej právě ona zastávala. Do doby, kdy jej tato mladá žena dokázala pochopit. Brala ho jako člověka, ne jako zatracence, kterému je zapotřebí ukázat jeho místo.
Nikdy nedokázal pochopit, proč ho bránila. Ale jakmile si vzala Pottera, ztratil ji definitivně. Většinu času, v skrytu duše ukrýval přání, že by on mohl být jejím vyvoleným. Jenže, utápěním v sebelítosti ničeho nedosáhne. Snažil se smířit s tím, že je tu od toho, aby byl vždy rozdělen. Aby patřil mezi ty, kteří musí volit povinnost předtím, co by chtěli oni sami. Jediné, co udělá, bude, že o tom klukovi zjistí co nejvíc. Musí přeci existovat nějaké záznamy. Navíc pochyboval o tom, že jej Brumbál nechal nehlídaného. A až zjistí vše potřebné, zajde za ředitelem.
Právě končilo léto a začínal nový školní rok. Pro některé to znamenalo již zaběhnuté koleje, pro jiné nový začátek. Severus Snape si uvědomoval, že letošní rok bude Bradavice něčím výjimečným. Ostatně, ani nebylo divu. Vždyť letos měl nastoupit syn Lily a Jamese Potterových. Nedávno měl s ředitelem rozhovor, a podle toho, co se dozvěděl, byly s kontaktováním mladého čaroděje problémy. Nicméně, nakonec slavili úspěch.
Přesto na tom Severus neshledával nic úspěšného. Jestliže bude dítě stejné jako jeho otec. Mají se na co těšit. Jenže, to si ředitel nepřipouštěl. Ten v mladíkovi viděl víc, než on sám. On sám se děsil toho, až chlapce uvidí. Moc dobře si totiž pamatoval na vtípky jeho otce. Nicméně kdyby mladému Potterovi na začátku jasně určil hranice, možná to s ním bude snesitelné. Vysoký muž v černém vlajícím hábitu zakroutil hlavou. Nebylo totiž obvyklé, aby si dělal hlavu z toho, jak se bude snášet se studenty. Přesto však na něm ředitel musel něco poznat, protože si jej vzal stranou a začal mu promlouvat do duše. Severus se musel hodně ovládat, aby neobrátil oči v sloup. Většinou totiž svoje pocity dokázal skrývat, ne však v souvislosti s tímto klukem.
"Pane řediteli," pronesl po nekonečně dlouhých minutách. "Vážně si myslíte, že po letech studií, která jsem strávil s Jamesem a jeho spolkem, ztratím nervy v přítomnosti jednoho otravného nedochůdčete?"
"O tvých činech a schopnosti ovládat nepochybuji," odvětil Brumbál a jeho pomněnkově modré oči nebezpečně zablýskaly. "Pochybuji o tvé schopnosti odlišit minulost od přítomnosti. Harry není James."
"Vážně?" Zavrčel podrážděně v odpověď. "Ale podle toho, co jste mi kdysi o chlapci vyprávěl, má některé dědičné rysy a já se k němu budu chovat tak, jak si zaslouží. A nezajímá mě, že je to vzácná květinka, která by se měla chránit." Do posledních slov vložil více ironie, než chtěl.
Ředitel místo dalších doporučení jen zakroutil hlavou, čímž profesorovi lektvarů naznačil, že je jejich rozhovor u konce. Snape proto bez zbytečného prodlužování zmizel ve dveřích. Předtím, než však definitivně zmizel z doslechu, zaslechl škodolibý hlas bývalého ředitele Nigelluse: "Jak dlouho bude trvat, než se ti dva navzájem pozabíjí? Nedovedu si představit našeho kolegu v černém, že překousne skutečnost, že má před sebou živou kopii Jamese Pottera."
Živou kopii? Co to má znamenat? Severus si nicméně slíbil, že při nejbližší příležitosti ten všivý obraz spálí. Ty jeho věčné ironické poznámky jej totiž vytáčely. Přesto však dostal novou látku na přemýšlení a umínil si, že o tom klukovi zjistí co nejvíc informací. Živá kopie Jamese Pottera. Upřímně doufal, že se jedná o ředitelův špatný smysl pro humor.
Jakmile byl z dosahu všech profesorů a jakýchkoliv požadavků na svoji osobu, začal zjišťovat. K jeho údivu se jeho pátrání po informaci potom klukovi protáhlo na neuvěřitelně dlouhou dobu. Když už se mu konečně podařilo něco zjistit, uvědomil se, že je konec prázdnin a za chvíli ho čeká seznámení s Vyvoleným. Merline, dej, ať to setkání oba přežijeme ve zdraví. Pomyslel si Severus Snape a hlouběji se zabořil do křesla postaveného poblíž krbu. Rozhlédl se po svém pokoji, jenž mu byl v Bradavicích přidělený a přemýšlel, do čeho se pustí.
Nejvíc jej zarážela skutečnost, že poprvé, za dlouhou dobu nedokázal potlačit svoje pocity. Nemohl a ani je nechtěl potlačit. Co, když se Brumbálovy obavy ukážou jako oprávněné? Na druhou stranu měl možnost vrátit všechny ty urážky, které byl nucen trpět a Jamesův syn byl ideálním terčem. Tak proč toho nevyužít? Moc dobře si však uvědomoval, že tím se bude mstít i na Lily, ale to on nechtěl. I po těch letech ji pořád miloval a nerad by ji nějak zklamal. Sice před svým nadřízeným hrdě prohlašoval, jak se bude k chlapci chovat, ale teď, když o tom znovu přemýšlel, došlo mu, že bude muset vyznačit hranice, za které nepůjde. Rozhodně si nemůže dovolit brát na kluka nějaké ohledy. Jak se však k němu bude chovat? Po poslední nevyřčené otázce dospěl k tomu, že konečný ortel určí až v okamžiku, kdy to dítě spatří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 21. listopadu 2012 v 21:30 | Reagovat

jojo, pamatuju, pamatuju
kdybys tak HP psala častěji, nevadilo by mi to ani trochu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama