Seriály mého dětství

24. listopadu 2012 v 17:28 | Polgara |  Seriály
***




Dětství, věk, kdy vás dokázalo okouzlit naprosto cokoliv, byť se jednalo o tu největší hloupost, kterou kdo kdy vytvořil. Dětská fantazie si s tím už dokázala poradit. A to co v tom příběhu neviděli dospělí, dítě si v tom našlo. Vžilo se do světa natolik, že přestalo vnímat a jen upřeně hledělo do knížky anebo na obrazovku a s napětím čekalo, co se s jeho hrdiny stalo. A pak, jak časem rostlo, tak si začalo uvědomovat, že mu už tyhle příběhy nestačí, že chce něco víc, ale samotné nevědělo, co to něco má být.

Proto se během věku, kdy se z malého tvorečka stávala téměř dospělá osobnost, která však pořád toužila po tomtéž - snít a nechat se unášet roztodivnými příběhy plnými šílených, ale i naprosto obyčejných věcí. Příběhy, kde dobro vítězilo nad zlem, princeznu získal okouzlující hrdina a chudá služka ke štěstí přišla. I po tolika letech, tato malá dušička vzpomínala na tyto chvíle. Ach, kde je jim konec? Proč už nedokáže tak naplno snít a užívat si oněch vzácných okamžiků? Proč?

V tomto případě se jednalo o slečnu, která dokázala přijít na chuť naprosto čemukoliv. Jako první si v mysli vybavila Toma a Jerryho. Šedého kocourka a škodolibou myšku, kteří se neustále škádlili a jejich roztržky ji zpestřovali dlouhé chvíle, když venku pršelo.

Během letních dní, v mezičase mezi mnoha výlety s maminkou a tatínkem si pouštěla Rychlou rotu anebo My z Kačerova 1987. Zde si nejvíc oblíbila strýčka Skrblíka a partu tří kluků se zvláštními jmény a neuvěřitelnou zásobou nápadů, které je pokaždé dokázaly dostat z nejednoho problému.

Potom snila společně s vyprávěním Byl jednou člověk, zde ji fascinoval vypravěč v podobě kresleného staršího pána, jehož vousy mu sahaly až na zem. Ach dětství, kde jsi?

Vidíš, kolik jich je? Kolik ti jich dokázalo, zpestři dlouhé chvíle? A co si vybavíš jako pozadí? Déšť, nemoc a otrávenost, že musíš být doma, zatímco ostatní jsou někde a užívají života. Koho to tu máme dále? Ááá, Rodina Smolíkových a její hlavní zástupce, věčný to smolař - Pepa Smolík.

Nu a potom samozřejmě Večerníček, vždy usměvavý panáček, u něhož nebylo nikdy jisté, jakou pohádku nám protentokrát připravil. Jediné, čím nikdy nepřekvapil, bylo smeknutí jeho čepičky z novin. A těch krásných patnáct minut trávených s pohádkami...na to se jen tak nezapomíná.

Vida, ještě Hajaja se nám někam zatoulal. Copak lze zapomenou na Vlastimila Brodského coby toho, kdo vypráví dětem pohádky na spaní?

Klasikou budiž příběh Willyho Foga a jeho cesty kolem světa za 80 dní. Krásná a úsměv vyvolávající dobrodružství. Dalším miláčkem byly příběhy o Malé mořské víle v podání Walta Disneyeho. A takhle by mohla pokračovat do nekonečna, kdyby chtěla. Ale ona nechtěla. Vždyť vyjmenovala svoje největší pohádkové lásky, tak proč by měla dodávat ještě více?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DrawingOne DrawingOne | Web | 12. června 2014 v 19:24 | Reagovat

Toto se dá popsat jen jedním slovem- nádhera

2 ANA ANA | Web | 6. září 2014 v 20:37 | Reagovat

Milá výprava do dětství. Tom a Jerry, Kačeři, nebo i Šmoulové... já taky zažila Zajíce a Vlka (Jen počkej, zajíci - podle mě jedna z nejlepších kreslených grotesek).
Večerníčky, ty mají svůj půvab dodnes.
A Smolíkovi, tam se mi líbila nejvíc ta znělka. Ale i samotné příběhy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama